Jestliže 60. léta jsou spojena s festivaly v Monterey a Woodstocku, sedmdesátá s Koncertem pro Bangladeš, nejdůležitější hudební akcí osmdesátých let byl bezesporu megakoncert Live Aid, který se konal 13.6. 1985 zároveň hned na dvou místech světa – v Londýně a Philadelphii. Duchovními zakladateli celého projektu byli irský rocker Bob Geldof (působil v novovlnné kapele Boomtown Rats, mj. také hrál hlavní roli v pinkflojdím filmu The Wall) a skotský hudebník a zpěvák Midge Ure (Ultravox). Oba chtěli uspořádat cosi podobného jako George Harrison svým koncertem pro Bangladéš v roce 1971. Nyní se jednalo o charitativní koncert, který měl vydělat peníze pro katastrofálním suchem postiženou africkou Etiopii.
Už na konci roku 1984 oba hudebníci společně napsali a posléze ještě s takřka čtyřicítkou dalších umělců (Simon LeBon z Duran Duran, Paul Young, Boy George z Culture Club, George Michael z Wham!, Tony Hadley ze Spandau Ballet, Paul Weller (ex-The Jam), Bono z U2, Sting, Paul McCartney, David Bowie, Phil Collins atd.) natočili charitativní singl „Do They Know It´s Christmas?“. Singl vydělal asi 8 milionů dolarů, což Geldofa s Urem nakoplo k mnohem monstróznějšímu projektu, který měl vydělat ještě víc. A oním projektem byl samozřejmě koncert Live Aid. Ten se konal – jak již bylo řečeno – na dvou místech zároveň: v londýnském fotbalovém stánku Wembley (72.000 diváků) a v americké Philadelphii, kde se hrálo na stadionu JFK (cca 100.000 diváků). Obé pak bylo propojeno přes satelit do jednoho nepřetržitého televizního přenosu.
Věta „Den, kdy rocková hudba změnila svět“ se pak stala hlavním sloganem koncertu.
Ve Wembley se stali hlavními hvězdami U2 a Queen (Freddie fakt ve formě, tak jako on s diváctvem nikdo zacvičit neuměl), Dále tu ještě vystoupili mj. Paul McCartney, The Who, Sting & Phil Collins, David Bowie, Elton John, Status Quo, Ultravox, Bob Geldof & Boomtown Rats, Sade, Dire Straits, Elvis Costello a další. V Philadelphii na JFK Stadium nejvíce rozvášnila dav svou spartakiádní diskotékou Madonna, dále zde vystoupili Run-DMC, Judas Priest, Bryan Adams, Simple Minds, Pretenders, The Cars, Duran Duran, Santana & Pat Metheny, Tom Petty, Eric Clapton, Neil Young, CSN&Y, Phil Collins, Mick Jagger s kapelou a s Tinou Turner, přeživší trio z Led Zeppelin (s poněkud zmateným Philem Collinsem za bicími) nebo znovu se setkavší původní sestava Black Sabbath. Zklamali přiožraní stouni Wood s Richardsem, doprovázející Dylana. Na obou festivalech stihnul vystoupit Phil Collins neb se přepravil přes Atlantik nadzvukovým letounem Concord. Celý koncert byl prokládán pohnutými záběry na nafouklá bříška afrických dětí, by emočně působil na city diváků. Závěr amerického koncertu potom obstarali Michael Jackson a Lionel Richie, kteří svým opusem „We Are The World“ se zpívajícími zúčastněnými zpěváky (USA For Africa) vlastně celou charitativní akci ukončili.
Tento dosud největší satelitní televizní přenos sledovalo okolo 1,9 miliardy diváků v cca 150 zemích světa (my v Československu jsme samozřejmě byli této kratochvíle ušetřeni). Kdokoliv z nich mohl volat a posílat jakékoli částky na konto Live Aid - hned po odvysílání přímého přenosu přišlo 50 milionů liber. Celkově bylo vybráno více než 150 miliónů liber, které proměněny v materiální pomoc (léky, potraviny, stany, dopravní prostředky) byly poslány do Etiopie. Bohužel Afrika známá svoji obrovskou korupcí se i v tomto případě ukázala jako finanční černá díra, neboť velkou část peněz i materiálu tehdejší etiopský diktátor (a bývalý generál) přilil své milované armádě. Tak to halt chodí.
Jinak koncert Live Aid bývá symbolicky považován také za konec žánru, který se nazýval new wave. A to z jednoho prostého důvodu: na festivalu spolu vystoupili jak rockové superhvězdy, tak novovlnné skupiny, které se původně proti oněm stadiónovým kapelám a umělcům vymezovaly. Bývalé ikony new wave U2, Simple Minds, Duran Duran, The Cars a Sting tak tímto koncertem povýšili na opravdové rockové dinosaury.
