(1985 - 1991) Brno
„Nejúspěšnější a kritikou nejváženější brněnská skupina osmdesátých let vznikala během roku 1985 jako konceptuální projekt divokého folkaře a studenta dějin umění Petra Váši s cílem interpretovat stejnojmenný cyklus písní s podtitulem ´Soubor zaklínadel určených k vyvolávání zlých duchů průmyslových nemocí´,“ napsal hezký úvod do svého článku o skupině v měsíčníku Gramorevue (1988) Josef „Zub“ Vlček.
Petr Váša hrál v letech 1982-84 se souborem Uzený koleno band, občas na přehlídkách ZUČ vystoupil jen s akustickou kytarou a v roce 1985 se „sdružením folkových hudebníků pro rockovou operu“ zplodil operetku „Bledá dívka s dalamánky“. Jeho hyperaktivita byla nezastavitelná, takže bylo jen otázkou času, kdy založí rockový soubor, který by zúročil a interpretoval jeho hudební a textové nápady i výrazové schopnost.
V seriálu Bigbít P. Váša říká: „Já jsem si představoval něco jednoduchýho, spíš strohýho, něco, co by na rozdíl od té snové polohy bylo tak blízko reálnýmu životu, až by to bylo skoro jako ten reálný život sám.“ A dále: „Chtěl jsem udělat něco jako svoji osobní mytologii. Takový panteon božstev toho zahnívajícího pozdního komunismu.“
V roce 1985 konečně sehnal potřebné hudebníky a tak vzniklo originální trio Z kopce (je možná zajímavé, že název byl vybrán podle naklánějícího se komínu na jednom brněnském domečku). Sestava Petr Váša (voc, g), Pavel Koudelka (ds) a Aleš Svoboda (bg) vyrazila do světa s najazzlým nervním bigbítem, který si časem získal stejný počet nadšených obdivovatelů jako i těch, kteří ho pro jeho intelektuálnost (Vášův záměr) nemohli ani vystát.
Hudební publicita Vojtěch Lindaur popisuje Z kopce v časopisu Rock & Pop (2001) (zkráceno): „Sporému studentovi filosofické fakulty v tesilkách, které prý kdysi patřily Milanu Chladilovi, plál z očí hněv a vzdor a z úst se mu překotně řinula slova, která pojmenovávala všechno, co nám tehdy bránilo chovat se jako lidi: vnucenou nudu, neurotický neklid, bující lhostejnost, cynismus, hospodské kecy, bezúčelné přežívání ze dne na den… Hudebním řádem, zejména drtivou a nepředvídatelnou rytmikou s mnohými změnami tempa, nečekanými výtrysky bicích mě Z kopce občas připomněli Psí vojáky, jenom místo piána se Petr Váša potýkal místy velmi anarchisticky s kytarou.“
Pravdivá slova. Hudba souboru - to byla změť plná rytmických a dynamických změn a zvratů, výkřiků i ironických šklebů, strašení a parodie. Jen v náznacích byly čitelné Vášovy vzory. Prolínalo se tu nadšení z rhythm & blues 60. let a také ovlivnění novou vlnou začátku 80. let. V. Lindaur v časopisu Rock & Pop (2001) připomíná: „Z kopce nejenže neměli už vůbec nic hudebně, formálně ani ideologicky společného s českým undergroundem, ale navíc se výrazně odlišovali také od brněnských kapel sdružených pod hlavičkou Valná Hromada.“ Vzájemné propojení s těmito kapelami zajišťovala agilní Lenka Zogatová. „Manažérka Lenka Zogatová nás skutečně spojovala,“ říká Petr Váša pro MF Dnes (2001). „Byla otevřená a nedovolila nějaké hranice mezi Bittovou, Z kopce nebo třeba Kokoliou… Občas objednala autobus a všechny brněnské kapely jely někam na festival.“
Pro soubor byla typická i překvapivá instrumentální vyzrálost - Vášova originální hra na kytaru, bez krabiček a s čistým zvukem, bez klasických sól, byla dobře poznatelná. Na první pohled křečovitá a nervní, ale v zásadě precizní - ono to celé vyvěralo z komplexního Vášova výrazu, z toho, jak působil na publikum. Chvilku pravěký šaman, zaklínající mikrofon, chvilku potměšilý skřet, chvilku „zappovský“ ironik a chvilku chovanec psychiatrické léčebny. Srovnání s ikonou amerického undergroundu je vůbec na místě, neboť tím, jak se Váša snažil (a sanží vlastně dodnes) šaškovsky reflektovat společenskou realitu vyjádřenou konzumem, podobal se trochu právě Franku Zappovi.
