Country rock

Dekády: 70. léta

Žánry: Folk rock, Hard rock & Heavy metal, Pop rock & Beat, Rhythm & Blues

Autor: Petr Hrabalik

Eagles, zleva Glenn Frey, Bernie Leadon, Don Henley, Randy Meissner, Don Felder, cca 1. pol. 70. let

Stručně a jasně – jestliže jižanský rock byl kříženec mezi hard rockem, boogie, blues a country & western, tak jemnější a melodičtější country rock vycházel ze spojení country & western a folk rocku.

Asi nejzásadnější figurou na tomto ranchi byl jistý Gram Parsons, zpěvák, kytarista, pianista a skladatel. S kapelou The International Submarine Band se postaral o první country-rockové LP „Safe As Home“ (1967, např. „Blue Eyes“, „A Satisfied Mine“, „Luxury Liner, „Strong Boy“), které občas zní, jako kdyby se nějaká britská beatová skupina pustila do c&w. Následně Gram samotný žánr vlastně definoval, kdy převzav velení u folk-rockových The Byrds, natočil s nimi country rockovou desku „Sweetheart Of The Rodeo“ (1968, např. „I Am A Pilgrim“, „Hickory Wind“, „One Hundred Years From Now“, a cover „You Ain´t Goin´ Nowhere“, pův. od Boba Dylana). Navíc po odchodu z „vtáků“ založil formaci The Flying Burrito Brothers, která tvoří naprostý základ country rocku. A měl v ní samé výborné hráče, třeba ex-„byrdy“ Chrise Hillmana (g, bg, voc) a Michaela Clarkeho (ds), pozdějšího „eagla“ Bernieho Leadona (g, bjo, voc), výborného steel-kytaristu „Sneaky Pete“ Kleinowa či Ricka Robertse (g, voc, později založil Firefall). Pro úvod do kapitoly country rocku se hodí zejména alba „The Gilded Palace Of Sin“ (1969, např. „Sin City“, „Dark End Of The Street“, „Hippie Boy“, „Hot Burrito # 1“, „Hot Burrito # 2“, „Christine´s Tune“) a „Burrito De Luxe“ (1970, např. „Lazy Days“, „Older Guys“, „Cody, Cody“, „Down In The Churchyard“ plus covery, stonesovský „Wild Horses“ a dylanovský „If You Gotta Go“). Možno ještě zmínit i slabší LP „Flying Burrito Bros“ (1971, např. „Colorado“, „Hand To Mouth“, „Tried So Hard“, „Four Days Of Rain“). Ovšem to už talentovaný Parsons v kapele chyběl, neb se dal na sólovou dráhu.

Bohužel byl tento umělec nejen velkým hudebním talentem, ale též slušným kumpánem do všech alkoholových a drogových kratochvílí: tudíž byl různými feťáky z hudebního světa k těmto radostně vyhledáván. Dokonce to chvíli táhl i se stounem Keithem Richardsem, což patrně zásadně předznamenalo Gramův konec. Po odchodu z FBB vydal Parsons v rámci žánru výborné desky „G.P.“ (1972, např. „A Song For You“, „The New Soft Shoe“, „Big Mouth Blues“, „How Much I´ve Lied“, „She“) a „Grievous Angel“ (1974, např.„Return Of The Grievous Angel“, „Hearts On Fire““, „Brass Buttons“, “, „$ 1000 Wedding“ a cover „Love Hurts“, pův. od Everly Brothers). Předtím než vyšla druhá zmiňovaná, ovšem jeho játra nevydržela soustavné užívání drog a Gram se odebral do countryového podsvětí.

Na obou Parsonsových albech zpívala druhé vokály dlouhovlasá zpěvačka a kytaristka Emmylou Harris, narozená v Birminghamu (Alabama). Studovala vážnou hudbu, jenže pak slyšela songy Seegera, Dylana a Baezové a protest-songu úplně propadla. Vykašlala se na školu, odjela do New Yorku, kde pracovala jako servírka a hrála a zpívala autorské i převzaté písně po kavárnách bohémské čtvrti Greenwich Village. Uslyšel ji ex-Byrd Chris Hillman a doporučil ji výše zmíněnému Gramu Parsonsovi. Po Gramově smrti Emmylou nastoupila na sólovou dráhu - postavila si skupinu Hot Band a natočila několik kvalitních žánrových alb, které projasnila svým křišťálově čistým hlasem. Patří mezi ně např. „Pieces Of The Sky“ (1975, songy „Boulder To Birmingham“, „Too Far Gone“, „Before Believing“ či cover „For No One“ od Beatles), „Elite Hotel“ (1975, např. „Till I Gain Control Again“, „One Of These Days“ a covery „Here, There And Everywhere“ od Beatles, „Sweet Dreams“, pův. od Dona Gibsona a „Together Again“ od Bucka Owense) a „Luxury Liner“ (1976/1977, např. „Tulsa Queen“, „You´re Supposed To Be Feeling Good“, plus covery „She“, pův. od Grama Parsonse a „Making Believe“, pův. od Jimmy Worka a „Pancho And Lefty“, pův. od Townese Van Zandta). Slušná je i následující deska plná coverů „Quarter Moon In A Ten Cent Town“ (1978, např. „Easy From Now On“, „My Songbird“, „To Daddy“, „Two Mores Bottles Of Wine“, „Green Rolling Hills“). Angažovala se i politicky - v osmdesátých letech byla známa coby vedoucí představitel kampaně proti nášlapným minám.

Harrisovou v té době nahrával jeden z nejlepších britských kytaristů tohoto stylu Albert Lee, známý ze 60. let spoluprací s Chrisem Farlowem. Na přelomu šedesátek a sedmdesátek pak v Anglii spoluzaložil country-rockovou skupinu Heads Hands & Feet v které byli kromě něj (lg, voc) hlavními figurami další skladatelé Tony Colton (voc, ks) a Ray Smith (rg, bvoc, bg), a působil v ní i Chas Hodges (bg, p, g, voc, ex-Outlaws). V roce 1971 vyšlo album s prostým názvem „Head Hands & Feet“ (např. „Country Boy“, „Devil´s Elbow“, „I´m In Need Of Your Help“, v americké 2LP-verzi ještě mj. „Look At The World It´s Changing“, „Song For Suzie“), o dva roky později pak lepší „Tracks“ (1972, např. „Song And Dance“, „/Let´s Get This/ Show On The Road“, „Harlequin“, „Hot Property“, „Rhyme And Time“, „Paper Chase“). Ze třiasedmdesátého je třetí LP „Old Soldiers Never Die“ (např. „Meal Ticket“, „Stripes“, „Soft Word Sunday Morning“, „I Won´t Let You Down“, „Just Another Ambush“). Samostatně se Albert Lee moc neprosazoval – svoje první elpíčko (v rámci žánru výborné) „Hiding“ natočil až v roce 1979 (např. „Country Boy“, „Billy Tyler“, „Now And Then It´s Gonna Rain“, „On A Real Good Night“, „Hiding“, „Radio Girl“).

Nyní zpět do USA, ale na ostrovní království se téměř v závěru ještě vrátíme.

Nu a takže nyní ještě třikrát z podobného dvorku,ovšem amerického - vedle Parsonsových FBBEagles, ale třeba také vedle Steely Dan a CSN&Y stáli kalifornští Poco zpěváka a kytaristy Richieho Furaye, kdys hrajícího s Buffalo Springfield. V kapele, založené v roce 1968, ještě působili Rusty Young (g, steel-g, dobro, bjo), Paul Cotton (g, voc), Timothy B. Schmit (bg, harm, voc), George Grantham (ds, voc) a na konci sixties se v ní mihli třeba Jim Messina (g, bg, voc, později Loggins & Messina) nebo Randy Meisner (bg, voc, později Eagles). Poco vcelku očekávaně předváděli jakousi kombinaci folk-rocku a country, s tím, že občas svoje kytary dokázali hodně ostře nabrousit, takže se stylově blížili southern rocku. No, a tím vším pak proplouvaly ty božské vokální harmonie. Oceňován byl už debut „Pickin´ Up The Pieces“ (1969, např. „Calico Lady“, „Pickin´ Up The Pieces“, „Do You Feel It Too“, „Nobody´s Fool“, „Make Me A Smile“, „Grand Junction“) a taky živák „Deliverin´“ (1970/1971) se singlem „C´mon“, pak bych uvedl hitík „You Better Think Twice“ a též album „From The Inside“ (1971, např. „Just For Me And You“, „Railroad Days“, „What If I Should Say I Love You“, „From The Inside“). 