O něco menší, ale podobným způsobem dělanou akcí byl koncert Nelson Mandela 70th Birthday Tribute, který vyjadřoval podporu vězněnému jihoafrickému vůdci Nelsonu Mandelovi. Konal se v červnu 1988 ve Wembley a zahráli si na něm mj. Sting, George Michael, Eurythmics, Joe Cocker, Tracy Chapman, Youssou N´Dour, UB40, Simple Minds, Peter Gabriel, Whitney Houston, Dire Straits a další. Přes satelity ho vidělo přes 600 milionů lidí v 67 zemích. Další benefiční akcí se stalo turné nazvané Human Rights Now!, kterého se účastnili Bruce Springsteen & The E-Street Band, Peter Gabriel, Sting, Tracy Chapman a Youssou N´Dour. Jednalo se o asi 20 stadiónových megakoncertů, které proběhly během září a října 1988 v Evropě, Severní a Jižní Americe, v Asii a v Africe. Pro nás byl z těchto koncertů nejdůležitější ten, který se odehrál v blízké Budapešti – mnoho českých a slovenských příznivců rocku na něj dodnes vzpomíná jako na zcela nezapomenutelný zážitek.
Nyní pojďme chvilku cestovat po Americkém kontinentu a jeho festivalech osmé dekády.
Z „normálních“ rock festivalů 80. let bych uvedl třeba kanadský Heatwave, festival prezentující kapely nové vlny a postpunku. Byl propagován též jako New Wave Woodstock nebo jako „1980s Big Beat Rock And Roll Party“. Konal se v Mosport Parku (cca 100 km od Toronta) v srpnu 1980, navštívilo ho cca 100.000 diváků a vystoupili na něm Rockpile s Dave Edmundsem a Nickem Lowem, The Rumour, The B-52´s, Talking Heads, Pretenders, Elvis Costello & The Attractions a kanadští The Kings.
Velkým mamutem se stal kalifornský US Festival („us“ ve smyslu „my“), který se konal dvakrát (v září 1982 a květnu 1983) a byl sponzorovaný Steve Wozniakem, šéfem Apple Computer. Ten zářiový ve dvaaosmdesátém se konal v blízkosti San Bernardina a ve třech dnech na něm vystoupili třeba Ramones, The B-52´s, Talking Heads, The Police, Santana, The Cars,The Kinks, Pat Benatar, Tom Petty & The Heartbreakers, Grateful Dead, Jackson Browne či Fleetwwod Mac. US Festival II v květnu ´83 s návštěvností okolo 670.000 diváků byl už 4denní, a navíc žánrově dělen: v prvním „new wave“ dni zahráli např. The Clash, INXS, Oingo Boingo nebo Stray Cats, ve druhém „heavymetalovém“ vystoupili třeba Mötley Crüe, Ozzy Osbourne, Judas Priest, Scorpions, přičemž hlavními hvězdami se stali Van Halen, třetí „rockový“ den kupříkladu David Bowie, U2, The Pretenders, Joe Walsh nebo Stevie Nicks a o „countryovém“ dni se na podiu objevili mj. Emmylou Harris & The Hot Band, Alabama, Waylon Jennings nebo Willie Nelson.
Když už jsme zmínili návštěvnost - jak je vidno, US-dvojku navštívil docela slušný počet lidí. Ale to nebylo nic proti akci nazvané Rendez-vous Houston, která se konala v dubnu 1985 a vešla do Guinessovy knihy rekordů, jakožto do té doby nejnavštívenější umělecké vystoupení vůbec. Jednalo se o koncert francouzského klávesového mága Jean-Michela Jarrého a přišlo na něj cca 1.500.000 diváků. Nikdo nikdy neměl na koncertech víc lidí než právě Jarré – jen o pár měsíc později se představil doma v Lyonu a nejspíš ho sledovalo celé město neboť odhadem tu bylo 800.000 až milion diváků. Cca to samé přišlo v říjnu 1988 do Londýna. A teď sledujte Jarrého v devadesátých letech: Paříž, La Defense, červenec 1990, 2.500.000 diváků, Paříž, u Eiffelovky, 1.250.000 diváků, Moskva, září 1997, 3.500.000 diváků!! Zdá se vám to šílené? Tak si představte, že toto číslo naplnil už v roce 1994 také Rod Stewart, který tehdy vystupoval na bezplatném silvestrovském koncertě v Rio de Janeiru na pláži Copacabana. Některé prameny uvádějí dokonce ještě o půl milionů diváků více!
