Úvod » Články

Jestliže pro centrum východních Čech sedělo jak vyšité ono chadimovské „správnej rocker do Hradce nejezdí“, pak pro jižní Čechy to platilo dvojnásob. Vládla tu řekněme konzervativní atmosféra, která alternativnímu rocku nebyla příliš nakloněna, takže to tu většinou smrdělo průserem (vzpomeňme v 70. letech na Plastiky a Rudolfov nebo na masakr v Kdyni při obyčejné tancovačce).

Tím nejznámějším průserem další dekády byl dosti brutální zásah VB ve Volenicích v roce 1986 na zábavě punkového Novoduru. A přibližně totéž se přihodilo o dva roky dříve v Čepřovicích na Strakonicku na zábavě prachatického Parkánu. Povšimněte si výrazu „na zábavě“ nikoli „na koncertě“. Jižní Čechy byly vždycky rájem venkovských tancovaček, na což více než jinde pasoval pejorativní výrok, že „zastydlý hard rock zábav je hudba, která je spolu s dechovkou hlavní duchovní potravou českého venkova" (Gramorevue 1986). Tento názor mohl platit bezpochyby ještě do poloviny 80. let, potom přece jenom došlo k určitému posunu.

Jinak v souvislosti s jižními Čechy je třeba určitě připomenout bohatou základnu zdejší folkové scény (Žalman Lohonka, Minnesengři atd.).

Publicista Karel Peniš o jižních Čechách v Gramorevui (1988) napsal toto (zkráceno): „Proč jen výjimečně narazíme na důležitých akcích na muzikanty z rockového jihu Čech? Skutečností je malý počet rozsáhlejších městských celků, obvykle inspirativních pro vznik rockového mládí, značný je i odliv začínajících muzikantů do rychleji odezvu přinášejících hudebních oblastí. Není mnoho příležitostí pro netaneční rockové akce, obtíže při pořizování i nákladnost aparatur odradí spořivější adepty členství v rockové kapele…“ a dále: „Jihočeši, ať už posluchači nebo muzikanti, jsou totiž většinou spíše rozvážnější než střemhlaví modernisté, spíše melodici než obnažovači rytmických struktur a spíše zadumaní romantici než zakuklení ironici. Tahle větší uvážlivost (a z druhé strany snad i setrvačnost), spojená s obvyklou praktickou tanečností repertoáru, je ale častou brzdou na cestě mimo kraj.“

A tak rocková hudba v jižních Čechách paběrkovala a zajímavé formace šlo spočítat na prstech obou rukou. Asi nejslavnější z nich byl českobudějovický elektro-popový Oceán se zpěvákem Petrem Mukem, dále z téhož města pocházející, ale mnohem méně slavný Let (moderní pop-rock) a do třetice o podobnou hudbu se snažící Sirael. Zajímavá byla také folk-rocková Boule, v metropoli jižních Čech existoval i heavy metal v podobě skupiny Gepard a mix „beefhearta“ a nové vlny - Holomráz.

Z kapel okolních měst je možné zmínit třeba písecký Primátor Dittrich, milevský Fantom (s Vendulou Kašpárkovou), sezimovoústecký Orion, či prachatický Parkán. Na Pelhřimovsku působili pop rockový Bazar a metalový Mramor. V Jindřichově Hradci zase působil známý folkový humorista "ze soudních síní a předsíní" Ivo Jahelka.

Pokud pomineme Mukovy začátky v českobudějovickém Duralu, jedinou punkovou kapelou byl v jižních Čechách již zmíněný strakonický Novodur (později přejmenovaný na Telex). Až úplně v závěru dekády začali v tomtéž městě působit Zelení kanibalové a v ČB Třetí doba. Ani co se týče undergroundu nenajdeme v této oblasti příliš mnoho lokalit, kde by se konaly nějaké podzemní koncerty.

Na začátku 80. let proběhla asi dvakrát androšská akce v Plačkově u Humpolce (uváděl sám velký Magor), na konci dekády sem tam něco (např. Kolence 89). Co se týče kapel, byl underground zastoupen českobudějovickými skupinami Troglodyt a také frormací Gaz, kde působili někteří členové pozdějšího Oceánu, dále "depresiv" bandem Odstup, pocházejícím z táborské podzemní komunity, soustředěné okolo Jiřiny Zemanové, a strakonickými „plastiky“, kteří si říkali Vrozená vada.

A pak jen zábavovky, zábavovky, zábavovky…