(1985 - 1993) České Budějovice
V seriálu Bigbít hudební publicista Vojtěch Lindaur připomíná celkem známý fakt, že Jižní Čechy byly pro rock mrtvým krajem, ale zároveň zdůrazňuje jedno tamější specifikum - možnost chycení signálu vídeňské televize.
„To byla výhoda jižních Čech,“ souhlasí tamtéž zpěvák Petr Muk, „anebo nevýhoda, protože kdyby člověk neměl možnost sledovat rakouskou nebo německou televizi, tak by možná zůstal čistej a nezanes´ se tím vlivem ´ošklivé´ západní kultury. Možná by pak dělal underground a nesnažil se o ´hezký melodie a nějaký krásný tóny´. Byla možnost vidět U2 z různejch koncertů a Depeche Mode. To se muselo někde v tý hlavě usadit a dostat do podvědomí. Jednoznačně mě to oslovilo a už jsem se tomu nemoh´ ubránit.“
Jádro kapely, jež se později pojmenovala Oceán, spolu hrávalo už někdy od roku 1979 v různých sestavách, které se neustále měnily stejně jako hudební vlivy těchto seskupení (od Zappy a undergroundu až k punku), přičemž někteří z členů se znali už od druhého stupně základní školy. Petr Muk s Dušanem Vozárym a Petrem Honsem kupříkladu v letech 1981-2 mastili punk s místní kapelou Dural, což byla taková česká odpověď na Pistole a Ramones; o dva roky později se dva prvně jmenovaní přestěhovali do Prahy. Tam hrál Muk na basu a zpíval jakousi androšskou relaxační hudbu s klávesistou Mirkem Vodrážkou.
Když se vrátil zpátky do ČB, zjistil, že se ve stejné době (někdy kolem roku 1984-5) zformovala undergroundová skupina Gas, kde v sestavě (Dušan Vozáry - g, Petr Hons - bg, Petr Kučera - p, tp, Petr Hulan - g, Martin Třešňák - ds) můžeme vidět budoucí tři členy nejslavnějšího jihočeského bandu. Gaz si odbýval svoje koncerty po statcích a stodolách, jak bylo u kapel tohoto typu obvyklé. Petr Muk se k nim připojil, ale soubor se posléze rozpadl.
Zrod Oceánu můžeme datovat do roku 1985 a v jeho tehdejším soundu bylo možné vysledovat vlivy U2, Depeche Mode, Tears For Fears ale třeba také Tangerine Dream. Kapela prostě hodně vycházela z toho, co přinesla nová vlna a punk. Sestava vypadala takto: Petr Muk (voc, bg), Jan Vozáry (ds), Petr Kučera (ks), Zdeněk Pavelec (g). Název vymyslel Petr Muk, který se nechal inspirovat jakýmsi přírodopisným filmem, v němž byly záběry maličkých želv, kterak po vylíhnutí spěchají rychle do moře. Je zajímavé, že Mukův hlasový projev se zpočátku vůbec nepodobal jeho pozdějšímu čistému sférickému vokálu ála Bono Vox, nicméně začal ho cvičit, pracovat s ním a hlas pomalu sílil. Co to ale bylo platné, když kapela tohoto typu byla v rodném kraji zcela bez šancí. Což v seriálu Bigbít komentuje Dušan Vozáry: „Snažili se prosadit, což bylo nemožný, protože Jižní Čechy byly v tý době bašta zábavovýho bigbítu.“
V lednu ´86 si Oceán vyzkoušel první lokální soutěž - tzv. Rockovou ligu a v konkurenci pěti kapel zvítězil jak u poroty tak u diváků, mj. už tu zazněla píseň "Dávná zem". V říjnu téhož roku skupina nasadila v soutěži kolekci pozdějších známých skladeb - mj. "Oceán", "Padají koně" a hit z největších "Ráchel". Je zajímavé, že o něm jeho autor Petr Kučera tvrdí, že vznikl už o rok dřívě a nikoli pro veřejnost, ale jen pro soukromý vánoční literární dýchánek v Týně nad Vltavou - Kučera ho tam zpíval a sám se doprovázel na syntezátor, který si zrovna koupil.