Apropó, úžasné i běsné Rio. Když tedy ze Severní Ameriky zamíříme do Ameriky Jižní a vrátíme se do roku 1985, tak zjistíme, že v lednu onoho roku se konal v brazilském Rio de Janeiru první ročník festivalu Rock In Rio, mamutí 10-denní akce. Head-linery byli Queen, George Benson, Rod Stewart, AC/DC a Yes, dále zahráli třeba Iron Maiden, Whitesnake, James Taylor, The Go-Go´s, Scorpions, Ozzy Osbourne, The B-52´s, Nina Hagen, Al Jarreau, Gilberto Gil, Rita Lee, přičemž téměř všichni vystoupili dvakrát v různých dnech. Festival navštívilo celkově cca 1.400.000 diváků. K pokračování festu došlo až o šest let později – Rock In Rio 2 se konal v lednu 1991 na stadionu Maracana a hlavními hvězdami byli Prince, Guns N´Roses, Carlos Santana, Faith No More, Billy Idol, Queensrÿche, Judas Priest, George Michael a A-ha, dále se představili mj. Megadeth, Joe Cocker, Run-DMC, Sepultura, Deee-Lite, New Kids On The Block, Happy Mondays atd.
Pojďme rovnou do Euroasie.
Ve stádo hádajících se bab (kdo, kdy, po kom nebo před kým má vystoupit) se proměnily kapely na prvním velkém rockovém festivalu v SSSR s mezinárodní účastí, konkrétně moskevském Moscow Music Peace Festival, neseném lehce v duchu hard & heavy. Ten se konal v srpnu 1989 na stadionu v Lužnikách, účast byla odhadována okolo 150.000 diváků, a vystoupili tu Bon Jovi, Ozzy Osbourne, Scorpions, Mötley Crüe, Skid Row, Cinderella a ruský Gorky Park. V roce 1991 se v Moskvě v rámci festivalové série „Monsters Of Rock“ (viz. níže) konal opět hodně metalový fest Monsters In Moscow, na kterém si zahráli AC/DC, Metallica, Black Crowes, Pantera a místní kapela E.S.T. Na letiště Tushino se tehdy dostalo zhruba 1, 6 miliony návštěvníků.
Pokud se přesuneme do západní Evropy, můžeme připomenout několik festů, které si během 80. a 90.let získaly slušnou reputaci a staly se následně velkou tradicí.
Asi bych zahájil festivalem v dánském Roskilde, který se od začátku 80. let návštěvností pohyboval někde mezi 50.000-70.000, ovšem od poloviny nineties už překonal několikrát hranici 100.000 diváků. Z headlinerů, kteří v Roskilde v průběhu jmenovaných dvou dekád vystoupili, bych jmenoval interprety a kapely jako třeba Santana, U2, Mike Oldfield, Simple Minds, Lou Reed, The Smiths, Leonard Cohen, Ramones, Eric Clapton, Metallica, Elvis Costello, Iggy Pop, Sting, Bryan Adams, INXS, Bob Dylan, The Cure, Iron Maiden, Primus, Nirvana, Pearl Jam, Faith No More, Velvet Underground, Aerosmith, Rage Against The Machine, Peter Gabriel, Silverchair, R.E.M., Oasis, Van Halen, David Bowie, Sex Pistols, Red Hot Chili Peppers, Radiohead, Smashing Pumpkins, Suede, Beck, Black Sabbath, Beastie Boys, Placebo, Blur, Chemical Brothers a další. Nechme dánské pláně ladem a přeleťme do zemí Beneluxu, nejprve konkrétně do Belgie. Mezi 50 až 65.000 návštěvníky se v 80. a 90.letech pohyboval další tradiční festival Rock Werchter, konaný u vesnice Werchter poblíž Leuvenu. V osmdesátkách si tu zahráli třeba Chris Rea, Simple Minds, Ramones, R.E.M., Depeche Mode, U2, Elvis Costello, Iggy Pop, The Pretenders, Eurythmics, Peter Gabriel, INXS, Bryan Adams, Sting, Nick Cave & The Bad Seeds, Lou Reed, Pixies, v devadesátkách si to někteří ze jmenovaných zopakovali a z dalších yvstoupili například Lenny Kravitz, Midnight Oil, Bob Dylan, The Cure, Happy Mondays, Paul Simon, Smashing Pumpkins, Red Hot Chili Peppers, Sonic Youth, Faith No More, Metallica, Neil Young, Tool, Rage Against The Machine, Sepultura, Aerosmith, Pink Floyd, PJ Harvey, Cranberries, David Bowie, Chemical Brothers, Radiohead, Massive Attack, Björk, Foo Fighters, Supergrass, Placebo atd.