Z kopce ale nebyli jen Váša. Jiří Tlach v knize Excentrici v přízemí píše: „Tím, že je Váša výhradním autorem textů a melodií a navíc jejich interpretem, je výsledek velmi hutný a jednolitý. Za zády má rytmickou sekci (Koudelka, Svoboda) zdánlivě neosobních hudebníků, ale jen na první poslech. Ze spousty miniaturních riffů, ozdůbek a kudrlinek lze tušit, že rytmika není dílem příležitostně najatých kamarádů, zaměnitelných během dvou zkoušek za jakékoli jiné, ale plněhodnotných muzikantů, podílejících se na aranžování, dotvoření skladeb a hlavně hlásících se ke stejnému názoru jako protagonista skupiny. Vědomě se drží v pozadí a nechávají vyniknout Vášův démonický přednes.“
Ovšem i přes tento komentář publikum chodilo hlavně na Vášu - jeho syrový expresivní přednes, záměrně přehnaná teatrálnost jeho křečovitých gest, rychlé střídání figury jemného ironika v kotel, který co nevidět vybouchne - to bylo gró koncertů Z kopce. Nejoblíbenějšími skladbami byly např. „Hodiny u klavíru“, „Nuda“, „Z kopce“, „Ono to nejde“, „1000 způsobů“ nebo „Pohyblivé cíle“.
Na podzim 1986 došlo k personálním změnám. To už měl soubor za sebou první program, který se „zabýval problémem nudy jako signifikantní vlastnosti určitých vrstev mládeže“ a titul laureáta Rockfestu 1986. A. Svoboda byl odejit na vojnu a jeho náhradou se stal „elegán s brejličkami“ baskytarista a pianista Pavel Žemla (ex-Kobra). A o něco později začal se skupinou spolupracovat (posléze se stal i členem) houslista Vojtěch Kupčík. Koncertní program byl rozšířen o další skladby, které se tématicky věnovaly vlivu médií na život mládeže.
V roce 1987 se kapela opět stala laureátem Rockfestu, což bylo pikantní hlavně v tom, že mezi oběma Rockfesty bolševičtí mocipáni „zkopcům“ zatrhli hraní. Na všeobecné zákazy a problémy s Mocí reagoval Váša v seriálů Bigbít: „To už nebyla ani 50., 60., a ani 70. léta. To už nebylo nic. To už nebyla hádka ani spor o životní styl. Všechny ty represe už byly tak groteskní, že už ani ten průser neměl tu šťávu.“
Založil tedy se spoluhráči svůj boční projekt Ošklid (sestava: Váša, Koudelka, Žemla, Kupčík + Michal Zavadil - voc, Tomáš Frgala - voc, Ivana Lukášová - bvoc, Jana Klimečková - bvoc, František Máchal - tp, Jiří Salajka - voc, perc), ve kterém poněkud jinou cestou předkládal publiku vlastně totéž - další analýzu „civilizačních nemocí“. Inspiraci k názvu mu poskytla jeho návštěva nudistické pláže v Bulharsku. "Díval jsem se na ty hromady masa a říkal jsem si: ´Panebože , nikdy mě nenapadlo, že jsou lidi tak oškliví,´" řekl v Profilech Rockfestu (1988). "To není nic negativního, je to jen zjištění, že to co je samo o sobě pěkné, může být ve větším množství odpuzující. Ošklivost je pouhá estetická kategorie, nic víc… Ošklid je v podstatě o tom, jak se lidské věci stávají výhradní záležitostí hmatu a čichu, vztahy mezi chlapcem a dívkou záležitostí interakce bílkovin a společenské vztahy záležitostí praktického násilí. Ošklivá masa lidí ve mně vzbudila i představu masového, bohatého zvuku."
Ošklid byl v mnohém daleko experimentálnější a poněkud vzdálenější tomu, co si lze představit pod pojmem rock. V Melodii (1987) se píše: „Velmi krátké absurdní texty vynikají díky složitým aranžmá vokálů. Zpěváci se většinou střídají po jednotlivých slabikách, což bylo nejvýraznější ve skladbě ´Jsem ošklivý člověk´…“ V dalších skladbách občas soubor zpíval á capella, přičemž jednotlivé hlasy se v nich prolínaly, překrývaly, takže vlastně vytvářely jakousi slovní koláž. "Řada mých kolegů tvrdí, že je to nejkrutější a nejrafinovanější kapela, kterou tato oblast u nás zažila," píše "Zub" Vlček v Profilech Rockfestu (1988). "Pochopitelně, Ošklid je mnostrózní legrace, plná ironie, poetických paralel, černého i bláznivého humoru, hudebních i jazykových hříček, balených v podivně chladné směsici, blížící se někdy i diskotékovému stylu. V rocku jsme zvyklí většinou (a díky metalu stále víc) na patetický, cosi obžalující nebo opěvující projev, takže chlad Ošklidu nám může připadat právě proto cynický anebo přinejmenším nesentimentálně drsný. Ale je takový opravdu?"