Kapela na Rockové lize pochopitelně zvítězila a totéž se jí podařilo i v březnu následujícího roku 1987. Na tomto koncertě se už za druhými klávesami objevil Dušan Vozáry a bylo cítit, že se blíží "velký kapelový třesk". K němu došlo v průběhu jara - kapela se silně rozhádala, měly vzniknout dvě formace, nakonec se Oceán jakž takž zkonsolidoval a aspoň se dovlekl do rozhlasového studia natočit nahrávku "Dávná zem". Nicméně vzápětí poté odešel Pavelec a Oceán tak vlastně prošel zásadní stylovou změnou, která vyplynula "z vítězství synťáků nad kytarou". Muk odložil baskytaru a začal se věnovat pouze zpěvu. Zhruba od léta ´87 tedy funguje Oceán ve své nejslavnější sestavě: Petr Muk (voc), Petr Kučera (synth), Dušan Vozáry (synth) a Jan Vozáry (ds). Na konci roku se skupina zúčastnila doma v ČB festivalu "Koncert pro Afriku" a dostala se mezi desítky dalších kapel, navržených na objev časopisu Melodie. Na krajském kole Rockfestu byla vybrána porotou aby reprezentovala České Budějovice na celostátním Rockfestu v Praze.
Petr Muk: „Před Rockfestem jsme se stali syntezátorovým souborem a to byl první posun, kdy se z nás stala novoromantická kapela.“ Úspěch v Praze byl jednoznačný - ocenění souboru jakožto laureáta přehlídky pro něj znamenalo zapsání se do širšího podvědomí nejen fanoušků, ale i hudebních publicistů. Hodně tomu napomohl i první singl "Ráchel"/"Dávná zem", který v době konání Rockfestu zrovna vyšel. Vzápětí následoval krátký profil kapely v rubrice "Echo" Mladého světa. O Oceánu se prostě začalo mluvit. Zprofesionalizoval se a rychle pronikl do nahrávacích studií, do rozhlasu a televize, kde se představil i v několika klipech. A tak jediným médiem, které se neustále cukalo a bránilo, byl kdo jiný než státní vydavatelský moloch - Supraphon.
Hudební publicista Karel Peniš napsal o skupině v Melodii (1989): „Je dobré a potřebné, že se objevila mladá rocková kapela, nabízející jednoduché a přece zapamatovatelné melodie, skladby úspěšně zdolávající nástrahy zvukové uniformity, rytmické mdlosti a obsahové zakuklenosti, neagresivní a přece velmi účinné oslovování posluchačů hudbou a texty. Českobudějovický Oceán je dokladem možné normálnosti vývoje kariéry amatérské rockové skupiny v jinak většinou nelogickém systému téhle scény u nás.“
Soubor se prezentoval silnými melodiemi, které vycházely ze vzájemně se prostupujících syntezátorových linek různých tónových barev a odstínů, podporovaných většinou strojovou rytmikou elektrických bicích (někdy naprogramovaných, někdy živých). Snivé atmosféře a náladě pak dominoval vroucí a vypjatý vokál Petra Muka. Texty psal Oceánu pátý, nehrající člen, básník Petr Hons. „Honsův slovník je bohatý a přece jsou texty střídmé počtem řádků,“ psal Karel Peniš. „Umí zdánlivě rozsypanou mozaiku příměrů seřadit do překvapivě pevné konstrukce. Zná dopad slov a umí najít místo třeba i pro jediné z nich tak, aby mohlo symbolizovat smysl celé písně.“
Typ hudby, kterým se Oceán představil českému publiku, také zamával s fanouškovskou obcí. Na jeho koncertech bylo vidět nejen mnoho černě oblečených „depešáků“ (jeden z tehdejších modelů oblékání u určité části punkové subkultury), ale hlavně - silně nadpoloviční počet dívek. Oceán se tak u nás stal první „holčičí“ novovlnnou skupinou, a dočkal se zcela zákonitě pohrdlivého odsudku ze strany těch nejdrsnějších z tvrdě rockového spektra - od punkerů a heavymetalistů. To samozřejmě milovníky popových písniček mladých Jihočechů vůbec neodradilo; vytvořili "mořský" fan klub a od roku 1989 začali vydávat s roční periodicitou bulletin "Ocean Fan Club".
