(1986 – 1990) Pardubice
Historie kapely Oscar Band se začala psát někdy na jaře 1986 v oblíbené hospodě pardubického undergroundu „U zelené žáby“. Tehdy se několik místních mániček rozhodlo, že vyprodukují cosi jako rockovou operu na téma knihy Günthera Grasse „Plechový bubínek“. Ale jelikož několik pokusů o sepsání libreta skončilo krachem, zůstalo skupině v názvu alespoň jméno hlavní románové postavy.
Přesto soubor velice rychle vytvořil několik skladeb, s nimiž se publikum mohlo seznámit premiérově na podzemní akci Májovka u Přelouče v květnu 1986. Oscar Band tam vystoupil ve složení: Lumír „Zilvar“ Sokol (voc), Viktor „Viki“ Martínek (vln, g), Luďa „Dželen“ Jelínek (g), Petr Kašpárek (ds), Petr Hron (bg), Miroslav Wagner (sax). Většina členů kapely měla již jakés takés zkušenosti s hraním v jiných seskupeních - Martínek v Akvamarinu a společně s Hronem ještě v bandu Pátý kolo, Wágner v proslulém českoskalickém androši Prasečí farma. A doposud nikde hudebně nepůsobící Zilvar pak ozřejmuje ve spisku o historii Oscar Bandu (2002) i svůj důvod hrát v kapele: „Nestačilo mi už jen hudební underground organizovat, ale pociťoval jsem potřebu aktivně se do muziky, ač nehudebník, zapojit. Hlavní inspirací a důvodem ke vzniku OB byl román G.Grasse Plechový bubínek, ale i celková, v podstatě bezvýchodná situace daná koloběhem práce – hospoda – tancovačky…“
Skupina v prvotním složení vydržela do konce roku 1986, kdy jako první odešel saxofonista Wágner. Přesto se snažila vystupovat dál a to povětšinou, jak jinak, na undergroundových akcích. Citelnější ztrátou se ukázaly dva odchody muzikantů na podzim 1987: houslista Martínek byl stále více zaneprázdněn hraním v hradeckém symfoňáku a basák Hron se oženil. Najít náhradu hlavně za Vikiho Martínka, jenž svými ozdobnými melodickými linkami ozvláštňoval sound OB, se zdálo být velmi těžké. Nakonec ho nahradil jiný „symfonik“, člen Pražského amatérského symfonického orchestru, fagotista Jan Klimeš, přičemž novým basistou se stal člen havlbrodské nové vlny Kejvavý koně Bohumil „Novas“ Novák. Ještě o něco později pak přišel sólový kytarista Libor Danihelka (ex-Pátý kolo) a skupina v tomto složení vydržela hrát až do ukončení činnosti v roce 1990.
Ve své tvorbě Oscar Band vycházel jednoznačně z českého undergroundu 70. let, tedy hlavně z Plastic People. A nebylo vůbec divu – Mejlovy hypnoticky temné basové linky z té doby prostě tvořily protiklad ke všem tuzemským způsobům hry na baskytaru. Neměly „těžkou prdel“ tancovačkových hardrocků ani přímočarost avšak zároveň úzký instrumentální profil punku, ale pevně daný koloběh, do kterého se daly vkládat různě se proplétající melodie a samozřejmě deklamovaný zpěv. A přesně tak vypadala i hudba Oscar Bandu. Výrazná, neustále se opakující basová figura, bicí podporované rytmickou kytarovou hrou, a nad tím vším pak čněla nosná houslová melodie a Zilvarův polorecitovaný projev. I když možná – nebylo to všechno až zas tak příliš ponuré, přece jenom se tu objevovaly i vlivy jiných kapel (Budgie, Bad Company, Roxy Music). A Zilvar sám nazýval styl OB jako „taneční underground, v jehož prvním plánu bylo lidi roztancovat a pobavit“.
V prvním období (1986-7) přinášel nejvíce hudebních nápadů Viki Martínek – jednalo se většinou o melodické linky, pod které se pak na zkouškách vsouvala rytmika. Posléze se do tvorby zapojovali všichni členové souboru. Texty byly jednoznačně záležitostí Zilvara a týkaly všech obecných témat, které byly (a dodnes jsou) stále aktuální – života, lásky, průserů, pocitů bezvýchodnosti, sebevraždy…
Oskar Band toho do konce roku 1989 nahrál celkem dost – většinou v okolí Hradce a Pardubic (např. Chotěnice, Stojice) a pak také na akcích, které pořádaly spřízněné máničkovské komunity (Křepice u Brna, Jahodnice v Praze). V roce 1989 dokonce i na první oficiální - předkole Rockfestu ve Svitavách – kde ovšem musel „porotcům“ předložit zcela pozměněné texty, protože jinak by si asi ani „neškrt´“.
Samotný Zilvar měl po celou dobu hraní s Oscar Bandem dost velké problémy s StB, ale to se netýkalo ani tak moc kapely, jako spíše jeho osobních aktivit – přece jenom byl chartista, měl vcelku důvěrné styky s vydavatelem Vokna Čuňasem (Vokno se dostávalo na pardubicko přes právě přes Zilvara), a zorganizoval nebo pomáhal zorganizovat dost hudebních podzemních akcí ať už přímo v Pardubicích nebo v okolí (Stojice, Jankovice, Sezemice atd.). Tyto svoje organizační aktivity si přenesl i do devadesátých let, kdy se stal vedoucím pardubického klubu Žlutý pes a uspořádal několik rockových festivalů.
Skupina zakončila svou činnost v roce 1990 koncertem na „domácí půdě“ v Pardubicích v hospodě U kulatý báby, jenž byl uspořádán ku příležitosti Čuňasových narozenin.
Co se zachovalo do roku 1989 (včetně):
Fotografie + video z akce v hospodě U Vojtěchů v Pardubicích (Silvestr 1988, vlastní L. „Zilvar“ Sokol), video z koncertu v Chotěnicích (1989, vlastní L. „Zilvar“ Sokol).
Audio:
Oskar Band: „Plechový bubínek“ (2003, CD, Falcon Products Int., obsahuje 2 archivní písně z pol. 80. let „Smrt“, a „Oběšenec“)