Ošklid byl hlavně určitým protikladem Vášovy základní formace. Jeho chladná, odosobněná, někdy až nepříjemná hudba s texty, které jakoby vyštěkávali jacísi lidští roboti, byla totiž na hony vzdálená emotivnímu bigbítu Z kopce.
Ale abychom se vrátili ke Z kopce: co se týče koncertů , tak skupina vystupovala poměrně často - byla zvána na různé přehlídky. Mimo Rockfesty to byla např. účast na festivalu v Lipnici n. Sázavou (1987) a na Valašském špalíčku. Kromě singlů pro Panton (edice Rock debut) pak došlo i k natočení LP desky, na které se podílel jako host ještě Jiří Chmelař (vcl). Pak odešli Žemla s Koudelkou na vojnu, ale zanedlouho i Vášu bylo vidět v zeleném oděvu vojáka absolventa. Jeho příslovečná aktivita ho neopustila ani během služby vlasti - začal psát pro Z kopce další písničky do nového pořadu "Plné žaludky X velké cíle", a aby poznal, jak znějí, založil na vojně rockový soubor s legračním názvem Pontoňáček. A výsledek? Vyhrál s nimi oblastní kolo soutěže ASUT.
Petr pak v roce 1991 Z kopce rozpustil, neboť se mu zdálo, že skupina vyřkla vše, co chtěla říci, a věnoval se jiným aktivitám, což bylo zpočátku hraní v revivalovém Ananas Beatu a později ponor do tzv. fyzického básnictví, kterému se věnoval prakticky po celá devadesátá léta. Na jejich konci pak založil "zkopcovské" poetice i muzice blízké těleso, nazvané Ty syčáci.
V závěrečném hodnocení bychom mohli citovat V. Lindaura v jeho recenzi nově vydaných živých nahrávek Z kopce (Rock & Pop, 2001): „Když skupina Z kopce poprvé vystoupila na pódia pražských klubů, stali se pro novou generaci rockových kritiků jakousi ´ideologickou´ základnou, bezprecedentním příkladem, z něhož odvíjeli a formulovali nová estetická hodnocení rockové hudby.“
K tomu snad jen malé doplnění - jestliže bychom ve druhé polovině 80. let hledali někoho, koho bychom mohli označit za jakéhosi „mluvčího nové generace“, na prvním místě by nás napadl právě Petr Váša.
Co se zachovalo do r. 1989
Z kopce:
- Video:
šot TV Aktualit z Rockfestu (1987, Z kopce v záběru, rozhovor s Vášou), amatérské videoclipy Stanislava Krčmáře 1987-8 „1000 způsobů“, „Ono to nejde“ a „Nuda“, video z narozenin Petra Wernera (1987, v záběru též P.Váša, vlastní Petr Werner), koncertní clip „Hodiny u klavíru“ (1987), video z festivalu Lipnice n. Sázavou (1987, Z kopce skladby „Pohyblivé cíle“, „Hodiny u klavíru“, „1000 způsobů“, vlastní Frant. Štibor), video z Rockfestu 1988 (Z kopce píseň „Z kopce“, majitel Tomáš Kočiš), TV-clip „Učitel“ (1989), „Koncert pro všechny slušný lidi“ (1989, skladba „Hodiny u klavíru“)
- Audio:
P. Váša a Sdružení folkových hudebníků pro rockovou operu: „Bledá dívka s dalamánky“ (1985)
Z kopce: „Live 1986“ (první obsazení)
Z kopce: „Live in Brno 1986“ (prosinec 1986, druhé obsazení)
Z kopce: „Big Beat“ (předchozí dva brněnské koncerty na jedné kazetě, STCV 1986) - v roce 2000 je vydalo společně s Ošklidem vydavatelství Anne rec.)
Z kopce: „Nuda…“ (1988, EP Panton)
Z kopce: „Z kopce“ (1988, LP, vyšlo 1989, Panton)
V seriálu BIGBÍT písně:
„Hodiny u klavíru“ (1987)
„1000 způsobů“ (1987)
Ošklid:
- Vide:
video z Rockfestu 1988 (Ošklid píseň „Lokomotivám se motají kola“, vlastní Tomáš Kočiš), TV-clip „Jsem ošklivý člověk“ (1989)
- Audio:
Ošklid: „No. 1“ (live 1987, STCV)
Ošklid: „Počtářka…“ (1989, EP Panton) Pozn.: toto EP + nevydané nahrávky z té doby vydal společně s koncerty Z kopce label Anne records v roce 2000)
- V seriálu BIGBÍT píseň:
„Lokomotivám se motají kola“ (1988)