Tradiční Pinkpop Festival v holandském Landgraafu měl vynucenou kapacitu do 60.000 návštěvníků, aby se zabránilo přeplnění a z toho vyplývajících tlačenic. Možná i z toho důvodu byl velmi oblíbenou akcí. V 80. a 90.letech lákal na jména jako třeba U2, Gary Moore, ZZ Top, Dio, Chris Rea, The Cult, Iggy Pop, Red Hot Chili Peppers, R.E.M., Nick Cave & The Bad Seeds, Urban Dance Squad, Lenny Kravitz, Pearl Jam, Soundgarden, PJ Harvey, Living Colour, Rage Against The Machine, Levellers, Björk, The Charlatans, Faith No More, Biohazard, Danzig, Dave Matthews Band, Skunk Anansie, Sick Of It All, Alanis Morissette, Fugees, Beck, Placebo, Kula Shaker, Korn, Limp Bizkit, The Verve, Deftones, System Of A Down aj. Od roku 1986 pak běžel festival tvrdé hudby (metal, hardcore, crossover) zvaný Dynamo Open Air, který se konal v holandském Eindhovenu. Svůj vrchol zažil v roce 1995, kdy ho navštívilo 110.000 diváků, což ovšem vytvořilo silný tlak na místní infrastrukturu, takže další rok se s návštěvností muselo jít o téměř polovinu dolů. Od té doby Dynamo pronásledovaly problémy s jeho umístěním, takže se různě stěhovalo, až v půli první desetiletky nového tisíciletí neslavně skonalo. V dobrých letech si na něm zahráli třeba Helloween, Destruction, Testament, Candlemass, Forbidden, Sacred Reich, Sepultura, Extreme,Obituary, Mordred, Primus, Paradise Lost, Rollins Band, Anthrax, Biohazard, Fear Factory, Mind Funk, Monster Magnet, Suicidal Tendencies, Clawfinger, Danzig, Kyuss, Sick Of It All, Urban Dance Squad, Downset, Dub War, Nailbomb, Dog Eat Dog, Slayer, Pro-Pain, Voivod atd.
Německá hudební televizní show stanice WDR zvaná Rockpalast, konaná jednou až dvakrát do roka v Essenu (a vlastně takový festival na televizních obrazovkách) prožila na začátku 80.let svůj vrchol. V přímém přenosu mohli diváci celé Evropy (díky silným televizním signálům ze Západu i v Československu) vidět takové kapely a umělce jako třeba ZZ Top, Joan Armatrading, Ian Hunter, Graham Parker & The Rumour, The Police, Jack Bruce And Friends, The Who (dle mnohých absolutní top koncert Rockpalastu), Grateful Dead, Black Uhuru, Roger Chapman, The Kinks, Van Morrison, Joe Jackson, King Sunny Ade, Bryan Adams, Elvis Costello & The Attractions, Cheap Trick, Level 42, John Cale Band, Al Jarreau, Big Country či Jackson Browne. Nicméně v polovině 80.let pořad z důvodu poklesu zájmu skončil.
Německý Rock Am Ring, konaný na závodišti Nürburgring u Nürburgu poblíž belgických hranic zahajoval v pětaosmdesátém jako jednorázová akce. Nicméně jeho úspěch (75.000 diváků) přiměl pořadatele v této bohulibé činnosti (pořádání festivalu) pokračovat. Vydržel ale jen další tři ročníky, pak si dal tříletou nucenou pauzu. Zde je jen pár headlinerů té doby: U2, Joe Cocker, Foreigner, Marillion, REO Speedwagon, The Cure, Simple Minds, James Taylor, INXS, David Bowie, Eurythmics… V devadesátých letech měl dvě verze, přičemž ta druhá, „jižní“ se pod názvem Rock Im Park různě stěhovala (Vídeň, Mnichov), až v sedmadevadesátém zakotvila v Norimberku. V tom čase se návštěvnost pohybovala mezi 60.-75.000 návštěvníky. A kromě některých výše zmíněných jmen z eighties, zahráli třeba Robert Plant, Danzig, The Black Crowes, Leonard Cohen, Ugly Kid Joe, Aerosmith, Peter Gabriel, Clawfinger, Radiohead, Rage Against The Machine, Van Halen, Bon Jovi, Megadeth, Dave Matthews Band, Alanis Morissette, Sepultura, Kiss, Faith No More, Bob Dylan, Genesis, Ozzy Osbourne, Rammstein, Smashing Pumpkins, Metallica atd… Metalisté pak měli od roku 1990 svůj Wacken Open Air festival, konaný ve vesnici Wacken poblíž severoněmeckého města Itzehoe. Jedná se pravděpodobně o největší festival žánru na světě a ke slyšení tu jsou různé odnože metalu hard rocku a hardcore. Posuďte sami – jen několik jmen z 90.let: Blind Guardian, Saxon, Gorefest, Doro Pesch, Fates Warning, Skyclad, UK Subs, Gamma Ray, Paul Di´Anno´s Killers, Tiamat, The Exploited, The Gathering, Kreator, Motörhead, Amorphis, Waltari, Dimmu Borgir, Savatage, Stratovarius, Cradle Of Filth…
Ve Velké Británii je tou nejlepší markou Glastonbury Festival, za nímž stojí farmář Michael Eavis. Konal se (a koná) téměř každoročně u vesnice Pilton, poblíž městečka Glastonbury v jihozápadní Anglii. A to přímo v tom červnovém víkendu, který je nejblíže letnímu slunovratu – jak je vidět, filosofie akce se váže k určité pohanské tradici země (přesto na starodávnou magii a pohanské bohy v ničem není spolehnutí: v dny konání festivalu většinou prší). Je znám tím, že většina jeho zisků jde na dobročinné účely, dary do charity a místních komunitních skupin. Festival si získal takovou oblibu, že je každoročně navštěvován diváky prakticky z celého světa (aj od nás, aj od nás, že Vojto Lindaure?). Návštěvnost akce utěšeně stoupala – z cca dvaceti tisíc v roce 1980 na 70.000 v roce 1990, a od roku 1998 tradičně (a o mnoho desítek tisíc) překonává 100.000. Hrálo tu snad vše důležité, co mělo v rocku & popu ruce, nohy a hlavu (a nejen v rocku & popu, akce je multižánrová). Navíc je fest též znám i tím, že mnohé mladé kapely a interprety objevuje. Panuje názor, že cokoliv neznámé si brnkne v Glastonbury, do roka, do dvou to zná celý hudební svět.
