(1986 – 1989) Hořice
Východočeský band s celkem příznačným androšským názvem Odpad vznikl v Hořicích v Podkrkonoší v říjnu 1986. U jeho zrodu stálo několik místních houní, z nichž pouze Pavel „Artur“ Frait měl již nějaké zkušenosti s muzicírováním. V letech 1978-9 působil v kapele Space People, která se nacházela pod silným vlivem Plastiků, a v roce 1985 hrál krátce se souborem Formanky výplod. Zakládající sestava Odpadu byla následující: Petr Voženílek (g), Pavel „Artur“ Frait (voc, perc), Václav „Vašek“ Tomeš (voc, tp) a Jaromír „Oskar“ Erben (vln). Artur (ač první půlrok skupina působila bez něj) též vymyslel název, který měl „vystihovat naší situaci a postavení v tehdejší společnosti – jak se na nás pohlíželo, jak jsme si někdy vůči ´uvědomělým občanům´ připadali a kam jsme se dobrovolně situovali.“ (Artur ve spisku o skupině, 2002). Formace pak jako zkušebnu používala dílnu u Voženílků.
Hned asi měsíc po založení absolvoval soubor svoje první vystoupení a to u kamaráda Kuzmy v baráku na okraji Hořic, kde ještě spoluučinkovali přeloučský folkař „Cára“ Novotný a jakési alternativní divadlo. Skupina klepající se trémou celou svoji dvacetiminutovku odehrála za nataženým prostěradlem na které se promítaly diapozitivy. Odpad toho ale během tří let své existence moc neodehrál – jednalo se o sedm vystoupení a všechna proběhla bez výjimky na neoficiální bázi. Artur sebekriticky přiznává (2002): „Vystupovali jsme zásadně na tzv. ilegálních akcích. Důvody byly dva. Jednak z přesvědčení a pak – se svými hudebními ´dovednostmi´ bychom si oficiálně ani vylézt před větší množství lidí netroufli.“ Z těchto podzemních akcí vzpomeňme alespoň ty nejznámější – Stojice u Chrudimi, Skalice u Hrochova Týnce (oba 1987) či Hrádek u Nechanic na androšské svatbě hořických přátel Tomáše a Marie Krementákových.
Při poslechu Odpadu je celkem jasné, že základní inspirací pro něj byla česká undergroundová a alternativní scéna. Artur ve spisku o kapele píše: „Díky tomu, že jsme poslouchali velké množství muziky nejrůznějších směrů, těch vlivů bylo nespočet. Je nutno podotknout, že členy Odpadu po celou dobu existence byli převážně nehudebníci, takže jsme vždy museli hledat formu, jak své představy přizpůsobit našim omezeným dovednostem.“ Hudební složka byla zpočátku kolektivním dílem s mírnou tvůrčí převahou P. Voženílka. Postupem doby se ale začaly čím dál více prosazovat záměry P. „Artura“ Fraita. „Bylo to však mnohdy komické, jelikož jsme neznali noty, já neuměl na žádný nástroj, takže jsem se pokoušel své nápady nejprve předzpívat atd. Ale i nadále šlo z jisté části o kolektivní počin.“ (Artur, 2002). Kapela zhudebňovala jak své vlastní texty, tak i texty různých básníků, např. Egona Bondyho, Víta Kremličky, F. Šimáka, Karla Pecky, Jiřího Ortena, ale třeba také Terezie z Avily, jejíž básně „nejlépe vyjadřovaly pocity vůči tehdejší společenské realitě a odrážely nejvýstižněji duchovní rozpoložení členů skupiny.“ Takže sečteno, podtrženo: Odpad byl celkem běžným úkazem své doby, v níž inteligentnímu jedinci, pokud už se tedy nechtěl uchlastat, zbývalo jediné – založit kapelu, v ní vyjádřit svůj názor a tím ze sebe alespoň částečně smýt odér zatuchlé, zakonzervované a k ničemu nesměřující profízlované společnosti, na jejímž okraji vlastně jen „vegetoval“.
Skupina procházela neustálými personálními změnami. Od konce roku 1986 do jara 1987 hrál v Odpadu na baskytaru Luboš „Motyčka“ Novotný, kterého v dubnu vystřídal Radek „Eman“ Lutz, s nímž přišel i pražský bubeník Miloš Müller, první „mimohořický“ člen kapely. Lutz se na svém postu ale dlouho neohřál a když přišel do kapely českoskalický baskytarista „Šiškyn“, Eman přešel k pozounu. To už byl Odpad dávno bez svého houslisty J. „Oskara“ Erbena, který odešel už na začátku roku 1987. Na konci téhož roku prošel Odpad dalším personálním zemětřesením z něhož nakonec vykrystalizovala tato sestava: Jaroslav „Kompiš“ Štěrba (g), Miloš Müller (ds), „Šiškyn“ (bg), Roman „Plastik“ Pěnička (vln, voc), Pavel „Artur“ Frait (voc, tp, vln).
A ta nakonec vydržela až do března 1989, kdy soubor skončil. Důvodem bylo ono neúnosné dojíždění – v tomto období byl jediným hořickým hráčem pouze Artur a navíc se oženil basák Šiškyn. Proto také v této sestavě kapela odehrála pouze jediný koncert. Po rozpadu Odpadu přešli Plastik, Artur a Kompiš do vznikající hradecké skupiny Těžká doba, která vydržela skoro rok.
Za pozornost ještě možná stojí, že Artur společně s bratry Krementákovými stál za vydáváním hořického podzemního časopisu Sklepník. Dejme mu tedy poslední slovo: „Když už pro nic jiného, stálo to za to kvůli určité pospolitosti a sounáležitosti k jistému společenství, které si žilo, vytvářelo kulturu a bavilo po svém.“
Co se zachovalo do roku 1989 (včetně):
Fotografie + diapozitivy
Audio:
Odpad: „Live Hořice – u Kuzmy“ (listopad 1986)
Odpad: „Nahrávka ze zkušebny - Hořice“ (vánoce 1986)
Odpad: „Live ve Skalici u Hrochova Týnce“ (říjen 1987)
Odpad: „Live v Hrádku u Nechanic“ (prosinec 1988)
Odpad: „Nahrávka ze zkušebny - Hořice (leden 1989)
