S prvními projevy hudební nové vlny v zemích českých se setkáváme v závěru 70. let., boom stylu nastal v období 1982-83. Dříve než přistoupíme k charakteristice a uvedení jednotlivých jmen je třeba si říci z čeho vlastně první české kapely hrající tento žánr čerpaly. Na prvním místě samozřejmě stály nahrávky anglo-americké nové vlny a punku: známe ovlivnění Pražského výběru kapelou Punishment Of Luxury, Garáže anglickým punkem, Jasné Páky partičkami Talking Heads a B 52´s nebo Precedens novoromantickými skupinymi Ultravox a Visage.
Kromě těchto zahraničních vlivů (dostávaly se sem na deskách – viz. černé burzy), můžeme podle hudebního publicisty Josefa „Zuba“ Vlčka postavit českou novou vlnu na třech domácích inspiračních proudech: na folku (protože programově působil na okraji společnosti), na českém undergroundu (protože byl názorově nekompromisní), a na české alternativní scéně 70.let (protože byla ve svých zvukových experimentech hudebně nejzajímavější). Zákonitě tedy musel vzniknout celkem zajímavý mišmaš, což potvrzuje v seriálu Bigbít i hudební publicista Vladimír Vlasák: „Mě se na české nové vlně líbilo, že byla taková měňavkovitá. Každá kapela hrála něco jinýho, ale na každé bylo něco originálního. Byly zároveň vlnou, ale zároveň se od sebe hudebně dost odlišovaly. A jejich výrazový náboj byl tak silný, že přehlušil i občasné instrumentální nedostatky.“
Tím tuzemská nová vlna nabývala docela zvláštních českých forem. „U nás byla nová vlna definována hlavně vizuální podobou. Jenomže klipy tehdejších západních kapel se sem nemohly dostat, protože kromě estébáků tady video v té době nikdo neměl a v německé TV se do hudebních pořadů dostávala new wave velmi zřídka. Takže to, že byla česká nová vlna tak zajímavá a specifická, bylo způsobeno tím, že byla taková intuitivní.“ (Vojtěch Lindaur, seriál Bigbít). Design kapel svojí bizarností překonával všechny dosud zažité tradice rocku u nás (snad s výjimkou The Primitives Group a „UFO“-období Plastiků) přičemž ruku v ruce s ním se také objevil se humor, který do té doby v žánru chyběl. Už samotné názvy skupin byly komické a někdy vskutku velmi neotřelé. V 60.letech měly všechny kapely vesměs anglicky znějící jména - Blue Effect, The Primitives Group, Yearning Lorry apod. S nástupem normalizace a příkazem vyhladit cokoli, co zavání angloamerickou kulturní diverzí, se činily úlitby bohům – rocková kapela s českým názvem, to znělo blbě – začaly se tedy používat jména, sice cize znějící, ale šedé, nikterak neprovokující, jako například Orient, Benefit, Katapult. Novovlnné soubory, tím, že šly do vyloženě českých názvů, vrátily češtině nový, pro rockovou hudbu netradiční výraz.
To samé se týkalo i textů. Normalizační jazz rockové plochy, trpěné bolševikem díky své určité instrumentální kvalitě (kvalita byla slovo, kterým se Moc vždy ráda oháněla) ale hlavně pro minimum nebo i absenci zpívaného slova, vystřídaly najednou jednoduché písničky s absurdními, recesistickými, ironickými nebo sarkastickými texty. Bolševik rychle zbystřil pozornost. Najednou tu nebyli jenom ti rockoví odpadlíci z undergroundu anebo problematičtí folkaři. Objevila se nová generace kapel, jejichž členové (až na výjimky) v sobě ani nemohli nést onen mindrák nebo zášť z osmašedesátého, neboť byli tehdy velmi mladí, ale přesto se silně kriticky stavěli k životu ve společnosti, ke všemu, co je obklopovalo. Jejich hudba se stala novým městským folklórem – tentokrát elektrickým. Nebyli možná až tak instrumentálně zdatní, ale svoji hudbu dokázali dotáhnout energií, nadsázkou a parodií, výtvarným pojetím, divadelností. Najednou se ukázalo, že tu existuje plno osobností, které dokáží napsat chytlavou písničku s textem plným chytrých sloganů, vyjadřujících jejich pocity z trapné a pitomé doby. Byla to prosté nová generace.
Když nahlédneme do již zmíněné eseje „Nová vlna v Čechách – příběh dušičkový“ Josefa „Zuba“ Vlčka, zjistíme, že českou novou vlnu lze rozdělit na dvě období. První začíná datem 23. 2. 1979, kdy Extempore v pořadu „Zabíjačka“poprvé zahráli punkové a novovlnné skladby (my už dnes víme, že občasné punkové koncerty probíhaly i před tímto datem – viz. Milan Jonšta a Hlavy 2000 nebo Silvestr undergroundu roku 1978 v Nové Vísce – pozn. autora) a končí datem 23. 3. 1983, kdy po článku Jana Krýzla „Nová vlna se starým obsahem“ v bolševickém týdeníku Tribuna, došlo k zákazu skupin Jasná Páka, Pražský výběr a Letadlo a kampani proti novovlnným partám obecně.