V osmdesátých letech tu byli headlinery třeba Peter Gabriel, Hawkwind, Van Morrison, Jackson Browne, The Smiths, Echo & The Bunnymen, The Cure, Suzanne Vega, Elvis Costello, v devadesátých letech pak třeba Sinéad O´Connor, Carter USM, Youssou N´Dour, Lenny Kravitz, Black Crowes, Red Hot Chili Peppers, Primal Scream, Johnny Cash, The Levellers, Elvis Costello, Peter Gabriel, Rage Against The Machine, Radiohead, Oasis, Blur, Pulp, Jeff Buckley, PJ Harvey, Prodigy, Sting, Smashing Pumpkins, Bob Dylan, Foo Fighters, R.E.M., Manic Street Preachers, Skunk Anansie, Coldplay, Muse, Ash atd.
Dalším tradičním britským festivalem byl ten, který se po tři desítky let konal ve městě Reading, nacházejícím se několik desítek kilometrů západně od Londýna. V osmdesátých a devadesátých letech se jeho návštěvnost pohybovala okolo 80.000 posluchačů a postupně tu vystupovali Rory Gallagher, UFO, Whitesnake, Slade, Gillan, Iron Maiden, Stranglers, Black Sabbath, Thin Lizzy, Killing Joke, The Mission, Alice Cooper, Ramones, Starship, The Pogues, Pixies, Iggy Pop, Sisters Of Mercy, Nirvana, Public Enemy, Porno For Pyros, Red Hot Chili Peppers, Primal Scream, Smashing Pumpkins, Björk, Neil Young, Prodigy, Stone Roses, Suede, Manic Street Preachers, Metallica, Page & Plant, Beastie Boys, Garbage, Blur, The Charlatans a další. V 80. a 90. letech pokračovala také - byť nepravidelně - tradice festivalů (koncertů) v Knebworthu, vísce ležící severně od Londýna. Od poloviny eighties se návštěvnost pohybovala většinou mezi 80.000 až 165.000 diváky. Hráli tu třeba Deep Purple, Scorpions, UFO, Queen, Status Quo, Dire Straits, Elton John, Genesis, Paul McCartney, Pink Floyd, Robert Plant & Jimmy Page, Oasis, Manic Street Preachers, Chemical Brothers, Prodigy, Kula Shaker, The Charlatans a další.
Na britských ostrovech byl známým i festival hard & heavy muziky, zvaný Monsters Of Rock. Konal se od roku 1981 každoročně v srpnu a to v Donington Parku. Z návštěvnosti 35.000 se dostal až na 107.000 v roce 1988, ale protože behěm koncertu Guns N´Roses tehdy zemřeli dva fanoušci, další rok měl pauzu a od roku 1990 byla stanovena nejvyšší možná kapacita na 75.000 diváků. V průběhu let se akce Monsters Of Rock rozšířily kromě GB ještě do Západního Německa, později do Francie, Itálie, Španělska a Nizozemska, v devadesátých letech ještě do SSSR, Polska, Belgie, Maďarska a pak do Chile, Argentiny a Brazílie. Kteří tvrdí rockeři na MOR vystoupili? Během eighties a nineties to byli třeba Rainbow, Scorpions, Judas Priest, AC/DC, Whitesnake, Blue Öyster Cult, Slade, Gillan, Saxon, Uriah Heep, ZZ Top, Twisted Sister, Dio, Van Halen, Ozzy Osbourne, Mötley Crüe, Bon Jovi, Metallica, Def Leppard, Motörhead, Anthrax, W.A.S.P., Iron Maiden, Kiss, Guns N´Roses, Megadeth, Helloween, Aerosmith, Poison, Queensrÿche, Black Crowes, Skid Row, Slayer, The Almighty, Extreme, Sepultura, Pantera, Biohazard, Terrorvision, Headswim, Therapy?, Machine Head, White Zombie, COC, Fear Factory, Korn, Deep Purple Alice Cooper a další.
Pojďme se vrátit do USA.
