FPB (FOURTH PRIZE BAND nebo také ČTVRTÁ CENOVÁ SKUPINA)

(1980 - 1987) Teplice

Hlavní postavou této nejslavnější teplické punkové skupiny byl baskytarista a zpěvák Miroslav Wanek: „V tý době jsme chodili na pivo do zaplivanejch čtyrek, takže název Čtvrtá cenová skupina je celkem jasnej. Nejdůležitější knajpou byla v té době hospoda Vyšehrad neboli Věšák. Tam chodily všechny ty máničky, tam se domlouvalo, kam jet na akci, co se děje, kde kdo hraje a podobně.“

Wanek hrál na konci 70. let jako dlouhovlasý mladíček se skupinou Elektron hard rock (mj. s L. Zedníkem - bg a Z. Mazačem - ds). Koncem roku 1979 však několik po sobě jdoucích náhod rozhodlo, že se jeho hudební cesta bude ubírat poněkud jiným směrem. V té době navštívil 9. Pražské jazzové dny, kde byl přítomen vystoupení mladých pražských part Energie G, Psích vojáků, Zikkurat, a a těsně poté při jednom bytovém sezení vyslechl první album Damned, které ho dostalo do kolen (zejména skladba "New Rose"). Tyto skutečnosti plus nově vzniklé přátelství s Petrem Růžičkou - on byl jedním z návštěvníků onoho bytového sezení - hodně ovlivnily jeho rozhodnutí založit svůj vlastní soubor, který by nějak reflektoval posun v jeho hudebním názoru. A tak společně s o něco starším Růžičkou, který se zrovna vrátil z kriminálu (seděl díky oblíbenému paragrafu často nasazovanému na tzv. závadovou mládež, za "pobuřování"), založili v prosinci roku 1980 dnes již legendární soubor F.P.B. Zpočátku ho tvořili jen sami dva, ale bylo jim jasné, že na kapelu je to poněkud málo, proto začali shánět další šílence, kteří by se jejich netradičního projektu zúčastnili. Takže ta úplně první sestava kapely byla jakýmsi kompromisem - Wanek (tehdy ještě hráč na kytaru) si moc přál hrát s bubeníkem P. Novým a tak přizval ke spolupráci celou jeho formaci Mikron, ve které tehdy Nový působil. Na postě baskytary se pak objevil Petr Kuranda. Na první koncert (únor 1981) vzpomíná M. Wanek ve fanzinu Rinsing Stage (1996): "První koncert v Ústí nad Labem se odehrál tak, že první hrál Mikron svých sedm písní a pak jsem přišel já a Růžička, namalovaní v obličeji na bílo a v bílých nočních košilích a na pódiu bylo F.P.B. Zahráli jsme dvě naše písně ("Slepci" na text Jiřího Wolkera a píseň "Stab Your Back" od Damned) a byl konec. Lidi ovšem šíleli."

Záhy všichni kromě Nového odešli a Kuranda (odehrál s F.P.B. jen dva koncerty) musel navíc narukovat na vojnu. A tak se obsazení v roce 1981 proměnilo nejen personálně ale i nástrojově, neboť byl osloven Wanekův spolužák ze školy, kytarista J. Hanzlík (ex-Admirál). Tuto sestavu pak samotní členové souboru označují jako hlavní a základní: Miroslav Wanek (voc, bg), Milan Nový (ds), Romek Hanzlík (g) a Petr Růžička (manager)

Kapela začala celkem hodně koncertovat a to nejprve pod českým názvem Čtvrtá cenová skupina, postupem doby jako Fourth Prize Band, a nakonec se název ustálil na zkratce F.P.B. Také její repertoár se rodil a formoval postupně - vždyť v tomto prvním období existovalo vlastních skladeb jen minimum, ve většině se smažily převzaté věci od Damned, Clash, Killing Joke, Pere Ubu, navíc ještě mnohdy zpívané v angličtině. Asi po roce hraní odešel Hanzlík (ještě předtím si s F.P.B. občas zahostovala zpěvačka Ilma Maršíčková) na vojnu a skupina asi půl roku působila jen ve dvojici. Poté se k Wanekovi a Novému připojili baskytarista Pavel Keřka a kytarista Ivo Dolanský (bratr Jindřicha Dolanského z pozdějších Už jsme doma) a v kapele trvale zakotvila i Ilma. Na několika koncertech si s F.P.B. zahrál i kytarista a zpěvák Ota Chlupsa. V roce 1983 si po odchodu I. Maršíčkové se souborem zazpívala ještě Marie Červinková. O tomto období vystupování v pěti(šesti)-členné sestavě, trvajícím cca rok a půl, pak Wanek hovoří jako o rozhodujícím "pro nalezení vlastní tváře". Když se kytarista Romek Hanzlík vrátil z vojny, nalezl už hotovou kapelu s kompletním repertoárem, který se po odchodu Keřky, I. Dolanského a Maršíčkové a Chlupsy (skupina se stala opět triem) už příliš nerozšířil.

