Když se kamera promění ve zpovědnici a casting v terapii.

 
 

Ingrid Gallasová

Ingrid Gallasová

Ingrid Gallasová (1956) v Praze úspěšně provozuje rodinný hotel a butik s dámskou konfekcí, volný čas věnuje meditacím, studiu východní spirituality a svým třem synům. Na Kavčí hory přišla vyprávět příběh, který většina z nás zná pouze z amerických thrillerů. Objevuje se v něm násilí, fyzické i psychické týrání, pronásledování mafií a nakonec i vražda. Zavražděným byl její manžel, vrahem – alespoň podle policie a posléze i podle soudu – její bratr.

Ingrid musela ve svém životě čelit mnoha obtížným situacím, žádná z nich ji ale nezlomila. Po všem, co prožila, stále zůstává optimistická a činorodá. Na otázku, co má ráda, odpovídá takto: „Dobré jídlo, sport, děti, zdraví, veselost, humor, úspěch, sluníčko, přírodu.“

O sobě

Včera jsem shlédla film, v klidu, soustředěně, na premiéře. Byla jsem nadšená, dokument se mi velmi líbil a zároveň překvapená, jak upjatě, smutně a uzavřeně ve filmu působím. Ve skutečném životě jsem veselá a otevřená, činorodá. Vzpomněla jsem si na dobu, kdy jsem na základě inzerátu, uveřejněným ČT, přišla do televize na casting. Byla jsem vystrašená, klepala jsem se strachem, hlas mi rezonoval ve všech polohách. Bála jsem se kamery, bála jsem se o mém příběhu povídat. Měla jsem v sobě neuvěřitelné bloky ve smyslu: „ Stejně mě nebudou poslouchat… v Praze se hodně lidi znají a někdo jim to zatrhne… zneužijí mé povídání… setříhají to tak, že z toho vyjde úplně něco jiného…..“ Tak jsem u prvního castingu vnitřně uvažovala. Víme, jak vnímáte, tak vyzařujete napovrch Toto uvažování ve mně, v mé mysli zůstávalo od dob, kdy se mi děly ty neuvěřitelně příšerné a těžké věci, kdy z pomsty jednoho člověka se k němu ze známosti přidali lidé, kteří mají moc, jako policajti spolčeni s mafiánským prostředím, advokáti, soudci, soudní znalci. A já ty všechny hnusoty prožívala a vždy nějak zázrakem přežila. Celých dlouhých 12 let tahle vnitřní černota ve mně přežívala!!!!!!

Bála jsem se kamery….. V době, kdy byly děti malé, jsem doma velmi často natáčela domácí videa. Natáčelo se u nás všechno, smích, radosti, blbosti, ale také vzdory a pláč.

Jedno takové video bývalý manžel zneužil, sestříhal videonahrávku do několikaminutové sekvence, dal ji bez mého vědomí kamarádům u policie, ti ji předali soudnímu znalci, ten na ni vytvořil posudek bez toho, aby mě viděl a policajti mě obvinili z týrání mých synů!!!!! Policajti, kamarádi mého bývalého manžela, vše dělali pro to, abych se dostala do vazby a vězení.

Na základě tohoto posudku jsem byla rok a půl potahována policií, všichni tři synové byli zkoumání znalci. Co to znamená, stále jsme chodili jak k psychologům, tak k psychiatrům a na policii k výslechům.

Tyhle posudky se použily pro soudní spor ohledně výchovy dětí…. Musela jsem nejmenšího syna na základě mého obvinění předat do péče otce…. Syna jsem posléze 2,5 roku neviděla!!!!! Otec mi ho nedával. Bylo mu 3-6 let. Od té doby , to je 12 let, jsem nevzala videokameru do ruky a nikdy jsem již nenatočila domácí video. Ze strachu. Strach byl tak silný.

Tohle natáčení Cinematerapie vše změnilo. Již jsem vzala několikrát do ruky videokameru a natáčím. Nebojím se před kamerou a ta silná tense a napětí je pryč. Věřím, že dostanu ještě možnost v budoucnu něco do kamery říkat nebo povídat. Strach odešel. Děkuji tvůrcům, děkuji panu režisérovi Ivanu Vojnárovi, děkuji všem. Pro mne bylo natáčení opravdovou terapií. Děkuji sama sobě, že jsem překonala stud a strach a šla na casting. Poslechla jsem své srdce.

Vřele doporučuji film pro ty z vás, kteří řeší životní problém, trápení. Třeba najdete rozřešení. Zasmějete se i si pobrečíte.

Minirozhovor po premiéře

Pro zobrazení videa je potřeba nainstalovaný zásuvný modul Adobe Flash Player.

Diskuse k jednotlivým protagonistům byly přesunuty do celkové diskuse o filmu.

 

Distribuce: Artcam, Tiskový servis: Sylva Poláková (777 314 664), Web: Česká televize