Když se kamera promění ve zpovědnici a casting v terapii.

 
 

Milan Seidler

Milan Seidler

Milan Seidler (1933) si přišel na casting postěžovat na lichvářské podmínky úvěrových společností a popsat svůj zápas s nástrahami současného českého kapitalismu. Ať dělá co dělá, spravedlnosti se dovolat nemůže a pořád jen čelí novým a novým útrapám. Někdy už je z toho tak unavený, že přemýšlí o sebevraždě. Na světě ho ale drží jeho milovaní psi, které za žádnou cenu nechce opustit. Zatímco lidé mu podle jeho mínění neustále jen škodí, psi jsou pro něj zdrojem radosti. Dát je do útulku, to by nemohl, nemá na to povahu.

Před lety mu po nešetrném zákroku andělíčkářky tragicky zemřela sestra. Její manžel žal neunesl a brzy na to si sám vzal život. Zůstaly po nich tři malé děti. Pan Seidler ani tehdy nesnesl pomyšlení, že by měly jít do sirotčince. Stal se jejich opatrovníkem a vychoval je.

O sobě

Vyprávění a zdokumentování mého příběhu je pravdivé, ale dále po skončení natáčení se stala pro mne nemilá věc, když jsem se po cestě domů zastavil u bratra, který bydlí v Praze Krči a ten mi sdělil velmi smutnou událost, že zemřel jeho syn – 49 roků. Měl jsem ho rád, s mým synem hráli hokej a fotbal. K této smutné události ještě, když asi za půl hodiny jsem chtěl odjet domů, jsem zjistil, že mám u auta rozbité okno, a že mi bylo auto „VYKRADENO“. Ukradli mi 2 tašky, v jedné bylo 5 rodinných fotoalbumů a v druhé byla filmová kamera, jejíž cena je asi 20 tisíc, ale mě stála kvůli úvěrovému podvodu asi 90 tisíc. Tato krádež byla mou další ranou osudu.

Ale stala se taková věc, že večer mi zazvonil telefon, kde mi bylo sděleno, že „POLICIE“ za pomoci 2 mladíků, kteří zloděje zadrželi a zavolali „POLICII“ a ta mi sdělila, že 1 tašku, kde byla filmová kamera, mají, ale druhá taška, kde byla fotoalba je asi v nenávratnu pryč, asi na skládce, což mě mrzelo.

Ale radost jsem měl, že díky mladíkům a „POLICII“ mě byla zachráněna filmová kamera, která pro mě má velkou cenu. Takže při všech neštěstích, finančních trampotách a zlu, které mě potkalo za posledních 10 let, jsem konečně zažil „HŘEJIVÝ POCIT“, že při všem zlém a špatném se mi přihodila situace s dobrým a šťastným koncem.

Mým přáním by bylo, aby mládenci Petr Vašek, Martin Harčarik a „POLICIE PRAHA 4“ byli za jejich odvahu, čestnost a statečnost POCHVÁLENI a OCENĚNI v České televizi.

Byl bych rád, abych nebyl chápán, že si jen naříkám a stěžuji, ale že mám také opravdovou radost, když se něco daří pro dobro a proto doufám, že už bude lépe a že zbytek života dožiji spíš v radosti nežli žalu a nesnázích.

 

Děkovný dopis pana Seidlera:

Děkovný dopis

Minirozhovor po premiéře

Pro zobrazení videa je potřeba nainstalovaný zásuvný modul Adobe Flash Player.

Diskuse k jednotlivým protagonistům byly přesunuty do celkové diskuse o filmu.

 

Distribuce: Artcam, Tiskový servis: Sylva Poláková (777 314 664), Web: Česká televize