Z předchozího textu už tak trochu vyplývá, že i když jsou dodnes F.P.B. pokládáni jednoznačně za punkovou kapelu, oněch vlivů na jejich tvorbu bylo daleko více. Wanek se netajil obdivem k americkému undergroundu, reprezentovanému kupříkladu formacemi Residents, Pere Ubu či Devo, k hnutí Rock In Opposition, jeho oblíbenci byly i pražské bandy Extempore a Zikkurat. O existenci dalších u nás celkem nových a neznámých kapel se dozvídal přes manažéra Petra Růžičku, neboť ten úzce spolupracoval s Jazzovou sekcí, která hlavně díky "Zubu" Vlčkovi importovala desky těchto umělců do Československa. A je tedy přirozené, že některé coververze písní souborů tohoto typu se s českými texty objevily i v repertoáru F.P.B.
Hlavní devizou skupiny však byly vlastní skladby, se sociálně kritickými texty.

Hudební publicistka Jana Šeblová o nich v knize Excentrici v přízemí napsala: „Při luštění významů slov a silných a prostých obrazů nacházíme bolest, kritiku i sebekritiku, smutek i nadhled. Zachycený pocit je mnohovrstevný, navíc nezůstává jen u povrchu jevů. Aniž by kapela ztratila cokoliv z vlastností, charakteristických pro punk, vytváří obraz prostředí, ve kterém žije. Slovy, pochytanými na ulici a rvavou hudbou.“

Rvavá hudba - ano, to je vcelku přesný popis toho, co skupina produkovala. Ve tříčlenném obsazení už musíte být hodně dobří a vynalézaví, abyste něco dokázali. A nesmí chybět energie, drive a divoké až agresivní koncertní vystupování. Toho všeho se F.P.B. dostávalo v míře vrchovaté a když k tomu ještě připočteme celkem slušnou instrumentální dovednost, je celkem logické, že se o koncertech této skupiny dodnes hovoří s úctou a nadšením. Totiž - ono spojení punkové údernosti, dané divokou rytmikou a jednou křičeným podruhé zas deklamovaným vokálem, s vlivy všech těch alternativních part, ať už zahraničních nebo domácích, to celé dávalo dohromady v tuzemsku doposud nepoznaný tvar, mající zcela nepochybně punc originality. Přístup F.P.B. byl možná trochu podobný přístupu Zikkuratu, tento soubor však (až na výjimky) striktně odděloval punkové písně od svého druhého extrému - experimentálních ploch a improvizací. Tepličtí se pokusili spojit více stylů do "jedné mošny" a proto se jim linul z beden onen svébytný sound, jenž je už navždycky zapsal zaltým písmem do historie českého rocku.

Kapela si samozřejmě odbyla i povinné tahanice s různými kulturními inspektory a potentáty, potažmo příslušníky státní Moci. Ovšem ze začátku - ač se to zdá neuvěřitelné - vůbec neměla s hraním problémy. „Zpočátku nás nechávali být a dokonce nás chválili,“ říká manažér P. Růžička v seriálu Bigbít. „Říkali, kluci, máte ty krátký vlasy, tak to je dobrý. Neslyšeli nás. Nevěděli, co hrajeme a vo čem zpíváme. Až když přišli na to, co jsme zač, objevily se různý petice a říkali něco jako ´zastavte to šílenství, vždyť to není hudba, to musíme zrušit, to musíme zakázat.´“ Tyto věty přesně dokumentují dobu, ve které skupina F.P.B. hrála. Pokus o získání přehrávek (tzv. povolení k vystupování) totiž neskončil jenom jejím zákazem koncertování v severočeském kraji, ale dokonce vyvolal celkem agresivní výpad i ze strany muzikantské "konkurence". "Hudebníci některých lokálních souborů ještě k tomu z vlastní iniciativy sepsali petici jak proti F.P.B., tak proti celému punk rocku, požadující této antikultuře zakroutit krkem. Skvělé časy!" (F.F., kniha Kytary a řev). Papíry k hraní pak skupina získala až v Praze.

M. Wanek k celkovému postavení F.P.B. v rámci severních Čech v seriálu Bigbít dodává: „Nebyl záměr, abychom byli problémovou kapelou, ale… za prvý to přišlo samo sebou, že jsme hráli to, co jsme hráli, a za druhý jsme chtěli tu hudbu provozovat čistě s českými texty. A ty narážely ihned.“

Z hlediska proslulosti skupiny je pro ni asi nejdůležitějším rokem pětaosmdesátý. Tehdy teplické trio (Wanek, Nový, Hanzlík) vyjelo ilegálně na známý festival do polského Jaroscina, kde mu aplaudovalo přes osm tisíc diváků. V té době na filmový pás zaznamenané vystoupení F.P.B. na Opatově se stalo jediným opravdu punkovým momentem legendárního dokumentu o českém rocku, filmu nazvaném "Hudba 85". Petr Růžička si pak na falešné papíry a razítko SSM pronajall loď a zařídil tak dnes již slavnou akci "Hudební parník Vltava", na kterou se sjeli punkeři z celých Čech (vystupovali ještě Už jsme doma, Plexis a Jogurt BB). Zlatým bodem sezóny byl pak punkový minifestival ve Staré Lysé (ještě Plexis, Mrtvý miminka, Radegast), který zakončil příjezd policejních složek, a po kterém F.P.B. už definitivně přišli o papíry k hraní.

