(předtím Tarantula, potom Paraple, 1982 - 1985) Praha
V září 1980 se přihlásil tehdy čerstvý teenager Robert Kodym do Lidové školy umění na obor kytara, ale vydržel jen dva roky - učení ho moc nebavilo. Mezitím začal tvořit svoje první školní nahrávky, ale ostatním spolužákům, jedoucím buď v čerstvých Floydech The Wall nebo (přiměřeně k jejich věku) v dětských kapelách Teens a Racey, jeho snažení prý připomínalo spíše jakési "zvuky z Marsu".
Poté zkoušel obehrávat repertoár Olympicu a Katapultuve dvojici se svým kamarádem Patrikem Hyťhou, ale ani to nemělo dlouhého trvání. Ale to už se blížil rok 1982, ve kterém konečně začal hrát ve své první opravdové (samozřejmě školní) rockové skupině. Jmenovala se Tarantula, a Kodyma do ní nejprve nechtěli, neboť se jim představil jako sólový kytarista - aniž by samozřejmě vůbec jen tušil, jak se takové sólo hraje. Nakonec aby se ostatním začínajícím hudebníkům z kapely zalíbil, zařídil její účast v soutěži rockových skupin ve Futuru, ovšem s podmínkou, že bude hrát sólovou kytaru! Po koncertech mlsně pokukující Tarantuli pak nezbylo než souhlasit. A stalo se, světe div se, něco nevídaného - skupina soutěž vyhrála. Kromě Kodyma ve zmíněné partě hráli ještě Václav Machurka (ds), Petr Huml (voc, g) a Tomáš "Arci" Pavelka (bg). Repertoár skupiny zatím nebyl příliš objevný - hrál se jednoduchý bigbítek ála Smokie nebo Katapult.
Kodym byl ale myšlením o něco dál než jeho spolužáci a navíc díky otcově známosti s hudebním publicistou Petrem Dorůžkou měl dostatečný přísun desek, takže zkoušel do skupiny implantovat prvky nové vlny a punku. Hodně ho také ovlivnily koncerty věkově blízké novovlnné skupiny Pant, ve které obdivoval hlavně kytaristu M. Kabyla. A tak začal psát své první vlastní písničky, které měly být jeho vlastní interpretací nové vlny. "Najednou jsem zjistil, že vytvářím úplně nový repertoár a přemýšlím o aranžmá každé písničky. Vlastně jsem Tarantuli po hudební stránce vedl, jen texty psal můj spolužák Richard Mareda. A po vzoru profesionálních československých skupin byla i slova našich písniček opatrná. Občas se v některým našem textu objevilo nějaký to ekologický posleství, ale mnohem častěji to bylo na téma Slečno, vy se mi tak líbíte…", vzpomíná R. Kodym v knize Honzy Dědka Lucie (šrouby do hlavy).
Změna hudebního stylu vyžadovala též změnu image (bílé košile, široké kravaty, vesty, dámské brýle) a také samotného názvu. Takže někdy od jara 1984 se v Praze objevuje novovlnné těleso, které si říká Prášek. Nástrojové obsazení se nezměnilo a první koncert pod tímto názvem absolvovala skupina v červnu ´84 v sále U Zábranských. Nicméně po nějakém čase opět začaly uvnitř kapely rozpory, ohledně jejího dalšího směřování - formace vlastně ani přesně nevěděla, co hrát. A tak z ní někdy na konci roku 1984 odešel basista Arci, s tím, že bude hrát jižanský rock.
Na inzerát, že se hledá baskytarista, někdy v únoru 1985 odpověděl velmi podivný muž pochybného vzezření a svérázného chování. Na první zkoušce prý vytáhl svého otřískaného fendra z futrálu a pronesl: "Kluci, nemůžete mi to některý z vás naladit?" Jenomže pak na nástroji předvedl prstovou ekvilibristiku a byl okamžitě přijat. Tím mužem nebyl nikdo jiný než, "ten, co hraje na baskytaru co Kocáb na klávesy", bývalý člen souboru Vanastovy věci Petr Chovanec, zvaný P.B.CH.
Prášek tedy začal znovu, ale jak Kodym tak P.B.CH. svou instrumentací i charismatem převyšovali ostatní členy o několik tříd. A oba si také náležitě padli do oka - stala se z nich silná dvojka a to jak v hudbě tak i v požívání alkoholických nápojů. P.B.CH. navíc do kapely vnesl smysl pro hudební harmonii. "Najednou jsme chtěli, aby se naše tvorba víc přiblížila klasickým písničkám v duchu moderního popu," tvrdí v knize Lucie (šrouby do hlavy). "Pochopitelně žádný Olympic a podobné skupiny, to pro nás byli jasní důchodci, my byli ovlivněni Police a Kajagoogoo. A taky to do určité míry souviselo s celkem podstatnou skutečností - už jsme nebyli panicové! I z toho důvodu jsme chtěli, aby se naše hudba líbila holkám."
Během několika týdnů se do kapely infiltroval i trumpetista, zpěvák a textař Tomáš Svoboda, který zároveň působil v kapele Garáž, a jehož hlavním přínosem, kromě toho, že vládl slovem a verši, bylo i to, že stále častěji začal střídat nejistého zpěváka Humla za mikrofonem. A navíc uměl napsat písničku, která naturelu skupiny vyhovovala.
Tehdy se kapela pomalu ale jistě vzdalovala i "práškovské" nové vlně a proto se opět měnil název - Kodym vymyslel Paraple. Skupina získala i novou zkušebnu v Holečkově ulici na Smíchově a také nového textaře. Michal Dvořák z vedle zkoušejícího Pantu doporučil svého spolužáka z gymplu Michala Bělouška a ten také otextoval celý nový repertoár souboru Paraple, který složil jeden z noviců Tomáš Svoboda. Jednalo se o směs new wave typu Police, přes nový romantismus až po vlivy funku, které skupina odkoukala od další pražské formace Bossanova R. Holého.
Paraple nakonec rozložila svým ochlastismem silná dvojka - Kodym s P.B.CH. Na letním soustředění ve Štěchovicích na Svobodově chalupě se prostě oba jmenovaní více věnovali sklenicím s pěnivým mokem než zkoušení, což mělo samozřejmě rozkladný vliv na celou kapelu, takže nezbylo nic jiného než Paraple rozpustit.
V září 1985 pak dvojka položila základy ke kapele, kterou pro potřeby této stati kvůli odlišení od slavné jmenovkyně pojmenujme Lucie l.
Pozn: autor by rád poděkoval hudebnímu publicistovi Honzovi Dědkovi z jehož knihy Lucie (šrouby do hlavy) při sestavování textu o skupině Prášek vycházel.
Co se zachovalo do roku 1989 (včetně):
- Audio:
Prášek: údajně existuje záznam z koncertu U Zábranských (1984), ale kdo je jeho vlastníkem se neví