V 90.letech se konaly dvě vzpomínky na legendární Woodstock a za oběma stál legendární promotér Michael Lang (organizoval i „klasický“ Woodstock v devětašedesátém). A oba festy (zejména ten druhý) ukázaly, že přes zdánlivou podobnost sixties a nineties, byla devadesátá léta přece jenom dost odlišnou dobou. Řekněme, že Woodstocku ´94 ze srpna 1994, kterému se říkalo „komerční Woodstock“, se víceméně navázat podařilo. Konal se asi 16 kilometrů od městečka Woodstock (tedy mnohem blíže než původní festival), a přišlo na něj odhadem cca 350.000 návštěvníků. A též jako v devětašedesátém se rozpršelo, takže bylo všude bláto (dle toho někteří novináři pak fest nazvali „Mudstock“). Z původního Woodstocku se tu představili The Band, Santana, Joe Cocker, Country Joe McDonald, John Sebastian a CSN&Y. Z dalších vystoupili NIN, Bob Dylan, Red Hot Chili Peppers, Aerosmith, Green Day, Cypress Hill, Rollins Band, Blind Melon, Metallica, King´s X, Sheryl Crow, Youssou N´Dour, Primus, Cranberries, Candlebox, The Orb, The Orbital, Traffic, Spin Doctors, Peter Gabriel a další. Z festu vyšlo 2CD „Woodstock 94“ a byl natočen také filmový dokument (režie Bruce Gowers).
Zato ten druhý z nineties, „Woodstock 99“ se stal noční můrou. Konal se za velkého hicu v červenci 1999 poblíž města Rome, které stálo 200 mil od původního místa konání. Jednalo se o areál bývalého letiště, takže všude byl beton, asfalt a poničené travnaté plochy, což připomíná agresivní městské prostředí. Žádné stromy ani louky, kde by se dalo ukrýt před horkem (jeden z diváků pak zemřel na přehřátí organismu). Lidé si sebou nemohli vzít vlastní nápoje ani jídlo. Obě komodity si mohli koupit jen na stánkách, které je prodávaly totálně předražené. Na rozdíl od předchozího Woodstocku tudíž došlo k výtržnostem, požárům, násilným bitkám, a znásilněním – je zázrak, že při nich nikdo další nepřišel o život. Poslední den festu byl dokonce nazýván – v reminiscenci na text písně „American Pie“ Dona McLeana - „The day the music died“ (den, kdy zemřela hudba). Fest navštívilo okolo 200.000 diváků, kteří mohli sledovat umělce jako třeba Red Hot Chilli Peppers, Rage Against The Machine, Metallica, Korn, Limp Bizkit, Creed, Bush,Alanis Morissette, The Offspring, Kid Rock, Megadeth, Dave Matthews Band, George Clinton & The P-Funk All-Stars, James Brown, Sheryl Crow, Jamiraquai, Moby, Chemical Brothers, Fatboy Slim, Live, Lit, Muse, G Love And Special Sauce. A samozřejmě zase vyšlo 2CD „Woodstock 99“.
Do módy v devadesátých letech přišly také tzv. „travelling festivals“ neboli putovní festivaly. Asi nejznámějším z nich je Lollapalooza, za nímž stál Perry Farrell, zpěvák Jane´s Addiction. Odehrával se v letech 1991-1997 s hlavním zaměřením na alternativní tvrdý rock (crossover, grunge, hardcore, punk, post-punk, metal) a hip hop, ale v podstatě na něm mohl vystupovat kdokoli, kdo se nějak vymykal (což jest také podstatou onoho podivného názvu festivalu). Původně měl sloužit co rozlučkové turné Farrellovy kapely, na němž měly hrát ještě spřátelené soubory, nicméně v okamžení se zvrhl (což je dobře) v normální ovšem naprosto ujetý fest, kde kromě muziky bylo možné vidět různé performery, herce, výtvarníky, tatoomajstry, byly zde piercing-salony, stany různých neziskovek a undergroundových politických hnutí. A navíc to byl cestovní fest, putující po městech a místech v USA a Kanadě. Hlavním slovním výrazem, který Perry pro festival razil, byl „Alternative Nation“ – což bylo v době nárůstu a úspěchu alternativního rocku, vlastně marketingově velmi prozíravé. Z čehož plyne, že se z festivalu záhy stal pojem.