Následovala solidní elpí, tvrdší „A Good Feelin´ To Know“ (1972, hit „A Good Feelin´ To Know“, dále např. „Ride The Country“, „I Can See Everything“, „Restrain“, „Early Times“), „Crazy Eyes“ (1973. např. „Here We Go Again“, „Let´s Dance Tonight“, „A Right Along“, „Crazy Eyes“), přičemž po tomto odešel Furay, a pomalé „Seven“ (1974, např. „Drivin´ Wheel“, „Just Call My Name“, „Faith In The Families“, „Krikkit´s Song“, „You´ve Got Your Reasons“). V pětasedmdesátém Poco natočili asi svoji nejlepší desku „Head Over Heels“ (1975, např. “Let Me Turn Back To You“, „Down In The Quarter“, „Keep On Tryin´“„Makin´ Love“, „Flyin´ Solo“  plus „Dallas“, pův. od Steely Dan). Další alba spadla poněkud do průměru, takže snad několik skladeb: „Stealway“, „Too Many Nights Too Long“, „Indian Summer“, suita „The  Dance“. Známa je ovšem vydařená deska „Legend“ (1978, hity „Crazy Lady“, „Heart Of The Night“, dále např. „Spellbound“, „Legend“, „Little Darlin´“, „Barbados“) jejich vůbec nejúspěšnější, dosti připomínající právě zmiňované CSN&Y. Malá poznámka: Rusty Young je dodnes považován za jednoho z největších mistrů steel-kytary.

Bývalý zpěvák a kytarista z Poco, Richie Furay natočil několik alb pod svým jménem, z nichž nejznámější je hned to první „I´ve Got A Reason“ (1976, např. „Look At The Sun“, „Over And Over Again“, „Starlight“, „Mighty Maker“). Ale ještě předtím se dal dohromady s J.D.Southerem (voc, g, ks) a ex-Byrdem Chrisem Hillmanem (voc, bg, g, mand) v superskupině The Souther-Hillman-Furay Band. Ta spojovala folk-rock, country a jižanský bigbít, a pohříchu natočila jen dvě alba, přičemž opěvováno jest to první, eponymní „The  Souther-Hillman-Furay Band“ (1974, např. „Fallin´ In Love“, „Border Town“, „Deep, Dark And Dreamless“, „Safe At Home“, „Rise and Fall“, „The Heartbreaker“), ale to druhé „Trouble In Paradise“ též není špatné (1975, např. „Prisoner In Disguise“, „Mexico“, „On The Line“, „Follow Me Through“). Zpěvák, kytarista a skladatel J. D. Souther (neboli John David Souther) je znám coby skladatel songů pro Eagles nebo Lindu Ronstadt (obé viz níže), ale točil i samostatné, velmi „jižanské“ desky. Zde bych uvedl debut „John David Souther“ (1972, např. „Some People Call It Music“, „How Long“, „Out The Sea“, „Lullaby“, „Kite Woman“), dvojku se smyčci „Black Rose“ (1976, např. „Black Rose“, „Doors Swing Open“, „Faithless Love“, „Baby Come Home“) a Southerovo nejuhlazenější a tím také nejúspěšnější album „You´re Only Lonely“ (1979, hit „You´re Only Lonely“, dále např. „White Rhythm And Blues“, „Last In Love“, „Til´ The Bars Bum Down“, „Trouble In Paradise“).

Další ex-člen The Byrds, zpěvák a kytarista Gene Clark se po rozpadu dua Dillard & Clark  vrhl na sólovou dráhu. A hned zaperlil country-folk-rockovou deskou „White Light“ (1971, např. „White Light“, „The Virgin“, „One In A Hundred“, „Because Of You“, „With Tomorrow“, „For A Spanish Guitar“). To samé se mu povedlo i s albem „No Other“ (1974, např. „Life´s Greatest Fool“, „Silver Raven“, „No Other“, „Strength Of Strings“, „From A Silver Phial“), byť komerčně neuspělo. Ve stejné době se do své úspěšnější fáze dostala kmenová kapela jeho spoluhráče Douga Dillarda z dua Dillard & Clarke – progressive bluegrassová parta The Dillards. Tu vedl Dougův bratr, zpěvák a kytarista Rodney Dillard. Zkuste alba „Copperfields“ (1970, např. „Copperfields“, „Brother John“, „Sundown“, plus covery „Rainmaker“, pův. od Harryho Nilssona a a capella zazpívané „Yesterday“, pův. od Beatles) a zejména „Roots And Branches“ (1972, např. „One A.M.“, „Get Out On The Road“, „I´ve Been Hurt“, „Redbone Hound“, „Forget Me Not“). Z dalších songů kapely je možno uvést třeba „Music Is Music“ nebo Daddy Was A Mover“

Docela poblíž Poco se pásli i New Riders Of The Purple Sage, které vedl skladatel John Dawson (voc, ac g). Skupina natočila jedno z nejlepších alb žánru „New Riders Of The Purple Sage“, které vyšlo v roce 1971 (např. „Portland Woman“, „All I Ever Wanted“, „Henry“, „Whatcha Gonna Do“, „Dirty Business“, „Garden Of Eden“) a na němž si zahrál i zpěvák a kytarista Jerry Garcia z Grateful Dead, Dle kritiky byla vydařená aj dvojka „Powerglide“ (1972, např. „Rainbow“, „Lochinvar“, plus cover „I Don´t Need No Doctor“, pův. od dua Ashford & Simpson). Ex-členové The Blues Projectu Andy Kulberg (bg, fl, bvoc) a Roy Blumenfeld (ds) se spojili s houslovým virtuosem Richardem Greenem, jenž opepřoval zvuk svého nástroje používáním kvákadla, a založili band zvaný Seatrain. Jednalo se o fúzi rocku, blues, popu, folku, country a jazzu a kromě oněch tří jmenovaných tam později mj. působili třeba Lloyd Baskin (voc, ks) nebo Peter Rowan (voc, g). Soubor debutoval s komplikovaným LP „Sea Train“ (1969, např. As I Lay Losing“, „Sea Train“, „Out Where The Hills“), za nejlepší se považuje druhé album „Seatrain“ (1970, např. „13 Questions“, „Home To You“, „Book Of Job“, „Waiting For Elijah“ plus covery „I´m Willing“, od Little Feat a instrumentálka „Orange Blossom Special“, pův. od Ervina T. Rouseho), kritici chválí i trojku „The Marblehead Messenger“ (1971, např. „Gramercy“, „Marblehead Messenger“, „Mississippi Moon“, „The State Of Georgia´s Mind“).

V 70. letech se konečně prosadila také kalifornská skupina Nitty Gritty Dirt Band, produkující směs rocku, folku, country a bluegrassu. Takovými hlavními figurami v něm byli Jeff Hanna (g, ds, wb, voc), Jimmie Fadden (g, harm, ds, voc) a John McEuen (g, vln, bjo, mand, voc). Prvním významným počinem byla deska „Uncle Charlie And His Dog Taddy“ (1970, s hity „Mr. Bojangles“, „House At Pooh Corner“, „Rave On“, „Some Of Shelly´s Blues“), druhým pak platinové trojalbum „Will The Circle Be Unbroken“, které je snahou o co nejkomplexnější zachycení tradiční americké hudby hudby (1972, např. covery „I Saw The Light“, „Honky Tonk Blues“, oba pův. od Hanka Williamse, dále např. „Will The Circle Be Unbroken“, pův od A.P.Carter, „Both Sides Now“, pův. od Joni Mitchell). Poté soubor začal směřovat k jakémusi countryovému pop-rocku, jak je to slyšet na LP „The Dirty Band (1978, např. „In For The Night“, „On The Loose“, „Wild Nights“, „Lights“),  „An American Dream“ (1979, hit „An American Dream“, dále např. „In Her Eyes“, „Jas´moon“, „New Orleans“) či „Make A Little Magic“ (1980, hit „Make A Little Magic“, dále např. „Leigh Anne“, „High School Yearbook“, „Harmony“). Komerčně se s tímto modelem NGD Bandu dařilo zejména v 80.letech, kdy se dostával vysoko do country-rockových hitparád.

Ze slunné Kalifornie také pocházely dvě vcelku zásadní skupiny, které měly blízko i k jižanskému rocku a dalším stylům (např. k folk-rocku), ale jelikož byly neustále cpány do škatule country rocku, zůstaňme u toho a nerušme tradici. Jednalo se soubory Eagles a Doobie Brothers.

