Když se kamera promění ve zpovědnici a casting v terapii.

 
 

Václav Homolka

Václav Homolka

Václav Homolka (1955) z Mladé Boleslavi byl velmi nervózní, když měl jít před kameru. Nakonec ale trému překonal a začal své vyprávění následovně: „Tak já pocházím z rodiny loutkoherců, což znamená, že jsme jezdili po celé České republice ve dvou maringotkách. Jedna z nich sloužila jako spací pokoj a kuchyň, druhá pro náklad loutek a divadla. No a vždycky jsme jezdili takhle od města k městu, od vesnice k vesnici, přijeli jsme na místo, kde jsme postavili divadlo a odehráli jsme jedno dvě představení denně. No a jednou mě takhle tatínek vzbudil – asi po roce – a říká mi: ‚Kluku, vstávej, nemáme tady maminku.“ No tak jsem vstal a říkám: ‚A kde je maminka?‘ ‚No maminka nám utekla.‘ A já říkám: ‚A co budeme dělat?‘ ‚No budeme hrát divadlo dál, sami dva.‘ A já říkám tatínkovi: ‚No ale já nic neumím.‘ ‚No tak já tě to – neboj se – všechno naučím.‘“

Jak to bylo s divadlem i panem Homolkou dál, se dozvíte ve filmu.

 

Minirozhovor po premiéře

Pro zobrazení videa je potřeba nainstalovaný zásuvný modul Adobe Flash Player.

Diskuse k jednotlivým protagonistům byly přesunuty do celkové diskuse o filmu.

 

Distribuce: Artcam, Tiskový servis: Sylva Poláková (777 314 664), Web: Česká televize