CHODSKÁ LIDOVÁ

(1983 - 1986)

Když těsně před založením skupiny Dvouletá fáma musel narukovat na vojnu její předpokládaný baskytarista a zpěvák Roman Štefl, muselo ho to mrzet dvojnásob. Z Fámy nejen že se stala jedna z nejlepších českých novovlnných kapel, ale když se vrátil do civilu, zrovna ten den (23.9. ´83) svoji činnost končila. Štefl tedy neváhal, ihned oslovil Ivana Bendu, baskytaristu právě rozpadlého bandu, a společně založili nový soubor, který dostal název Chodská lidová.

Prvním, kdo se k dvojici přidal, byl klávesista Michal Dvořáček. Pak se určitou dobu hledal bubeník a volba nakonec padla na Antonína Korba (ex-člena art rockového Apadu), nicméně Štefl měl snahu rytmiku zdvojit. Nejprve tedy v kapele působil velice krátce perkusista Ivan Bartyzal, ale hned vzápětí ho vystřídal Imram Musa Zangi. Kapelník Štefl se původně snažil hrát na elektrifikované housle, ale nakonec skončil u kytary. Také chtěl aby ve formaci působil i sbor dívčích hlasů, což měly splňovat Kateřina Ratajová (ta přišla jako první) a dcera jazzové zpěvačky Jitky Vrbové Zuzana. Jí bylo v té době sotva patnáct let, a za to, že paní Vrbová dovolila, aby v "chodské" Zuzana zpívala, museli s ní členové kapely dělat úkoly z matematiky.

Asi rok byla sestava bandu stabilní, ale pak se Štefl rozhodl postupně rozšiřoval dívčí pěveckou sekci (to mělo své důvody: nejenže tu byl funkční přínos, ale navíc to i pěkně vypadalo), jež se posléze v roce 1985 rozrostla až na čtyři vokalistky - již známou Zuzanu Vrbovou, dále Janu Stěhulovou, Táňu Kovaříkovou, a ještě Vlaďku Mojžíšovou, která vystřídala K. Ratajovou.

Skupina zkoušela v Horních Počernicích, kde v místním kulturáku dělal šéfa Šteflův kamarád Martin Šára. V této první fázi hrála kapela vlastní repertoár, který byl jakousi reflexí na původní českou novou vlnu, konkrétně na Pražský výběr. Hudbu psal vždy Štefl. Textové obrazy, které vytvářeli hlavně Daniel Bártek (dnes známý český reklamní boss) a pak také slovenský básník Ivan Trebichovský, měly dvojí charakter. Díky prvně jmenovanému byly plny slovních hříček, někdy skoro až s prvky naivismu či dada (například hroch na kolečkových bruslích v písni "Hroch" atd.), v druhé rovině (hlavně Trebichovského věci) se zaobíraly tématy, řekněme, vážnějšími (píseň "Hoříme")

Koncertní premiéra Chodské lidové se konala na jaře 1984 v pražském Gongu. Od té doby skupina odehrála několik koncertů, ovšem jenom po pražských klubech - kromě Gongu ještě Na Chmelnici, v Proseku, na Opatově, své vlastní merendy pořádala v klubu U Melouna.

V roce 1985 musel Benda na vojnu, takže na postě baskytary ho nahradil Michal Kejla, příznivec punkerů Clash, ale hlavně Duran Duran, tehdejšího novovlnného popu. Štefla, který byl zase v dávných dobách fanouškem B-52´s a Talking Heads, proto tedy napadlo proč se neubírat zrovna tímhle směrem.A tak se Chodská lidová vlivem tohoto inspiračního proudu postupně (snad i díky zdvojeným perkusím) dopracovala až k jakési tuzemské verzi jakoby popové "latiny". Byl to pozvolný přerod k čistě rytmickému stylu hraní s náznaky jednoduchých melodií. V poslední fázi své existence si dokonce kapela najímala na větší koncerty jako hosty i dechovou sekci pod vedením saxofonisty Ivana Pivarčiho.

To, co vlastně Chodská lidová produkovala, popsal v knize Excentrici v přízemí hudební publicista Vladimír Vlasák: "Podle výsledného zvuku lze vystopovat i přístup k tvorbě repertoáru. Je opačný než u Dvouleté fámy. Chodská lidová dává přednost pevnější a stálejší struktuře písniček, předem nacvičeným postupům před improvizacemi, líbivějším aranžím a přelétavé lehkosti. Přidržuje se trendů soudobé pop music a dávkuje do hudby prvky latinskoamerických rytmů, funku - i jazzu." Ono těch vlivů tam bylo samozřejmě více - skupinu necharakterizovala pouze s lehkostí zahraná "santanovská" latina, ale objevoval se u ní třeba i vliv jamajského reggae. Anebo například ve skladbě "Smutný veselý" z ranného období CHL vedle sebe zazněly sólo na bicí a percussions, v němž oba rytmici jakoby vyvolávali tajemné pralesní duchy, a Šteflovo sólo na kytaru, které náladu skladby hodilo směrem někam k Pink Floyd.

Ač se Chodská lidová zdála být velkým příslibem (dokonce se uvažovalo o její profesionalizaci), dlouho nevydržela. Na jejím rozchodu se podepsalo několik okolností. Nejprve skupina ztratila zkušebnu v Horních Počernicích, protože M. Šára emigroval. Takže se velice komplikovaně zkoušelo v různých Šteflových podnájmech, což samozřejmě majitelé bytu nemohli vydýchat, a tak ho neustále vyhazovali. Pak emigroval do Západního Německa (Freiburg) klávesista M. Dvořáček a kapelu opustil i hráč na bicí A. Korb (přestoupil do právě vznikajícího big beatu Vltava). Navíc se Štefl v té době začal hodně zajímat o programování automatického bubeníka a také se seznámil s famáckým fotografem Jano Pavlíkem, kterému skládal zvukové podklady pro jeho vernisáže a vlastně se i hudebně postupně dostával ve svých nápadech a kompozicích někam jinam. Proto sbalil jádro Chodské lidové, zpěvačku Z. Vrbovou a basáka M. Kejlu, přibral klávesistu Čestmíra Bendu a automatického bubeníka typu Kawai R-100, a založil nový soubor, který pojmenoval Ratataplán.

Co se zachovalo do roku 1989:
Fotografie

Audio:
Chodská lidová: "Live in Gong" (1984)
Chodská lidová: "Live na Chmelnici" (1985)