Ze soundu Byrds, C,S,N & Y, Flying Burrito Brothers, ale občas z hard rocku vycházela losangeleská skupina Eagles, která vznikla v roce 1971 – prezentovala se zemitým hard-country-folk west soundem s výborně propracovanou vokální stránkou. Původně ji z větší části tvořili muzikanti doprovázející Lindu Ronstadt. Parta mániček ve stetsonech - Randy Meisner (bg, g, voc, ex-Poco), Glenn Frey (g, ks, voc), Don Henley (ds voc), Bernie Leadon (g, bjo, voc), později ještě Don Felder (g, mand, ks, voc) - se prosazovala už od svého eponymního debutu „Eagles“ (1972, hity „Take It Easy“, „Witchy Woman“, dále např. „Most Of Us Are Sad“, „Peaceful Easy Feeling“, „Take The Devil“), přes elpí „Desperado“ (hit „Tequila Sunrise“, dále např. „Outlaw Man“, „Desperado“, „Bitter Creek“, „Out Of Control“, „Doolin´ Dalton“) až k desce „On The Border“ (1974, hity „The Best Of My Love“, „Already Gone“, dále např. „On The Border“,„You Never Cry Like A Lover“, „Good Day In Hell“). Ale ten největší úspěch na ni teprve čekal. V polovině dekády natočila kapela svoje nejpopulárnější alba – první se jmenovalo „One Of These Nights“ (1975) a obsahovalo hity „One Of These Nights“, „Lyin´ Eyes“, „Take To The Limit“ a songy jako „Too Many Hands“ nebo „Journey Of The Sorcerer“ či „Visions“. Následně odcházejícího Leadona vystřídal Joe Walsh (g, ks, voc, ex-James Gang, ex-Barnstorm).

Nejznámějším a zároveň nejprofláknutějším počinem „orlů“ je pseudo-reggae písnička „Hotel California“ ze stejnojmenného, víceméně hardrockového alba „Hotel California“ (1976, obsahuje ještě další hity „New Kid In Town“, „Life In The Fast Lane“ dále např. „Wasted Time“, „Victim Of Love“, „Try And Love Again“). Tý věci se prodaly miliony a miliony. Rok poté odešel Meisner, místo něhož přišel Timothy B. Schmit (bg, g, voc, ex-Poco). Na konci seventies měli draví opeřenci ještě hity „Heartache Tonight“ a „The Long Run“ z desky „The Long Run“ (1979, dále např. „I Can´t Tell You Why“, „Those Shoes“). Po živém albu „Eagles Live“ (1980) se soubor rozešel a následovala dlouhá pauza než se v 90. letech zase dal dohromady. Eagles se stali ve své době v USA absolutním komerčním trhákem a jejich líbivý soft-rockový, mladými alternativci hodně nesnášený sound, byl jedním z důvodů vzniku punkové scény v newyorském CBGB, odkud později vylétli Patti Smith Group, Ramones a Television.

Z jednotlivých hráčů kapely Eagles vydávali během 70.let desky jen Meisner a Walsh. Jelikož Randyho desky z konce dekády byly průměrné, pojďme si představit to, s čím přišel Joe Walsh ještě předtím, než se objevil u Eagles. Po odchodu z James Gangu založil kapelu Barnstorm, nicméně stejnojmennou kvalitní rockovou desku „Barnstorm“ vydal pod svým jménem (1972, hit „Turn To Stone“, dále např. „Here We Go“, „Mother Says“, „Birdcall Morning“). Stejně jako dvojku „The Smoker You Drink, The Player You Get“ (1973, hit „Rocky Mountain Way“, dále např. „Meadows“, „Wolf“, „/Day Dream/ Prayer“).  V roce 1978 vyšla Walshova ceněná deska „But Seriously Folks“ (hit „Life´s Been Good“, dále např. „Over And Over“, „Indian Summer“, „Theme From Boat Weirdos“, „Second Hand Store“).

 

V San José se zase dala dohromady kapela Doobie Brothers, vycházející původně z rhythm&blues, jižanského rocku, boogie, folka country rocku, ale také – což je zajímavé - z funku. Vedli ji knírkaté máničky Tom Johnston (voc, g, ks, harm) a Patrick Simmons (voc, g, bjo). V letech 1972-75 vyprodukovala několik známých nebo kvalitních pecek jako např. „Listen To The Music“, „Jesus Is Just Alright“, „Rockin´ Down The Highway“, „Toulouse Street“, „White Sun“, „Long Train Running“  (ta je asi nejznámější), „China Groove“, „Without You“, „South City Midnight Lady“, „Evil Woman“, „The Captain An Me“, „Down In The Track“, „Road Angel“, „Another Park, Another Sunday“, „Black Water“, „Sweet Maxine“, „I Cheat The Hangman“, „Double Dealin´ Four Flusher“, „Take Me In Your Arms (Rock Me)“ (cover, pův. interpret Kim Weston). A také elpíček, z nichž můžeme uvést třeba „Toulouse Street“ (1972), „The Captain And Me“ (1973),„What Were Once Vices Are Now Habits“ (1974), eventuelně „Stampede“ (1975). Naprosto masakrózní prodeje vykazovala výběrovka „Best Of Doobies“ (1976). 

Po Johnstonově odchodu v roce 1976 měl v kapele významnou pozici příchozí Michael McDonald (voc, ks), což je slyšitelné na albu „Takin´ It To The Streets“ (1976, hit „Takin´ It To The Streets“, dále např. „It Keeps You Runnin´“, „Wheels Of Fortune“, „Turn It Loose“, „Losin´ End“, „Rio“). Později na konci seventies měla kapela ještě hit „What A Fool Believes“ a nejúspěšnější řadové album pochází právě z této doby – „Minute By Minute“ (1978, kromě zmíněného hitu dále např. „Minute By Minute“, „Dependin´ On You“, „You Never Change“). To už ale s country-rockem mělo houby co společného, šlo spíše o takový ten normalizovaný AOR-soul-rock. Prostě přesně typ muziky, kterou v Americe žerou a v Evropě se nad ní zívá. A nezachrání to ani skvělé boogie „Don´t Stop To Watch The Wheels“. Doobie Brothers se v dvaaosmdesátém rozešli, ale pět let nato znova obnovili činnost a následně slavili úspěch se singlem „Doctor“ (1989).

 Oklahomský rodák B.J.Thomas zahájil dráhu singlem „I´m So Lonesome I Could Cry“ a proslavil se nazpíváním hitu „Raindrops Keep Fallin´ On My Head“ (1969), songu dua Bacharach-David, složeného pro film „Butch Cassidy a Sundance Kid“. V téže době a později Thomas ještě interpretoval písničky jako „Hooked On A Feeling“, „I Just Can´t Help Believing“, „Rock And Roll Lullaby“, „(Hey Won´t You Play) Another Somebody Done Somebody Wrong Song“, „Home Where I Belong“ či „The Eyes Of A New York Woman“ nebo „Don´t Worry Baby“.  Dylanem country rocku byl nazýván zpěvák a kytarista John Prine z Illinois. Z alb bych uvedl jeho debut „John Prine“ z roku 1971 (např. písně „Sam Stone“, „Illegal Smile“, „Donald And Lydia“, „Hello In There“) a trojku „Sweet Revenge“ (1973, např. „Sweet Revenge“, „Christmas In Prison“, „Dear Abby“, „A Good Time“). Nepříliš invenční alabamský zpěvák a kytarista se sympatickým jménem Jimmy Buffett se prosazoval zejména ve druhé půli 70.let. A to alby „Changes In Latitudes, Changes in Attitudes“ (1977, hit „Margarita Girl“, dále např. „Changes In Latitudes, Changes In Attitudes“, „Wonder Why We Ever Go Home“, „Biloxi“) a „Son Of A Son Of A Sailor“ (1978, např. „Livingston Saturday Night“, „Cheesburger In Paradise“, „Son Of A Son Of A Sailor“, „Last Line“). Bráchové David a Howard Bellamyovi z Floridy, takto The Bellamy Brothers měli obrovský úspěch se songem „Let Your Love Flow“ ze stejnojmenného alba „Let Your Love Flow“ (1976, dále např. „Satin´ Sheets“, „Hell Cat“, „Highway 2-18“). Později měli ještě několik hitíků jako např. na přelomu dekád „If I Said You Had A Beautiful Body“ „Sugar Daddy“ či „Dancin´ Cowboys“ a v první polovině osmdesátek „I Need More Of You“.

