(1988 - dodnes) Praha
Na žádnou jinou předlistopadovou českou skupinu nepasuje označení "školní bigbít" tak jako na hanspaulskou kapelu Tatabojs. Vždyť dva její členové, Bublina a Mardoša, se znali už od školky, kterou na konci sedmdesátých let společně navštěvovali. A když v roce 1984 oba coby sotva desetiletí po rockersku drsně pózovali před objektivem, třeba už možná nevědomky jakýsi předobraz Tatabojs stvořili. Rozhodně jsou na fotografiích té doby navlečeni do kožených bund, jejich zrak je kryt úzkými černými brýlemi a oba se na nich ksichtí punkověji než všeobecně uznávaný vzor Sid Vicious. A to i přesto, že o nich všichni věděli, že jsou veselými hodnými chlapci, jakoby vystřiženými z Foglarových knížek. Důležitou roli u nich hrálo také hudební zázemí, což zajišťoval Mardošův otec Čestmír Huňát, jinak člen vedení Jazzové sekce.
Někdy kolem roku 1987 proběhlo první "královské dělení" - Mardoša se chopil basy, Bublina usedl na bicí, a ono odhodlání založit rockový soubor nabylo ostřejších kontur. Toto období sami hudebníci označují jako éru tzv. Pre-Tatabojs. O rok později se ke dvojici připojil jejich další spolužák Mareček a tehdy trojice žáků Základní devítileté školy začala zkoušet své ranné písničky. Pro zajímavost - úplnou prvotinou byla skladbička Šagali šagali", ve které je textem 36x se opakující slovo "šagali". O pár měsíců později už jako Tatabojs konečně odehráli své první koncerty, osvěžme si tedy jen sestavu a nástrojové obsazení: Milan "Bublina" Cais (ds, voc, harm), Marek "Mardoša" Huňát (bg, voc) a Marek "Mareček" Padevět (g, voc).
Vystupovat začali mládenci na konci roku 1988, většinou jako předkapela zvučnějších jmen. Zahráli si kupříkladu Na Chmelnici, Na Petynce, Na Hanspaulském festivalu, dokonce uspořádali koncert v Technickém muzeu.
Hudba skupiny byla stručně řečeno srandovní až "cáklá", nakonec, je třeba brát v potaz, že samotným interpretům bylo okolo třinácti, čtrnácti let. Jednalo se o jakousi směs kytarového bigbítu, snad nové vlny a alternativní hudby (chlapci občas nevěděli jak ukončit skladbu, tak v závěru "alternativně" disharmonicky hoblovali své nástroje). Texty pak plynuly v tématické škále vedoucí od problémů školních, přes problémy mladých dospívajících mužů až po totálně ulítlé naivistické hříčky, které vypustit mezi lidi někdo jiný, nejspíš by byly všeobecně považovány za trapné.
U této dětské kapely je diváci, když už ne přímo milovali, tak alespoň očekávali. Mardošovi dokonce jeho prepubertální říkanky, vtípky a průpovídky, kterými mj. vyplňoval prostor mezi písničkami, vydržely dodnes. A aby ono šaškovství dítek školou povinných nabylo zcela dokonalé formy, skupina vystupovala vymustrována víc než všechny české novovlnné party dohromady. Hudební publicista Honza Dědek o nich napsal později v Rock & Popu (1992): "Vykouknou skrz prostěradlo, nebo protrhnou papírovou oponu a odhalí spíše divadelní než koncertní jeviště. Dovedete-li se vrátit do (jejich) věku (jestliže jej právě prožíváte, tím lépe), pak by vás měla tahle klaunsko - muzikální představení skutečně nadchnout, odvázat, pobavit - to už si vyberte sami. Pro mě jsou jejich vystoupení, ve Werichově slova smyslu, těmi ´nejsrandovnějšími´ koncerty, či spíše show se spoustou převleků, masek, jevištních dekorací, vtípků, tanečků a, samozřejmě, hudby. Ta je však jenom dokreslovacím doplňkem k celé estrádě… A když si to všechno ještě doplníte výrazy bezstarostných tvářiček, musíte uznat, že to je svým způsobem originální trojka."
Tatabojs ve své činnosti samozřejmě pokračovali i v 90. letech a svá vystoupení stále zdokonalovali, hlavně po výtvarné stránce. Začali spolupracovat s Caisovými (sám je výtvarník) spolužáky, kteří svými výtvarně-divadelními prvky pomohli vytvořit mýtus Tatabojs jako jakéhosi multimediálního projektu. Na konci dekády se dokonce díky spojení svého kytarového bigbítu s elektronikou Tatabojs dočkali i velkého úspěchu na taneční scéně. Ale přes to všechno zůstali těmi "veselými hodnými hochy z Foglarových knížek"…
Co se zachovalo do roku 1989 (včetně):
- Fotografie + video z koncertu Na Chmelnici (1989, vlastní Mardoša), video z koncertu Na Petynce (1989, vlastní Mardoša)
- Audio:
Tatabojs: "Live na Petynce" (1989)
Tatabojs: "Live na Deltě" (1989)