Kapela si zahrála i v zahraničí (např. Moskva), ale ten největší úspěch přišel v roce 1989. V tomto roce se dostala skupina i na Západ - nejprve pomyslně, když se objevila jako jedna ze čtyř českých part v dokumentu britské Oasis´TV "Písničky z Prahy". V prosinci už to byla realita, když se Oceán jako první česká kapela osmdesátých let zúčastnil coby opening band ostrovního turné britských popařů Erasure!
Oceán tak postupně zažil Glasgow, Belfast, Dublin, Bournemouth, Brighton, London, Manchester, Shepton Mallet, Birmingham, zažil tisíce lidí na koncertech, rozhovory pro významné deníky a teenagerské Bravo, irské holky dobývající se do šatny, trička s emblémem Oceánu letící na dračku a večeři s britským milionářem. Bohužel po bávratu do Čech skvělá nálada bandu splaskla. Bylo sice po "sametce", ale staří socialističtí molochové stále zůstávali neměnnými a konstantními. Takže místo aby Pragokoncert nebo gramofirmy zareagovaly a vložily do kapely nějaký ten kapitál - byla šance na absolvování turné po USA - raději šanci, jak možná vydělat nějaký ten valutový peníz, odmumlaly do ztracena… V lednu ´90 následovala opakovačka Manchester, Belfast, Brighton, London.
Do 90. let tak Oceán vstoupil sebevědomý ve svém vystupování, ale stále jakoby srážený neprofesionalitou okolí. Zažil si další tři hvězdné roky v kterých jezdil po celé Evropě, ale v roce 1993 se rozešel díky názorovému rozkolu v základní věci, tj. jakým dalším hudebním vývojem by měl projít. Muk s Kučerou si založili pop projekt Shalom a Dušan Vozáry se po svém vcelku progresivním sólovém elektronickém projektu Déva posléze spojil s hlavní postavou českého hudebního undergroundu, Mejlou Hlavsou a dal s ním dohromady skupinu Fiction.
Na závěr dejme ještě slovo Karlu Penišovi (Melodie 1989): „Oceán je pro posluchače výzvou, radostí i příležitostí k zamyšlení, prostě vším jiným než stylizovaným syntezátorovým divadlem, zahleděným do elektronických šlehů bicího automatu a možností klávesových modulů. Řada posluchačů by možná uvítala onu strhující a zvukově bezchybnou depešáckou jízdu strojů, ale to už by byl jiný Oceán, než je ten pěvecký pán nad sekvencery, instrumentální hledač příznačných barev, textařský vyvolávač zvláštních nálad a pódiový romantik se srdcem na dlani…“
Co se zachovalo do r. 1989:
- Video:
TV-klipy „Dávná zem“ (1988), „Padají koně“ (1988 a 1989), „Jeden den“ (1989), „Ráchel“ (1989), „Narcis“ (1989), dokument Oasis TV o současném českém rocku „Písničky z Prahy“ (1989, Oceán písně „Dávná zem“, „Ráchel“)
- Audio:
Oceán: „Rozhlas ČB“ (1986-7, nahrávky pro českobudějovický rozhlas („Ráchel“, „Zvonění“, „Lék světu“, „Balada“)
Oceán: "FC Oceán" (1986-88, MC, rozhlasové demo, vyšlo 1989)
Oceán: SP (Supraphon) - „Ráchel“/„Dávná zem“ (1988), „Lék světu“ / „Jeden den“ (1989), „Čas“ / „Sen o měděných jablkách“ (1989)
Oceán: "Dávná zem" (1988-90, LP, Opus, vyšlo 1990)
Oceán: "2 1/2" (1985-87, 1992, LP, Monitor, deska obsahuje archivní nahrávky Oceánu z Českobudějovického rozhlasu)
- V seriálu BIGBÍT písně:
„Dávná zem“ (1988)
„Padají koně“ (1989)
„Ráchel“ (1989)