Dařilo se i veteránovi ze Severní Karolíny, zpěvákovi, kytaristovi a houslistovi Charlie Danielsovi  a jeho Bandu,  pohybujícímu se na pomezí country a jižanského rocku (a občas funku!). Už v roce 1973 měl hit „Uneasy Rider“ a o rok později vyšlo podle mnohých jeho nejlepší, platinové album „Fire On The Mountain“ (1974, hity „Long Haired Country Boy“, „The South´s Gonna Do It“, dále např. „New York City, King Size Rosewood Bed“, „Caballo Diablo“, „Feeling Free“, „No Place To Go“). Dobře hodnocen byl i následující „Nightrider“ (1975, hit „Texas“, dále např. „Birmingham Blues“, „Evil“, „Funky Junky“, „Franklin Limestone“) a jen o něco hůře LP „Saddle Tramp“ (1976, např. „It´s My Life“, „Wichita Jail“, „Cumberland Mountaiín Numer Nine“, „Sweet Luisiana“). Z dalších songů druhé půle seventies lze jmenovat „High Lonesome“, „Right Now Tennessee Blues“, „Heaven Can Be Anywhere /Twin Pines Theme/“, „Midnight Wind“. V roce 1979 vydal ChDB svůj další komerční majstrštyk, do pop-rocku hozené album „Million Mile Reflections“ (hit „The Devil Went Down To Georgia“, dále např. „Behind Your Eyes“, „Blue Star“, „Reflections“, „Mississippi“). Ať tak či onak, je nutno přiznat, že v rámci žánru patřil Charlie Daniels Band k těm nejlepším (skvělá instrumentace, dobře vystavěné songy). 

Spojením country rocku, folku a popu s humornými texty byli známi Dr. Hook And The Medicine Show z New Jersey, pro které psal skladatel Shel Silverstein. Hlavními personami v samotné kapele pak byli Dennis Locorriere (voc, g, bg) a Ray Sawyer (voc). Jejich nejlepšími alby jsou pravděpodobně „Dr.Hook And The Medicine Show“ (1971, hit. „Sylvia´s Mother“, dále např. „Marie Lavaux“, „Four Years Older Than Me“, „I Call That True Love“, „When She Cries“) a „Sloppy Seconds“ (1972, hit „The Cover Of Rolling Stone“, dále např. „If I´d Only Come And Gone“, „Carry Me, Carrie“, „The Things I Didn´t Say“), přičemž později měli i několik dalších hitů - „A Little Bit More“, „More Like The Movies“, „When You´re In Love With A Beautiful Woman“, „Sexy Eyes“. Ty posledně jmenované jsou už hozené do jakéhosi diskotékového country-soulu.

Z New Jersey pocházela i byvší teenagerská rockabilly-cajdáková hvězda Rick Nelson. Na přelomu 50.-60. let měl pár hitů („Poor Little Fool“, „I´m Walkin´“ - Fats Domino cover, „Never Be Anyone Else But You“, „Travelin´ Man“, „Young World“), a všechny byly do country hodně hozené. V sixties Rickova hvězda poněkud uvadla, přestože se do hitparád občas dostal. Úspěch se ale dostavil až na začátku 70.let, kdy natočil řízná (a občas tvrdá) alba, živák „In Concert (The Troubadour)“ (1969-70, např. „Come On In“, „Who Cares About Tomorrow“, „Violets Of Dawn“, „Easy To Be Free“ plus covery „I Shall Be Released“, „She Belongs To Me“, oba pův. od Boba Dylana) a studiovky „Rick Sings Nelson“ (1970, např. „We´ve Got Such A Long Way To Go“, „How Long“, „Sweet Mary“, „California“), „Rudy The Fift“ (1971, např. „Life“, „Gypsy Pilot“, „Sing Me A Song“, „The Train“) a zejména „Garden Party“ (1972, hit „Garden Party“, dále např. „Palace Guard“, „I Wanna Be With You“, „Let It Bring You Along“ a cover „I´m Talking About You“, pův. od Chucka Berryho) a pak „Windfall“ (1973, např. „Windfall“, „Evil Woman Child“, „Lifestream“, „One Night Stand“, „Legacy“, „Someone To Love“). Nelson, známý svojí příchylností k drogám a závislostí na sexu, zemřel v roce 1985 při havárii svého soukromého letadla.

Country-rockové Statler Brothers z Virginie znají rockeři zejména díky hitu „Flowers On The Wall“, který se objevil na soundtracku k filmu „Pulp Fiction“, ale nenechte se mýlit – v sedmdesátých letech byli velmi slavní a sbírali jednu c&w-cenu za druhou. Z jejich alb bych uvedl třeba „Bed Of Rose´s“ (1970, např. „Fifteen Years Go“, „Neigborhood Girl“, „All I Have To Offer You Is Me“, „Bed Of Roses“) a kupříkladu jejich výběrovka „The Best Of The Statler Brothers“ (1975, mj. „The Class Of ´57“, „I´ll Go To My Grave Loving You“, „Susan When She Tried“) brala třikrát multi-platinu. Starý veterán Bakersfield soundu, zpěvák a kytarista Buck Owens překvapil na začátku 70.let elpím „Bridge Over Troubled Water“, deskou, na níž kromě autorských věcí (mj. „Within My Loving Arms“, „The Devil Made Me Do That“) měl i pár převzatých folkových songů, převážně od Simona & Garfunkela, Dylana, Donovana a dalších (1971, např. „Bridge Over Troubled Water“, „Catch The Wind“, „I Am A Rock“). Zpěvák, kytarista a herec Glen Campbell z Arkansasu se začal prosazovat už od konce 60.let singly „Gentle On My Mind“, „By The Time I Get To Phoenix“, „Hey Little One“ či „I Wanna Live“, a nejvíce „Wichita Lineman“ a „Galveston“. V tomto období vládl žebříčkům nejen country rocku – v hitparádách měl další songy jako „Try A Little Kindness“, „All I Have To Do Is Dream“ (pův. od Everly Brothers), „Dream Baby (How Long Must I Dream)“ (pův. známá od Roy Orbisona) atd. V první polovině seventies následoval mírný pokles, ale zlom dekády ho opět vynesl nahoru a to zejména singlem „Rhinestone Cowboy“ a stejnojmenným LP (1975, další hit „Cowboy Boy“, dále např. „Count Of Me“, plus cover „My Girl“, pův. od Smokey Robinsona), stejně jako albem „Southern Nights“ (1977, hity „Southern Nights“, Sunflower“, dále např. „For Cryin´ Out Loud“, „Let Go“). Jako herec se pak Campbell objevil ve filmech jako „True Grit“ (1969) nebo „Norwood“ (1970). 

Na pomezí folku, country a rockabilly stála kalifornská skupina Commander Cody And His Lost Planet Airmen pianisty George Frayneho s LP „Lost In The Ozone“ (1971, hit „Seeds And Stems /Again/“, dále např. „My Home In My Hand“, „Lost In The Ozone“, „Hot Rod Lincoln“) a country&westerňáky ceněným živákem „Live From Deep In The Heart Of Texas“ (1973/1974). V Kanadě usazený americký písničkář (původně z Louisiany) Jesse Winchester to měl tak napůl, někdy byl víc folk, někdy víc country. Představil se  slušnými deskami, „Jesse Winchester“ (1970, např. písně „Yankee Lady“, „The Brand New Tennessee Waltz“, „Biloxi“, „Skip Rope Song“), „3rd Down, 110 To Go“ (1972, např. „All Of Your Stories“, „Dangerous Fun“, „North Star“, „Glory To The Day“, „Isn´t That So“) a „Learn To Love It“ (1973, songy „Mississippi You´re In Mind“, „Defying Gravity“, „How Far To The Horizon?“ plus cover „Third Rate Romance“, pův. od Russella Smitha). Jakýs takýs úspěch ve Státech měla deska „Nothing But A Breeze“ (1977, např. „Nothing But A Breeze“, „Bowling Green“, „Guilding The Lily“, „My Songbird“) a singl „Say What“ (1981). Když už zmiňujeme tu Kanadu, asi bychom neměli zapomenout na country-folk-rockové autorské duo Ian & Sylvia (neboli Ian Tyson a Sylvia Tyson). Dvojice spolu vystupovala přes celá šedesátá léta, ale takovou trochu známější deskou je „Great Speckled Bird“ (1970, např. „Calgary“, „Rio Grande“, „Bloodshot Beholder“, „Flies In The Bottle“, „Smiling Time“) a snad ještě singl „You Were On My Mind“ (1972).  

Průnik rocku, blues, soulu, gospelu a country zachytil ve své tvorbě i multiinstrumentalista a producent Leon Russell, což je maník, z jehož vizáže si zapamatujete nejspíš jen vlasy a vousy. Je vidět, že pozdější producent Rubin si měl vzít z koho příklad. Ač běloch, Russell disponoval černošskou barvou hlasu… Inu, dobře tedy - zpíval asi jako John Fogerty, který chce být Vanem Morrisonem. Proslavil se zejména účastí na Koncertě pro Bangladéš (1971, střihnul si mj. soulovou klasiku „Youngblood“). Jeho nejlepší hudební materiál se nachází pravděpodobně na albech „Leon Russell“ (1970, hit „Delta Lady“, dále např. „Shoot Out On The Plantation“, „A Song For You“, „Hummingbird“), „Leon Russell And The Shelter People“ (1971, např. „Stranger In A Strange Land“, „Crystal Closet Queen“, Home Sweet Oklahoma“, „Alcatraz“) a „Carney“ (1972, hit „Tight Rope“, dále např. „This Masquerade“, „Me And Baby Jane“, „Out In The Woods“). Ještě v roce 1975 měl hit „Lady Blue“, nicméně Leonovy ambice se spíše týkaly práce studiového muzikanta a producenta. Přesto ještě zabodoval s albem „One For The Road“, plným coverů, které natočil s Willie Nelsonem (1979, mj. „Heartbreak Hotel“, „Trouble In Mind“, „Danny Boy“).

