(také Quartet Kejvavý koně nebo QKK, 1982 - 1997) Havlíčkův Brod
Kapela Kejvavý koně vznikla v létě 1982 a její první zkoušky probíhaly na jedné chatě v Lipnici nad Sázavou. Orientovala se zásadně na vlastní tvorbu a jistý čas se o ní tvrdilo, že je nejlepší východočeskou novovlnnou kapelou. Měla přezdívku „brodská Jasná páka“.
První obsazení - Jan Procházka (voc, lg), Bohumil Novák (bg, voc) a Václav Šoupal (ds, voc) - doplnil na podzim téhož roku Karel „Charlie“ Koutný (voc, g), bývalý hospodský folkař a zároveň člen velmi krátce působící formace Motorová pila. Koutný se stal vedoucím souboru a od počátků se snažil ho posunout do typické novovlnné stylizace - členové skupiny vystupovali v komických úborech (zejména si libovali v tzv. křupanském image), hrály se jednoduché, na pár akordech stojící vypalovačky s výraznými sloganovitými refrény. Texty byly povětšinou silně parodické, skupina si v nich dělala srandu nejen ze všeho kolem ale i sama ze sebe.
Vliv Jasné Páky, potažmo Hudby Praha byl zřejmý, ale dát KK nálepku jakýchsi jejich epigonů by bylo příliš jednoduché. To si nakonec uvědomovali i návštěvníci několika společných koncertů „kejváčů“ a HP. Navíc i Kejvavý koně si prošli martyriem problémů s úřady a občasnými zákazy a to nejen kvůli textům a stylu hudby, ale i třeba kvůli samotnému názvu (soubor proto někdy používal krycí název Kvartet Karla Koutného, avšak ani to se úřadům příliš nezamlouvalo; zkrácený název, vytvořený jen z prvních písmen, prý evokoval ku-klux-klan…).
V létě 1984 byl soubor rozšířen o další hráče - o Ivo Hyrše (voc, ks) a nového zvukaře Libora Kadlece, jenomže kapela v této sestavě příliš dlouho nevydržela. Začátkem roku 1985 odešli Procházka (vzájemné neshody s Charliem Koutným), Hyrš a Kadlec a založili podobně orientovaný soubor Zebra. Zbylé trio souboru přijalo další hudebníky - byli jimi Jiří Feltl (g), a Franta Vytlačil (ks) - nicméně ani toto obsazení příliš dlouho nevydrželo a oba novice ani ne po roce hraní vyměnili kytarista Petr Saidl (obdivovatel stylu Adriana Bellewa) a klávesista Petr Čapek. Personální pohyby v souboru se však ani nyní nezastavily, v létě 1987 vyměnil Čapka Pavel Houfek a navíc přišel i nový zpěvák Miroslav Zrůst. Po pár měsících se kapela pro naprosto odlišné názory na styl hraní na čas rozchází.
Horké hlavy vychladly na podzim 1988 a soubor se znovu dal dohromady (už s novým klávesistou Janem Šturmem) a toto období se po „jasnopákovských“ začátcích stalo tím druhým nejšťastnějším. Saidl vnesl do soundu kapely nové hudební postupy, takže „kejváči“ zaujali i hudební kritiky, což jim přineslo vítězství v krajském kole Rockfestu (společně s Rozmazanými dětmi) a účast na pražském Rockfestu 89. Tomu opravdovému rozjezdu skupině opět zabránily ony nešťastné personální změny. Pardubičtí hráči zpěvák M. Zrůst a baskytarista B. Novák natrvalo zůstali ve městě perníku (Novák hrál pak v Oscar Bandu)a kytarista Petr Saidl odešel do Německa (tehdy NDR) studovat něco jako tamější AMU. Skupina pak po určitém hudebním tápání a množství personálních změn doklopýtala až do druhé poloviny devadesátých let, kdy se rozešla.
Souboru Kejvavý koně rozhodně nechyběl talent napsat solidní písničku s chytrým textem (například skladby „Kůže z jelena“, „Běž“ nebo „Hodiny“ mají dodnes na Vysočině punc klasiky), jenomže časté výměny hráčů a určitá pozdější stylová roztříštěnost skupinu neustále oslabovaly, takže nedosáhla takových úspěchů, jaké by si určitě zasloužila.
Co se zachovalo do r. 1989:
- Audio:
Kejvavý koně: „Studio 1986 a 1988“ (1988)
