Děti noci

Martha Issová, Ofka

Co jste si pomyslela o postavě hlavní hrdinky Ofky, když jste si přečetla scénář filmu Děti noci?

Když jsem si scénář přečetla poprvé, tak mi Ofka byla hodně nesympatická. Říkala jsem si, co se té holce proboha děje? Proč je na všechny pořád tak protivná? Postupem času jsem si na ni zvykala, scénář také prošel různými změnami, takže mi nakonec přirostla k srdci a začala jsem mít Ofku ráda.

Děti noci jsou prvním celovečerním filmem, kde jste ztvárnila hlavní roli. Jaká to byla pro vás zkušenost, když to srovnáte například s hraním v divadle nebo v seriálu?

Film s divadlem se porovnat vůbec nedá. Divadlo vzniká postupně, zkoušením a během repríz se může leccos změnit, můžete na roli dál pracovat, kdežto u filmu se scéna natočí a už nemáte šanci s tím nic udělat. Mám ráda obojí a nechtěla bych nikdy stát před rozhodnutím zvolit jedno, nebo druhé. A co se seriálu týče, točila jsem dva, oba pro Českou televizi, jeden měl čtyři díly, druhý jedenáct, na všechno byl čas, scénář jsem znala od začátku do konce, takže mezi natáčením tohoto druhu seriálu a filmu zase takový rozdíl není.

Znala jste režisérku Michaelu Pavlátovou ještě před natáčením filmu, nebo to bylo úplně první setkání? A jak probíhala vaše herecko-režijní spolupráce?

S Michalkou se známe dlouho a jsme kamarádky, takže naše herecko-režijní spolupráce probíhala velmi příjemně. Důkazem toho je, že jsme kamarádky i nadále. Alespoň já to tak vnímám…

Film se točil často v noci, mnohokrát byla na place zima nebo pršelo, vy jste téměř v každém obrazu. Jak náročné bylo takové natáčení?

Bylo náročné, ale nejlepší, jaké jsem zažila. Na place byla úžasná atmosféra. Když je člověk obklopen příjemnými lidmi, nějaká nudle u nosu ho nerozhází. Navíc kostymérka Jituna se starala, abych měla vždycky něco teplého vespod, takže jsem opravdu nijak zvlášť netrpěla. Až když jsme dotočili, to se mi pak dost stýskalo.

Ofka vejde ve filmu do Karlínského tunelu a propadne záchvatu smutku a pláče, což je takový dlouhý záběr, ve kterém vypadáte opravdu velmi nešťastně. Michaela Pavlátová dokonce říkala, že vás opravdu litovala…

Já si v tu chvíli prostě hraju na to, že jsem Ofka a jsem hrozně nešťastná a ono to nějak přijde samo. Proto mě herectví tak baví. Člověk si může hrát, že je někdo jiný, pro tu malou chvilku se tak opravdu cítí a pak se skončí a já jdu zase jako Martha domů.

Vaší filmovou maminku hraje vaše skutečná máma. Jaký to byl pocit?

S mámou už jsme spolu jednou točily, před víc než deseti lety. Byla to pohádka, já hrála princeznu a ona moji matku královnu. V té době jsem byla v prvním ročníku konzervatoře a máma ještě nebyla úplně smířená s tím, že se chci věnovat herectví, takže jsme byly obě dvě v takovém zvláštním napětí. Snažila jsem se jí všemožně dokázat, že to zvládnu, a ona se asi tak bála, aby si někdo nemyslel, že mě tam jako matka prosadila, že dělala, že mě vůbec nezná. U Dětí noci už to bylo jinak. Máma se s mojí volbou smířila a já jsem se taky uklidnila, takže jsme si to obě, myslím, užívaly. Jsem hrozně ráda, že to Michalku napadlo a že jsem s mámou mohla hrát.

Jiří Mádl hraje po vašem boku postavu milujícího a odmítaného kamaráda Ubra, jak jste spolu vycházeli?

Jirka je úžasný kluk. Je s ním sranda a je to citlivý herec, takže hrát s ním bylo krásný, jenom jsme někdy měli záchvaty smíchu ve chvílích, kdy se to úplně nehodilo.

Hlavní hrdinka Ofka si pořád něco kreslí, zapisuje, lepí a vytváří. Dělávala jste tohle taky nebo jste si někdy vedla třeba deník?

Celé dětství jsem si něco kreslila a do dneška mě to baví. A deníky si píšu nárazově, když mám potřebu něco napsat, tak to udělám. Zrovna nedávno jsem se stěhovala a našla staré deníky a musím říct, že je docela sranda číst, co jsem prožívala třeba pře sedmi lety.

Vzpomenete si někdy na natáčení Dětí noci?

Vzpomínám na něj docela často, taky proto, že se blíží uvedení na festivalu v Karlových Varech a distribuční premiéra. Vždycky, když se sejdeme s Michalkou, tak o filmu mluvíme. A jak už jsem říkala, bylo to krásný natáčení, takže vzpomínám ráda.

A jak na vás působí vaše filmová Ofka a vlastně celý film Děti noci?

Musím říct, že mám z Dětí noci velkou radost - to je můj hlavní pocit. Nemyslím tím jenom Ofku, myslím tím celý film. Je to film, který na diváka nevytváří žádný nátlak. Děti noci nechají diváka, pokud se tomu otevře, prožít příběh po svém. A to mě na tom baví.

Patří k nejnadanějším a také nejvytíženějším mladým herečkám. Pochází z umělecké rodiny (maminka je herečka, tatínek režisér), studovala na konzervatoři a svůj talent zúročuje na řadě divadelních scén jako je Divadlo Na Fidlovačce, Dejvické divadlo nebo Divadlo v Řeznické. Popularitu jí přeneslo účinkování v televizních filmech a seriálech – Hop nebo trop, Dobrá čtvrť, Náves. Ve filmu úspěšně debutovala v roce 1999 v snímku Karla Kachyni Hanele. Režisérka Alice Nellis ji obsadila do svého posledního filmu Tajnosti. V současné době je v angažmá v Dejvickém Divadle (Černá díra, Karamazovi, Spříznění volbou a další), objevila se také v řadě divadelních představení v Divadle Bez zábradlí (Když tančila), Divadle v Řeznické (Pomoc), Divadle Na Fidlovačce (Loupežník, Horoskop pr Rudolfa II.) či v Černé labuti (Růžový šampaňský). Je dcerou Lenky Termerové, jejíž filmovou dceru ve filmu Děti noci hraje.