Jen tak mimochodem - jeho kámošem byl i písničkář J. J. Cale, který je dodnes znám skrze autorství dvou výborných skladeb – „After Midnight“, „Cocaine“ -, které obě proslavil Eric Clapton. Stál i u zrodu určitého subžánru, nazvaného Tulsa Sound, jinak lokálního oklahomského mixu country, rockabilly a blues, který využívali i další hudebníci jako třeba hen hore Russell, Elvin Bishop, Johnny Cash, částečně Lynyrd Skynyrd, The Gap Band a další. Ovšem Caleova alba, která začal natáčet až po třicítce, představovala vesměs průměr. Vcelku solidní je hned debutové LP „Naturally“ (1971-2, songy  „After Midnight“, „Call Me The Breeze“, „Crazy Mama“, „Magnolia“, „Nowhere To Run“, „Call The Doctor“), Dále bych uvedl SP „Lies“, (1972), nejlépe hodnocené album „Troubadour“ (1976, např. „Cocaine“, „Cherry“, „Hey, Baby“, „Travelling Light“, „Ride Me High“, „Hold On“) a poslední zářez ze seventies „5“ (1979, např. „I´ll Make Love To You Anytime“, „Thirteen Days“, „Don´t Cry Sister“, „Sensitive Kid“). J. J. Caleovy písně byly ovšem zhusta vyhledávány a přejímány různými interprety – o Claptonovi už byl řeč – jako třeba Lynyrd Skynyrd, Maggie Bellovou, Johnny Cashem, The Bandem a dalšími.

A nyní něco o veteránech.

Začněme Texasem. Stará houně a příznivec původních obyvatel Ameriky Willie Nelson samostatně vystupoval už v padesátých letech, koncem dekády dělal rozhlasového country DJ-je, poté odjel do Nashville a psal úspěšné písničky pro jiné intreprety c&w (třeba pro Patsy Cline napsal její největší hit „Crazy“). Coby zpěvák začal nahrávat už během šedesátek, ale prosadil se až s nástupem country rocku v seventies. A asi není třeba připomínat, že coby nejstarší z bardů s tou svoji děravou kytarou, stal se vůdčí osobností hnutí „Outlaws“. které se vymezovalo a vystupovalo proti cukrkandlovému „Nashville Soundu“. Zmiňme alba „Shotgun Willie“ (1972, písně „Shotgun Willie“, „Devil In A Sleepin´ Bag“ plus covery „A Song For You“, pův. od Leona Russella a „Whiskey River“, pův. od Johnny Bushe), „Phases And Stages“ (1974, „Bloody Mary Morning“, „I Still Can´t Believe You´re Gone“, „Phases And Stages“, „Pretend I Never Happened“) a platinové „Red Headed Stranger“ (1975, cover hit „Blue Eyes Crying In The Rain“, pův. od Freda Roseho, dále např. „Time Of The Preacher“, „Red Headed Stranger“ plus cover „Remember Me“, pův. od Melba Mable Burgeois).

Společně s W. Jeningsem a J. Colter pak vzniklo LP „Wanted! The Outlaws“ (např. „Good Hearted Woman“, „Uncloudy Day“). V roce 1978 natočil Nelson svoji vůbec nejúspěšnější desku „Stardust“, zahranou v jakémsi country-pop-rocku a složenou ze samých slavných coververzí (např. „Georgia On My Mind“, „Blue Skies“, „All Of Me“, „September Song“, „Someone To Watch Over Me“).A určitě si vzpomenete na jeho songy „My Heroes Have Always Been Cowboys“ a  „Mamas Don´t Let Your Babies Grow Up To Be Cowboys“ ze sountracku k filmu „Elektrický jezdec“ (1979). A jsme u stříbrného plátna. Coby správný týpek si Willie zahrál i v několika filmech, jako třeba ve již zmiňovaném kuse „The Electric Horseman“ (1979, režie Sydney Pollack), dále pak v „Honeysuckle Rose“ (1980, režie Jerry Schatzberg), „Thief“ (1981, režie Michael Mann), „Barbarosa“ (1982, režie Fred Schepisi), „Songwriter“ (1984, režie Alan Rudolph).

 

Ostrej chlapák s vizáží mexického zabijáka, Texasan Waylon Jennings se skupinou Waylors představoval jakýsi drsný protipól krásných, hezkých písniček E. Harrisové (viz. výše) a J. Denvera (viz. níže). Coby čelný zástupce hnutí „outlaws“ měl na to také nezadatelné právo. Koncem 50.let hrával s Buddy Hollym (byl jedním z těch, kteří s ním neletěli v onom osudném letadle), zhruba od poloviny šedesátek vydával už svá sólová alba – vždycky s množstvím coverů (byl schopen našvihat až tři LP do roka), jeho vlastních songů mnoho nerbylo. Jelikož to nejlepší natočil v 70.letech, budeme vybírat zde – asi bych začal u LP „Lonesome, On´ry And Mean“ (1972, např. „Sandy Sends Her Best“ plus covery „Lonesome, On´ry And Mean“, pův. od Steve Younga, „Lay It Down“, pův. od Gene Thomase, „Gone To Denver“ pův. od Johnny Cashe, „You Can Have Her“, pův. od Williama S. Cooka, „Me And Bobby McGee“, pův. od Krise Kristoffersona).

Dále zkuste z hlediska country rocku výborná alba „Honky Tonk Heroes“ (1973, např. „You Asked Me To“, dále Waylon interpretuje písně Billy Joe Shavera, jako např. „Honky Tonk Heroes“, „Ride Me Down Easy“, „Black Rose“, „We Had It All“), „This Time“ (1974, např. „This Time“, plus covery „Slow Rollin´ Low“, pův. od Billy Joe Shavera, „Slow Movin´ Outlaw“, pův. od Dee Moellera, „It´s Not Supposed To Be That Way“ a „Pick Up The Tempo“, obě pův. od Willie Nelsona), „The Ramblin´ Man“ (1974, např. „I´m A Ramblin´ Man“, „Rainy Day Woman“, „Amanda“ a covery „Midnight Rider“, pův. od Allman Brothers Band a „Memories Of You And I“, pův. od Lee Claytona) a „Dreamin´ My Dreams“ (1975, „Are You Sure Hank Done It This Way“, „High Time /You Quit Your Lowdown Ways/“,„Dreaming My Dreams With You“ plus cover „Let´s All Help The Cowboys“, pův. od Jacka Clementa) či „Are You Ready For The Country“(1976, např. „Old Friend“ plus covery „MacArthur Park“, pův. od Jimmy Webba, „Are You Ready For The Country“, pův. od Neil Younga a „Can´t You See“, pův. od Marshall Tucker Band) samozřejmě včetně jediného platinového LP „Ol´ Waylon“ (1977, např. „Belle Of The Bell“, „Luckenbach, Texas /Back To The Basics Of Love/“ plus covery „Sweet Caroline“, pův. od Neil Diamonda, „If You See Me Getting Smaller“, pův. od Jimmy Webba). A chválen je též za živák ze čtyřiasedmdesátého „Waylon Live“ (1976).

Stejně jako Waylon Jennings patřila k „Outlaws“ i jeho žena, krásná zpěvačka a pianistka Jessi Colter. V pop-byznysu se pohybovala už od svého teenagerského věku, debutovým albem se prezentovala na přelomu sixties a seventies, country-rockovou deskou „A Country Star Is Born“ (1970, např. „Too Many Rivers“, „It´s Not Easy“, „Why You Been Gone So Long“  plus duet s W. Jenningsem „I Ain´t The One“). Nejúspěšnější pro ni byla polovina 70. let, kdy natočila desku „I´m Jessi Colter“ (1975, s hitem „I´m Not Lisa“, dále ještě „What´s Happened To Blue Eyes“, „You Ain´t Never Been Loved/Like I´m Gonna Love You/“, „I Hear A Song“) a účastnila se kompilace „Wanted! The Outlaws“ (1976, Jessi zde zpívá např. duet s Waylonem „Suspicious Minds“). V tomtéž roce (1976) natočila další dvě alba: „Jessi“ (např. „It´s Morning /And I Still Love You/“, „Without You“, „Here I Am“, „One Woman Man“, „Rounder“). a  „Diamond In The Rough“ (např. „I Tought I Heard You Calling My Name“, „Diamond In The Rough“, plus cover „Get Back“, pův. od Beatles). Další věci se motaly tak nějak v průměru až podprůměru. V roce 1981 natočila společné album s manželem Waylonem „Leather And Lace (např. „Storms Never Last“, „I Believe You Can“, „Rainy Season“, „I´ll Be Alright“ plus cover „You Never Can Tell /C´est la Vie/“, pův. od Chucka Berryho), které se stalo jejím nejprodávanějším.