Bohužel, jak fest mohutněl a bachratěl, začalo to jít do komerčního kopru (koncert Metalliky) a směrem do elektroniky (rok 1997), což se Farrellovi nelíbilo a na protest z něj odešel. A s ním vlastně skončila i celá akce (v 1997 poslední ročník) – její krach jako by předznamenal i kóma altrnativního rocku, do kterého se žánr na konci devadesátách let dostal. Pojďme si ještě připomenout některé umělce, kteří na Lollapalooze vystupovali: Jane´s Addiction, NIN, Living Colour, Ice-T & Bodycount, Rollins Band, Fishbone, Butthole Surfers, Red Hot Chili Peppers, Ministry, Ice Cube, Soundgarden, Pearl Jam, Cypress Hill, Seaweed, Stone Temple Pilots, [artist:ID=4153|text=L7], Primus, Alice In Chains, Dinosaur Jr., Tool, Rage Against The Machine, Girls Against Boys, Babes In Toyland, Beastie Boys, Smashing Pumpkins, Nick Cave & The Bad Seeds, Breeders, George Clinton & P-Funk All Stars, The Verve, Cypress Hill, Sonic Youth, Beck, Jesus Lizard, Patti Smith, Moby, Ramones, Metallica, Rancid, Screaming Trees, Cheap Trick, Korn, Devo, The Orbital, Prodigy, Tricky, Failure atd.
I další rockeři (a hip hoppeři), konkrétně Beastie Boys si nejspíše dle vzoru Lollapaloozy také vymysleli putovní festival. A ten měl navíc i charitativní poslání – člen kapely Adam Yauch založil už v roce 1994 s aktivistou Erinem Pottsem tzv. Fond Milarepa, který měl finančně podporovat boj za nezávislost Tibetu. O dva roky později, v červnu 1996 obě jednotky (kapela a fond) zorganizovali první dvoudenní Tibetan Freedom Concert, který se uskutečnil v San Francisku v Golden Gate Parku. Kromě Beastie Boys na něm zahráli třeba Red Hot Chili Peppers, Rage Against The Machine, Sonic Youth, Smashing Pumpkins, Beck, Foo Fighters, Björk, Fugees, Richie Havens, De La Soul, A Tribe Called Quest a další. Návštěvnost se pohybovala okolo 100.000 diváků. Festival se posléze stěhoval do New Yorku (kromě BB mj. U2, Alanis Morissette, Patti Smith, Jon Spencer Blues Explosion, Radiohead, Blur atd.), Washingtonu (zde se návštěvnost opět přehoupla přes 100.000 diváků, kromě BB a výše jmenovaných zahráli třeba Pearl Jam, Sean Lennon, Dave Matthews Band, Herbie Hancock, R.E.M., The Wallflowers, Luscious Jackson, Pulp atd.). Poté se festival postupně rozšířil do celého světa (Amsterdam, Sydney, Tokyo), ale návštěvníků postupně ubývalo…
Ženské rockové, folkové a další interpretky a kapely měly také putovní festival. Nazýval se Lilith Fair a odehrával se v letech 1997-99 na mnoha místech USA a Kanady, přičemž u jeho zrodu stála kanadská folkařka Sarah McLachlan. Kromě ní diváci na těchto akcích mohli vidět a slyšet umělce jako třeba Paula Cole, Tracy Chapman, Jewel, Suzanne Vega, Fiona Apple, Joan Osborne, Cardigans, Emmylou Harris, Meredith Brooks, Cassandra Wilson, Erykah Badu, Sinéad O´Connor, Sheryl Crow, Lauryn Hill, Mary Chapin Carpenter, Neneh Cherry, Des´ree, Me´shell Ndegeocello, Diana Krall, Luscious Jackson, Cowboy Junkies, Martina McBride, Pretenders atd.
Putovní Ozzfest zaštiťovali svými jmény v polovině nineties velmi populární zpěvák Ozzy Osbourne a jeho žena, manažérka Sharon. První fest v roce 1996 se omezil pouze na dvě akce v Kalifornii a Arizoně, další tři ročníky už obsahovaly vždy přes dvacet koncertů (hlavně USA, později v GB a Kanadě). Kromě Ozzyho Osbourna (samozřejmě jako největší hvězdy) na jeho festu postupně vystoupili např. Slayer, Sepultura, Danzig, Biohazard, Fear Factory, Black Sabbath, Marilyn Manson, Pantera, Machine Head, Type O Negative, Downset, Neurosis, Foo Fighters, Soulfly, Tool, Megadeth, Limp Bizkit, Motörhead, System Of A Down, Incubus, Rob Zombie, Deftones, Primus a další.
Od strýčka Ozzyho přeleťme na nejmenší kontinent.
V tomto ohledu byl znám též australský Big Day Out, festival, který v roce 1992 začínal pouze v Sydney, ale promotéři měli šťastnou ruku, když coby head-linera vedle Violent Femmes angažovali Nirvanu, která zrovna vydala svoje „Nevermind“. Akce tedy vyvolala velký ohlas a postupně se začala přidávat i další města, takže festival každoročně cestoval po celém kontinentu. Zahajoval v Sydney a poté jel přes Melbourne, Perth, Adelaide, Gold Coast, až skončil v novozélandském Aucklandu. Vystupující byli různí, kromě již jmenovaných to v onom prvním a dalších ročnících byli například Died Pretty, The Hard Ons (ti se stali tradicí), Henry Rollins, Iggy Pop, Sonic Youth, Mudhoney, Carter USM, Helmet, Nick Cave & The Bad Seeds, Soundgarden, Ramones, Björk, Smashing Pumpkins, Primus, Ministry, Primal Scream, Hole, The Cult, The Offspring, Screaming Trees, Fun-Da-Mental, Silverchair, Porno For Pyros, Rage Against The Machine, Prodigy, Fear Factory, Supergrass, Patti Smith a další. Bohužel festival skončil v roce 1997.