Tehdy se ale už začínají projevovat Wanekovy snahy posunout se hudebně zase někam dál. Očarovala ho souhra dechových nástrojů a tak si párkrát zajamoval s další teplickou kapelou, ve které hrál na saxofon bubeník F.P.B. Milan Nový a která se nazývala Už jsme doma. A tyto radostné jamy posléze podpořily Wanekovo rozhodnutí přesunout své nápady a aktivity právě do tohoto, zatím krátce působícího souboru. S F.P.B. sice ještě odehrál koncert na prvním Rockfestu 1986 v Praze, ale následně po něm manažéru Petru Růžičkovi sdělil, že definitivně odchází. A protože společně s ním k UJD přestoupil i kytarista Romek Hanzlík, musel teplický "malcolm" Růžička doplnit soubor o minimálně dva hudebníky.

A tak do F.P.B. přišli k bubeníkovi Milanu Novému, dva šestnáctiletí "ostrostřelci" Radovan Uhlíř (bg, voc) a Kamil Krůta (g), díky nimž se sound kapely opět vrátil k rychlejšímu ale primitivnějšímu soundu, jelikož oba příchozí ještě zatím nevynikali přílišným instrumentálním umem jako jejich předchůdci. Stručně řečeno - v této době lze hovořit o F.P.B. jako o vyloženě punkové skupině. Komentář M. Waneka k tomuto období F.P.B. je celkem strohý (Rinsing stage 1996): "Duch té kapely se velmi výrazně změnil z té zvláštní ´divné´ punkové-neopunkové kapely na ´druhovlně´ punkovou kapelu běžnou a po textové stránce to byl jistě úplný úpadek, já osobně mám nejraději, když se o té sestavě mluví jako o ´Nových F.P.B.´, protože ve skutečnosti to byly dvě naprosto různé koncepce a tedy i dvě různé kapely."

Nicméně teprve v tomto období F.P.B. se ukázalo, jak schopný je manažér Petr Růžička při shánění štací ke hraní. Během osmi měsíců kapela odehrála okolo čtyřiceti koncertů, což je téměř stejný počet jako stará sestava za celou svoji existenci. Zahrála si i několikrát v "dederónském" východním Berlíně a vystoupila i na Rockfestu 1987. Poté však Kamil Krůta způsobil těžký průser - věren ideji, že punk rovná se výtržnost, nejprve vykradl starožitnictví, poté zdestruoval sochu Klementa Gottwalda v Teplicích a vzápětí prchl do NDR a Polska, kde byl polapen, a šel sedět.

Růžička se v té době začal věnovat jiné teplické partě Šanov 1, kam na přelomu let 1987-88 přitáhl jako frontmana radovana Uhlíře. Milan Nový se ještě snažil F.P.B. resuscitovat, ale toto snažení (s Chlupsou na kytaru) vyšlo naprázdno a kapela se rozpadla.

Tvorbu souboru F.P.B. dnes chápeme jako nejpřirozeněji působící fúzi punku a alternativní hudby, která se u nás v 80. letech objevila. Toto hudební propojení navíc skloubené s texty M. Waneka a jeho citlivým výběrem poezie od jiných autorů, nám dává ucelený portrét umělce, jenž vysoko překračuje rámec škatulky, do níž je zařazován.

Co se zachovalo do r. 1989:

Fotografie + krátký němý 8mm šot z koncertu FPB v Ostrově n. Ohří (1983?)
Film „Hudba 85“, FPB písně "Egoista", "Snad", "Silák", "Ulice" (1985)

Audio:
FPB: „Early Years“ (písně nejspíš z let 1982-83), vydáno 1987
FPB: „Live v Gongu“, 1984
FPB: „Opatov - live“ , 1985
FPB: „Jedem v punku jako v tanku“ (sestříháno z koncertů v Gongu - 1984, z Opatova1985 a z Brna 1987)
"1984 The Third" (1987, New wave - Francie, FPB píseň "Egoista")
"Razie" (1987, sampler českých punkových kapel)
"Hrubý punkový hláska" (1987, sampler české alternativní scény, vydala Ukrutnost)
„Czechoslovakia (Ten Czechoslovak Years 78-88)“ kompilace vydaná v Memphisu (USA) v r. 1989

V seriálu BIGBÍT písně:
„Nuda“ (1983)
„Silák“ (1985)
„Egoista“ (1985)
„Snad“ (1985)