Zakladatele „outlaws“, texaského písničkáře Kris Kristoffersona znáte nejspíš jako herce drsných rolí („Pat Garrett a Billy The Kid“, „Alice Doesn´t Live Here Anymore“, „A Star Is Born“, „Convoy“, „Heaven´s Gate“ atd.), přestože spousta jeho skladeb se stala po přetextování do češtiny hity i u nás: zpívali je např. P. Bobek, Fešáci, Greenhorns, M. Tučný. Pro vyznavače originálních verzí lze doporučit Krisova LP „Kristofferson“ (1970, s hity „Help Me Make It Through The Night“, „Casey´s Last Ride“, „Me And Bobby McGee“, „Sunday Morning Comin´Down“), „The Silver-Tongued Devil And I“ (1971,např. „Jody And The Kid“, „The Taker“, „Good Christian Soldier“, „When I Loved Her“), „Border Lord“ (1972, např. „Josie“, „Little Girl Lost“, „Border Lord“, „Stagger Mountain Tragedy“, „Kiss The World Goodbye“) a „Jesus Was A Capricorn“ (1973 s hitem „Why Me“, dále např. „Jesus Was A Capricorn“, „Nobody Wins“, „Sugar Man“). V roce 1973 nazpíval hit „Loving Arms“, úspěšný duet s manželkou Ritou Coolidge pocházející z LP „Kris & Rita: Full Moon“ (mj. ještě „From The Bottle To The Bottom“, „Hard To Be Friends“, „I Never Had It So Good“). 

Z dalších Krisových desek bych jmenoval snad „Shake Hands With The Devil“ (1979, např. „Prove It To You One More Time Again“, „Fallen Angel“, „Killer Barracuda“) a „To The Bone“ (1981, např. „Nobody Loves Anybody Anymore“, „Magdalene“, „Blessing In Disguise“, „Maybe You Heard“). Když se vrátíme v čase zpět, tak v první polovině 70. let získal Kris i dvě Grammy (písničky „From The Bottle To The Bottom“, „Lover Please“). Přitom Kristofferson hodně skládal i pro jiné autory, mj. pro Rogera Millera („Me And Boby McGhee“ – známá ale spíš od Joplinky), pro Johnnyho Cashe („Sunday Morning Coming Down“) nebo pro Waylona („The Taker“). A pokud zmíníme nějaké ty jeho herecké příležitosti, určitě znáte filmy jako „Cisto Pike“ (1972, režie Bill L. Bortin), „Pat Garrett a Billy The Kid“ (1973, režie Sam Peckinpah), „Alice Doesn´t Live Here Anymore“ (1974, režie Martin Scorsese),  „A Star Is Born“ (1976, režie Frank Pierson), „Convoy“ (1978, režie Sam Peckinpah), „Heaven´s Gate“ (1980, režie Michael Cimino), „Rollover“ (1981, režie Alan J. Pakula) či „Songwriter“ (1984, režie Alan Rudolph). Kristofferson byl také stejně jako Jackson Browne nebo Graham Nash významným aktivistou: psal písničky a zúčastňoval se demonstrací za lidská práva, pochodů proti atomové energii a proti politice USA ve střední Americe.

A naposledy Texas a mladší krev country rocku. Velkým talentem přesahujícím hranice žánru se ukazoval zpěvák, kytarista a skladatel Joe Ely. Bohužel na to, že byl nadstylový, také doplatil – country je těžce konzervativní genre a cokoli, co se mu vymyká, nemá příliš šancí se prosadit. Pro countryová rádia zněl umělec příliš rockově a pro rocková zase příliš countryově. Doporučovány jsou desky „Joe Ely“ (1977, např. „I Had My Hopes Up High“, „Suckin´ A Big Bottle Of Gin“, „Teneessee´s Not The State I´m In“, „If You Were A Bluebird“) a „Honky Tonk Masquerade“ (1978, např. „Tonight I Think I´m Gonna Go Downtown“, „Honky Tonk Masquerade“, „Because Of The Wind“, „Fingernails“) A kuriozitka na závěr - je to dost překvapující, ale tenhle chlapík předskakoval i punkerům z The Clash!

Nu a zase zpět k uhlazenějším formám žánru. V L.A. žijící John Denver začínal jako zpěvák lehkého folku a na country rock se přeorientoval až v sedmé dekádě. Se svým čistým „kladným“ hlasem představoval určitou komerční větev žánru - svým způsobem byl takovým Robinem Gibbem country rocku. Za Denverovy nejlepší desky jsou pokládany LP „Back Home Again“ (1974, hity „Annie´s Song“, „Back Home Again“, dále např. „On The Road“, „Sweet Surrender“) a „Windsong“ (1975, hity „I´m Sorry“, „Fly Away“ – duet s Olivií Newton-John, dále např. „Windsong“, „Cowboy Delight“, „Spirit“, „Looking For Space“). Ceněno je též koncertní double „An Evening With John Denver“ (1975). Dodnes jsou známy i jeho velmi úspěšné písničky z jiných alb: „Leaving On A Jet Plane“, „Daydream“, „Take Me Home Country Roads“, „Rocky Mountain High“, „Goodbye Again“, „Farewell Andromeda“, „Rocky Mountain Suite“, „Sunshine On My Shoulders“, „Thank God, I´m A Country Boy“. V osmdesátých a devadesátých letech se zpěvákovi umělecky nedařilo a navíc ho dostihla smrtka. John Denver zahynul při havárii svého vlastního letadla v roce 1997.

Ve čtyřiasedmdesátém vznikl v Coloradu pop-country-folk-rockový band Firefall. Založili ho ex-člen Flying Burrito Brothers, Rick Roberts (ac g, voc), Larry Burnett (g, voc) a ex-člen Zephyru Jock Bartley (g, voc), přičemž v kapele působil i bývalý Spirit, baskytarista Mark Andes. Bylo to takové… líbivé: pěkné vokály, vcelku to šlapalo, pár songů se objevilo v amerických hitparádách. V tom čase se v country světě hovořilo o albech „Firewall“ (1976, např. You Are The Woman“, „Livin´ Ain´t Livin´“, Cinderella“, „It Doesn´t Matter“, „Love Isn´t All“), „Luna Sea“ (1977, např. „Just Remember I Love You“, „So Long“, „Just Think“, „Sold On You“, „Someday Soon“) a i o něco slabším „Elan“ (1978, např. „Strange Way“, „Goodbye, I Love You“, „Wings Of Change“, „Sweet And Sour“). Poté měl Firefall ještě pár slušných skladeb, jako třeba „Headed For A Fall“ nebo „Only Time Will Tell“, ale v 80. letech poněkud zapadl.

 

Někde mezi poprockem, r´n´r a country proplouval zpěvák, klávesista a kytarista Billy Swan z Missouri. Proslavil se písní „I Can Help“, která bořila hitparády nejen v USA a v Kanadě, ale i v Evropě a Austrálii. Vyšla na jeho debutu „I Can Help“ (1974, dále např. „I´m Her Fool“, „I´d Like To Work For You“ plus zpomalený cover „Don´t Be Cruel“, pův. interpretovaný Elvisem). Po albu „Rock´n´Roll Moon“ (1975, hitík „Everything´s The Same /Ain´t Nothing Changed/“, dále např. „Come By“, „/You Just/ Woman Handled My Mind“) se o něm sice stále ještě vědělo, ale úspěchů měl pomálu. Tak snad pár songů: „Just Want To Taste Your Wine“, „Love You Baby – To The Bone“, „Do I Have To Draw A Picture“, „I´m Into Lovin´ You“. Z nafunklého pop rocku na country rock přešli i američtí Exile původem z Kentucky, jejichž největším hitem byla v r. 1978 písnička „Kiss You All Over“, kterou jim napsalo producentské duo Chinn-Chapman, a která pocházela z alba „Mixed Emotions“ (dále např. „You Thrill Me“, „Never Gonna Stop“, „Don´t Di It“). Exile se pak prosazovali zejména v eighties (např. písně „Woke Up In Love“, „I Don´t Want To Be A Memory“, „Crazy For Your Love“). Alabamská Alabama se během seventies teprve rozkoukávala a bodovala teprve v jejich závěru s LP „My Home´s In Alabama“ (1978-1980, např. „My Home´s In Alabama“, „I Wanna Come Over“, „Why Lady Why“, „Tennessee River“), které nakonec získalo platinu. Zato v následné dekádě se na ni sesypal přímo platinový déšť. 