Pojďme se vrátit do Evropy, ale do tej „behind the Iron Curtain“.
Asi největší tradici v tomto ohledu mělo Polsko a zejména její „Festiwal Muzyków Rockowych“ známější pod názvem Jarocin Festival u města - Jarocin. Vznikl v roce 1980, říkalo se mu „polský Woodstock“, byl taktéž třídenní, konal se vždy na začátku srpna a v osmdesátých letech se stával doslova poutním místem všech bluesmanů, hardrockerů, artrockerů, metalistů, punkerů a vyznavačů reggae ze střední Evropy (Češi a Slováci též tam jezdívali hojně). V průměru na něj chodilo 30-35.000 lidí. Bohužel někdy v první polovině 90.let zanikl z důsledku neustále se zvyšujících bitek publika s policií. Většinou tu hrály polské kapely, je možné jmenovat interprety jako Armia, Dezerter, Brygada Kryzys nebo Czeslaw Niemen. Dalším polským „Woodstockem“ byl zván festival (a dokonce to měl i v názvu) Przystanek Woodstock, který se od roku vzniku (1995) dvakrát přesouval až skončil u města Žary. Přízvisko „polský Woodstock“ nicméně naplňoval – alespoň co se týče návštěvnosti - mnohem případněji než Jarocin neboť ta jeho se pohybovala mezi 150-200.000 návštěvníků. A po roce milenia a dalším přestěhování se na přišlo podívat několikrát půl milionu diváků.
Stejně obrovským je maďarský Sziget Festival, který se od roku 1993 koná na ostrově Starý Budín, na severu Budapešti. Fest trvá týden a v roce 1994 získal zase přízvisko „Eurowoodstock“, neboť si tu zahráli pamětníci z Woodstocku pravého, jako třeba Jefferson Airplane, Ten Years After či BS&T (dále třeba The Byrds nebo Jethro Tull). Navíc se zdá, že že ona přezdívka je vcelku oprávněná, protože se na něj sjížděli (s sjíždějí) příznivci všech hudebních žánrů skutečně z celé Evropy: už na konci nineties šlo o návštěvnosti zhruba okolo 250.-300.000 diváků. A kdo si tu během devadesátých let zahrál? Nu, třeba Clawfinger, Stranglers, John Cale, Iggy Pop, Sonic Youth, Levellers, Prodigy, Stone Roses, David Bowie, Faith No More, Motörhead, Foo Fighters, Rollins Band, Toy Dolls, New Model Army, Chumbawamba, Cardigans, Green Day, Paradise Lost, Therapy?, Patti Smith, Rammstein, Asian Dub Foundation, Brand New Heavies, Guano Apes, Rachid Taha, Paradise Lost, Kool And The Gang a další.
U nás v Československu (a České republice) jsme žádné monstrózní akce tohoto typu neměli. V 80.letech to u rocku ani nebylo možné, tolerována byla víceméně country a folk (nejvíce lidí lákaly trampská Porta a folková Lipnice), bigbít se chytal až těsně před sametovou revolucí (v roce 1989 Metalfest v pražské sportovní hale) a během ní („Koncert pro všechny slušný lidi“, opět v pražské sport. hale), nepočítaje v to masové, tři čtvrtě miliónové demonstrace v Praze na Letné, na nichž se krom politických projevů a prohlášení též hudlalo a pělo. Poté, přestože padla železná opona, se vše (kromě stotisícových koncertů velkých hvězd jako třeba Rolling Stones nebo Pink Floyd) stále neslo v duchu „malé, ale naše“. Přesto jsme se cca od poloviny 90. let dočkali alespoň festivalů, jejichž návštěvnost se pohybovala řekněme okolo 15-20.000 návštěvníků. Za všechny je možné jmenovat třídenní multižánrový Trutnov Open Air Music Festival, kterému se říkalo pro změnu „český Woodstock“, a konal se poslední víkend v srpnu, od poloviny dekády vždy třetí víkend v srpnu v Trutnově (mj. Faith No More, Reef, Moonspell, Banco di Gaia, Fun-Da-Mental). První, mezinárodní účastí opravdu nadupaný open air festival – to byl pražský Jam 96, na němž ve dvou červnových dnech roku 1996 mj. vystoupili Ministry, Iggy Pop, Frank Black, Dog Eat Dog, Bad Religion, Jesus Lizard, Chumbawamba, Echobelly, Shane MacGowan, Godflesh a další. Navštívilo ho cca 12.000 diváků.
A tím bych povídání o rockových (hudebních) festivalech asi ukončil.