 

Přímo do country popu, ale někdy i do countryového bigbítu to měli hozené losangelštíí First Edition zpěváka, kytaristy, baskytaristy a skladatele Kenny Rogerse  - určitě znáte hit „Ruby Don´t Take Your Love From The Town“, který u nás vystřihl Pavel Bobek. Pocházel ze čtvrtého LP kapely, které se jako její první dostalo v USA do top fifty (1969, dále např. „Good Times Liberator“, „Always Leaving, Always Gone,“, „Reuben James“). Nejvýše se pak dostalo album „Something´s Burning“ (1970, např. „Something´s Burning“, „She Even Woke Me Up To Say Goodbye“, „A Stranger In My Place“, „Elvira“), a hned po něm „Tell It All Brother“ (1970, např. „Tell It All Brother“, „Heed The Call“, „Love Woman“, „Molly“, „We All Got To Help Each Other“, „Shine On Ruby Mountain“). Poté došlo na pár sladkobolných (mj. „Someone Who Cares“, „Lady Play Your Symphony“), ale i tvrdších singlů („Take My Hand“), ale zájem o kapelu šel rapidně dolů. A to přesně v době, kdy natočila svůj mnohavrstevný majstrštyk, 2LP s country-rockovou operou „The Ballad Of Calico“, které vévodí SP „School Teacher“, odvazově odeřvaný zpěvákem Kinem Vassym (1971/1972, dále např. „Calico Silver“, „Sally Grey´s Epitaph“, „Madame De Lil And Diabolical Bill“, „Road Agent“, „Old Mojave Higway“). Jenomže publikum Vassyho singl nepřijalo, a jelikož nabylo dojmu, že jejich milovaný Kenny se dostal jaksi na druhou kolej, album nekupovalo. Kapela stále s Rogersem v čele pak ještě asi dva roky klopýtala, až doklopýtala.

Pro uvedeného Bobka se stal Kenny Rogers zdrojem hitů hlavně poté, co se v polovině 70. let dal na sólovou dráhu a začal se věnovat countryovým baladám. Ve svých čtyřiceti letech se stal naprostou superhvězdou – vyhrával hitparády jak na běžícím pásu. Z Rogersových dalších hvězdných nebo známých songů, které natočil během seventies, jmenujme např. „Love Lifted Me“, „Lucille“,  „Daytime Friends“, „Sweet Music Man“, „Love Or Something Like It“, „The Gambler“, „She Believes In Me“, „You Decorated My Life“ či „Coward Of The County“. Nejúspěšnějším a dle countryových odborníků i nejlepším Rogersovým albem z tohoto období je LP „The Gambler“ (1978, kromě zmíněných hitů „The Gambler“ a „She Believes In Me“ ještě např. „Morgana Jones“, „The King Of Oak Street“, „I Wish That I Could Hurt That Way Again“, „San Francisco Mabel Joy“, „Tennessee Bottle“).

Arizonská pěnice Linda Ronstadt se interpretačně nacházela někde mezi Emmylou Harris a Fleetwood Mac, většinou se tedy jednalo o průnik folk-rocku, country a pop-rocku. V Evropě tedy moc nejela, ale Amerika se z ní mohla zbláznit. K jejím kladům patří zejména dobrý výběr skladeb (např. od Warena Zevona, Jacksona Browneho, Neil Younga, Johna D. Southera, ale třeba i od Buddy Hollyho). Svou hvězdnou kariéru odstartovala třetím albem „Linda Ronstadt“ (1972, např. „In My Reply“ a covery „Rock Me On The Water“ – pův. od Jacksona Browne a „Birds“- pův. od Neil Younga). Další desky si už američtí posluchači kupovali jako splašení. Jednalo se o LP „Don´t Cry Now“ (1973, např. „Silver Threads And Golden Needles“, „Love Has No Pride“, „Desperado“, „I Believe In You“), „Heart Like A Wheel“ (1974, hity „When Will I Be Loved“ a „You´re Not Good“, dále ještě „I Can´t Help It“, „It Doesn´t Matter Anymore“, „The Dark End Of The Street“), „Prisoner In Disguise“ (1975, covery „Love Is A Rose“ od Neil Younga a starý tamla-motownský hit „Heat Wave“) a „Hasten Down The Wind“ (1977, cover „That´ll Be The Day“ – pův. od Buddy Hollyho, dále „Lose Again“, „Someone To Lay Down Beside Me“). A pak už ani nebyla šance nedostat nějakou tu Grammy (1976 píseň „I Can´t Help“, 1977 album „Hasten Down The Wind). Atd. atd. Co se týče hejbacích obrázků z koncertů, v roce 1980 byl natočen TV-záznam z jejího vystoupení, pod názvem „Live In Hollywood“.

Když už jsme se dostali k ženským ve stetsonech, nelze v této souvislosti nezmínit i slavnou country zpěvačku Dolly Parton - „krev a mlíko“ blondýnu z Tennessee - a její desku „Jolen“ (1974, např. „Jolene“, „Early Morning Breeze“, „I Will Always Love You“), která měla k country-rockovému stylu nejblíže. Přestože její publikom mělo od ní nejradši LP „Coat Of Many Colors“ (1971, např. „Coat Of Many Colors“, „The Mystery Of The Mystery“, „She Never Met A Man /She Didn´t Like/“). Ten stetson byl jen metaforou, těžko byste nutili takovou – byť tradičnější - Tammy Wynette, by svůj bohatý blond porost cpala do nějakého kovbojského klóbrce. Zpěvačka smutného hlasu, kytaristka a občasná skladatelka zabodovala už na konci sixties albem „Stand By Your Man“ (1969, hit „Stand By Your Man“, dále např. „I Stayed Long Enough“, „My Arms Stay Open Late“, v reedici ještě I´m Only A Woman“).  A začátku 70. let pak natočila LP „The Ways To Love A Man“ (1970, hit „The Ways To Love A Man“, dále např. „Enough Of A Woman“, „The Twelfth Of Never“) a zejména hodně ceněné „Tammy´s Touch“ (1970, hit „He Loves Me All The Way“, dále např. „Love Me, Love Me“, „Cold Lonely Feeling“, v reedici ještě „Run, Woman, Run“). Z dalších hitů možno zmínit „Good Lovin´“, „Another Lonely Song“, „Till I Can Make It On My Own“ nebo „You And Me“.

Svým způsobem měla ke country rocku blízko i newyorská zpěvačka Maria Muldaur, u níž se cení zejména první dvě alba - „Maria Muldaur“ (1973, např. „Midnight At The Oasis“, „The Work Song“, „Three Dollar Bill“) a swingovější „Waitress In The Donut Shop“ (1974, songy „Squeeze Me“, „I´m A Woman“, „Brickyard Blues“). Mladičká Marie Osmond, členka rodinného klanu Osmondů si sice občas zpívla s bratrem Donnym („I´m Leaving It Up To You“, „Morning Side Of The Mountain“), ale hlavně vystupovala samostatně – jednalo se o jakýsi country-pop. Coby čtrnáctka měla větší hit v převzatém cajdáčku „Paper Roses“ (1973) a pak pár menších, opět převzatých: „In My Little Corner Of The World“ (1974) a „Who´s Sorry Now“ (1975).

Těžko říct, jestli sem lze zařadit komerční a multistylovou Kanaďanku Anne Murray, která sama nepsala, ale jen přebírala od jiných autorů; byla v podstatě jen interpretkou – s takovým tím profesionálně příjemným hlasem. No asi ano, ale v tom případě se omezíme pouze na výčet jí zpívaných písní, které se v seventies v jejích ústech proměnily v hity: „Sing High, Sing Low“, „Talk It Over In The Morning“, „Cotton Jenny“, „Destiny“, „Danny´s Song“, „Love Song“, „You Needed Me“, „I Just Fall In Love Again“, „Broken Hearted Me“. Jsou tací, kteří tvrdí, že jejími nejlepšími elpími jsou „Let´s Keep It That Way“ (1978, kromě „You Needed Me“ ještě např. „Just To Feel This Love From You“, „We Don´t Make Love Anymore“, „There´s Always A Goodbye“) a „New Kind Of Feeling“ (1979, kromě „I Just Fall In Love Again“, ještě např. „Shadows In The Moonlight“, „For No Reason At All“, „Yucatan Café“, „That´s Why I Love You“, „Take This Heart“). Chm, cajdáčky, cajdáčky…

V roce 1972 skončilo úspěšné kanadské manželské duo The Poppy Family, které tvořili Susan Jacks (voc) a Terry Jacks  (g, voc). Napřed pracovalo společně na svých sólových deskách, ale pak se rozvedlo, a každý si šel po svém. Lépe se vedlo výborné zpěvačce Susan Jacks, byť se to týkalo zejména Kanady, a jednalo se o víceméně standardní pop-music s nádechem country (anebo naopak). Bodovala s debutem „I Thought Of You Again“ (1973, hitík „I Thought Of You Again“, dále např. „You Don´t Know What Love Is“, „The Blue Side Of Life“, „Another Year“, Another Day“, plus cover „Green Fields“, pův. od The Brothers Four), a vlastně i s dvojkou „Dream“ (1975, např. „Anna Marie“, „Heaven“, „Sometimes It´s Hard To Know“, „Dream“, „Love Has No Pride“), a v dalším průběhu dekády projasnila svým hlasem písničky jako „Ghosts In Your Mind“ nebo „All The Tea In China“. Něco podobného jako hen hore Anne Murray.

Mostem mezi Amerikou a britskými ostrovy by mohla být blonďatá anglicko-australská zpěvačka Olivia Newton-John. Ta měla doma v Británii několik úspěšných pop-rockových singlů (např. „Banks Of The Ohio“), ale poté, co zabodovala i v USA a Kanadě s country-popovým albem „If You Love Me, Let Me Know“ (1973, hity „If You Love Me /Let Me Know“, „I Honestly Love You“, dále např. „Changes“, plus cover „Mary Skeffington“, pův. Gerry Rafferty) a zejména singly „Let Me Be There“, „Have You Never Been Mellow“, „Please Mr. Please“ (které získaly Grammy) a „Come On Over“, „Don´t Stop Believin´“, zazářila její hvězda naplno. A jelikož začala porážet tamější zavedené country legendy, proti čemuž začali protestovat američtí  countryoví puristé, nakonec do země showbyznysu přesídlila. Nicméně u country nezůstala: po filmu „Grease – Pomáda“ (1978), v němž si zahrála s Johnem Travoltou (soundtrack byl nabitý hity „You´re The One That I Want“, „Summer Nights“, „Hopelessly Devoted To You“), vstoupila nejprve do klasického nafunklého pop-rocku a la Toto – šlo o poněkud mišmašoidní, ale snesitelné album „Totally Hot“ (1978, hity „A Little More Love“, „Deeper Than The Night“, dále např. „Please Don´t Keep Me Waiting“, „Never Enough““, „Dancin´ Round And Round“) - a poté do nablýskaného světa diskoték. Ale to už je jiná kapitola.

V textu o Olivii se objevuje jedno jméno, které zmíníme právě nyní. Už víme, že i Evropa se občas dotkla country muziky – pravda nikoli tak ortodoxně, spíše se vstřebávaly různé vlivy. Například někde mezi Poco a CSN&Y stáli skotští Stealers Wheel Gerryho Raffertyho (voc, g, ks - a to je ono zmiňované jméno) a Joe Egana (voc, ks). Takže žádný typický country rock – to vůbec ne, naopak občas to byl docela slušný randál. Měli celkem úspěch s alby „Stealers Wheel“ (1973, hit „Stuck In The Middle With You“, dále např. „I Get By“, „Outside Looking In“, „Johnny´s Song“, „You Put Something Better Inside Me“) a Fergusile Park“ (1974, např. „Star“, „Wheelin´“, „Waltz /You Know It Makes Sense/“, „Back On My Feet Again“), která obě produkovala slavná dvojice Leiber-Stoller. Po albu „Right Or Wrong“ (1975, např. „Benediction“, „This Morning“, „Let Yourself Go“, „Right Or Wrong“) se duo rozešlo.

Zpěvák, kytarista, klávesista a skladatel Gerry Rafferty dostával základy už v dětství, kdy ho matka učila skotské a irské lidové písně, později se nadchl pro Brouky a Dylana a hrával ve folk-popové skupině. Už od počátku 70.let ale vystupoval samostatně (tedy ještě před Stealers Wheel) a dokonce se mu podařilo natočit aj LP „Can I Have My Money Back“ (1972, např. „To Each And Everyone“, „One Drink Down“, „New Street Blues“, „Can I Have My Money Back?“), víceméně country-folk-bigbítové, vcelku ucházející, ale neúspěšné. Vzápětí se Gerry sčuchl s Eganem a po tři roky hájil barvy SW. Později  se znovu osamostatnil a vylétl zejména se svým majstrštykem „City To City“, obsahujícím hit „Baker Street“, dvojku americké hitparády (1978, další hit „Right Down The Line“, dále např. „Whatever's Written In Your Heart“, „The Ark“, „Stealing Time“, „City To City“). Ta deska se country dotýká už jen částečně. Úspešné bylo i následující album „Night Owl“ (1979, např. „Night Owl“, „Days Gone Down“, „Get It Right Next Time“, „Why Won´t You Talk To Me“, „Take The Money And Run“). V roce 1980 měl Rafferty ještě hitík „Bring It All Home“ z alba „Snakes And Ladders“ (dále mj. „The Royal Mile“, „Don´t Close The Door“, „Welcome To Hollywood“) a pak se pomalu z žebříčků vytratil.  

Z nahrávek Joe Egana bych uvedl LP „Out Of Nowhere“ (1979, např. „Back On The Road“, „No Time For Sorrow“, „Natural High“, „Why Let It Brother You“). V té samé době se z undergroundu pomalu drali na povrch jacísi Dire Straits

Ale vraťme se na závěr do USA

Nakonec totiž musíme zmínit snad největší hvězdu c&w a country rocku.

A to „muže v černém“, slavného amerického zpěváka, kytaristu a skladatele. Není jím nikdo jiný než majitel magického hlubokého hlasu (bas-baryton) Johnny R. Cash. Dětství na Jihu v polích s bavlnou (asi proto ten odpor k bílé barvě), dospívání v chudobě, smrt bráchy po těžkém zranění na cirkulárce (asi proto ono tíhnutí k černé barvě), otcovo přehlížení, léta nenaplněná láska ke zpěvačce June Carter (no, nakonec to vyšlo, ale kolik písní to stálo!), outsiderství (proto ty písně o chudácích a vyděděncích) a závislost na chlastu, amfetaminech, barbiturátech a kdoví na čem ještě (proto ty písně o pití a drogách). Cash měl první úspěch v Memphisu u Sama Phillipse a v podstatě se prosazoval už během druhé poloviny 50. let, kdy jezdil kšefty s Jerry Lee Lewisem a Elvisem Presleym. Možná proto většina jeho rychlejších skladeb jela v podstatě v rockabilly rytmu. Ale největší slávu mu přinesl konec sixties a živáky „At Folsom Prison“ (1968), „At San Quentin“ (1969) plus studiovka „Hello I´m Johnny Cash“ (1970). V letech 1969-71 měl na stanici ABC dokonce svůj televizní pořad „The Johnny Cash Show“, kde vystupovali třeba Statler Brothers, Carter Family (jak jinak), Carl Perkins, ale objevili se v něm třeba Neil Young, James Taylor, Ray Charles, Eric Clapton nebo Bob Dylan; a takovému Krisi Kristoffersonovi  Cashova show dokonce pomohla nastartovat kariéru

Mezi jeho (jím napsané nebo interpretované) nejznámější skladby patří „Hey Porter“, „Cry Cry Cry“, „I Walk The Line“, „Folsom Prison Blues“, „Get Rhythm“, „Ballad Of A Teenage Queen“, „Big River“, „Guess Things Happen That Way“, „The Wals Of A Woman In Love“ (všechno věci z 50. let), „Ring Of Fire“, „Orange Blossom Special“, „Casey Jones“, „Drums“, „Custer“, „Apache Tears“, „Cocaine Blues,“ (všechno věci z 60. let), „(Ghost) Riders In The Sky“ – pův. od Stana Jonese, „Sunday Morning Coming Down“ – od Krise, viz. výše, dále „A Man In Black“, „Flesh And Blood“, „One Piece Of A Time“ a „It´s All Over“ (všechno věci z 70. let). Výrazně se taktéž zasazoval za práva Indiánů (viz. LP „Bitter Tears“, 1964, skladby „Apache Tears“, „Rusty Cage“). V roce 1978 koncertoval i v tehdejším Československu a záznam z koncertu o pět let na to vyšel na LP „Koncert v Praze/In Prague-Live“. Škoda, že si Johnnyho Cashe dnes mládež pamatuje jen jako hlavního padoucha z jednoho dílu seriálu „Columbo“ a interpreta depešáckého hitu „Personal Jesus“. Patří jí to.

A to by tak ke country rocku bylo asi všechno.