V tomto prvním období se jednalo zejména o jakési nasávání nového směru, jeho převod do českých podmínek a prověrku jeho možností, tedy – co dokáže snést samotný styl ale také posluchači. Prvními, koho nová vlna a punk zaujaly, byli většinou lidé zhruba okolo pětadvaceti, kteří už měli jakés takés hudební zkušenosti. A vzhledem k tomu, že new wave brali hlavně jako novou legraci a zábavu, se vnitřně uvolnili a zbavili stylového sešněrování. Což v rocku vždycky bývá zásah na komoru. Proto jejich kapely svým přesným vyhmátnutím podstaty nového žánru, navíc s intuitivním naroubovaním na český kontext, tak ohromily. Jestliže se ještě na prahu 80. let rozebíraly art rockové kompozice Blue Effectu, náročné pořady C&K Vocalu, eventuelně nové desky Etc… a Energitu, v roce 1982 se v rockovém zákulisí nemluvilo o ničem jiném než o kapelách Pražský výběr, Jasná Páka, Abraxas, Letadlo, Dvouletá fáma, Garáž, Zikkurat atd. Tyhle party dokázaly zasít sémě nové vlny a punku, dokázaly ho vypěstovat, obléci do stylového designu a pomocí stylové muziky ho prezentovat jako generační výpověď. V tomto ohledu je ještě předčili ortodoxní punkýši z teenagerských part (Energie G, Kečup, Suchý mozky), kteří „staré době“ a jejímu reliktu – máničkám – málem vyhlásily válku. Intelektuální a pseudointelektuální art rockeři sice pohlíželi na novovlnné úleťáky jako na nějaký malý bodavý hmyz, který po čase zhyne - a nakonec útok Tribuny tomu i nasvědčoval - jenomže se ukázalo, že bolševický atak onen hmyz ještě více posílil. A na úbytě sešel naopak art rock.
Začátek druhého období české nové vlny můžeme zasadit do zbytku „temného“ roku 1983 a do podivného roku 1984, kdy se nás sice bolševická média snaží přesvědčit o tom, co je správná kultura (hudební klany, TKM), ale v podhoubí klubů, hospod, zkušeben a sklepů se zatím chystal takový boom nových kapel, který Československo zažilo snad jen v polovině 60. let. Článek v Tribuně, který měl mladé lidi od rockové hudby odradit, se prostě ukázal jako silně kontraproduktivní. Jeho paličský charakter byl totiž tak skvělou reklamou, že zapůsobil na mládež zcela opačně. Jména odsouzená v článku se stala kultem (Pražský výběr, Jasná Páka) a navíc některé kapely, které článek postihl, jenom změnily jména a po mírných obstrukcích pokračovaly dál (Jasná Páka – Hudba Praha, Letadlo – Jižní Pól).
V období „po Krýzlovi“ byla nicméně tvář této „druhé“ nové vlny již odlišná. I když tu ještě vidíme pár punkových rebelů (FPB, Visací zámek, V3S, Plexis), většina kapel se rozhodla spojit svůj původní sound s jinými hudebními styly – s reggae a ska (Babalet, Nahoru po schodišti dolů band), chladnou elektronikou (Máma Bubo), diskotékovým funkem a technopopem (Bossanova, Žentour, Lucie, Omnibus), s temností sametového podzemí (Garáž pod skladatelskou taktovkou Mejly Hlavsy), s jazz rockem a dechovkou (Krásné nové stroje) či dokonce s téměř zemřelým art rockem (znovuobnovený Výběr). Objevují se první kapely inspirované novým romantismem (Precedens, později Oceán), své popově melodické otisky zaznamenávají i první kytarovky (Jižní Pól, Tichá dohoda, Toyen). Obecně lze ale říci, že postupem času šel u tuzemské nové vlny vypozorovat silný příklon ke stravitelnějšímu a bezproblémovějšímu soundu. Jak píše Josef „Zub“ Vlček v již několikrát zmíněné eseji: „Druhou fázi české nové vlny tvoří z velké části líbivý pop, který by v normální situaci mohl bez potíží zaznívat v éteru nebo pózovat na televizní obrazovce. To, že se na těchto místech neobjevuje, vychází z jednostranného pojetí úlohy a podoby populární hudby v našich poměrech.“
Je symptomatické, že ono „dospění k popu“ prakticky simulovalo vývoj, který souběžně probíhal ve zcela odlišném prostředí západní (anglo-americké) kultury. Reaganův kult peněz a monopol MTV učinil z nové vlny sračkovitou kaši, která už nebyla ničím jiným než vlastní, nablblou „reklamou na nic, co bliká nad lokálem“, jak zpívá V. Merta. Je možné, že česká nová vlna tento trend buď okoukala nebo ho alespoň vnitřně pociťovala. Protože jestliže v první polovině 80. let tuzemské novovlnné party přístup k MTV nejspíš neměly (viz. V. Lindaur) je jisté, že ve druhé polovině dekády tomu bylo naopak - železná opona už prakticky nefungovala. Takže určité ovlivnění zde určitě existovalo. Nástup tzv. nového popu lze také vyvodit z určité beznaděje, kterou některé kapely pociťovaly po článcích o „nové vlně se starým obsahem“, s následnou vizí, že pokud se více dotknou obyčejného popu a ztupí břit svých textů, nebudou už tolik perzekuovány a dokonce budou mít i šanci získat prostor v médiích (desky, rozhlas, TV-klip). A některým z nich se to skutečně podařilo. Mělo to svou určitou logiku.
Jak už se ale mnohokrát ukázalo, v tom pravém a nefalšovaném rocku jde hlavně o názor a o protest. A z našich byvších provokatérů se na konci osmdesátých let stal přesně ten typ zavedených kapel, které na svá rebelantská léta už jenom vzpomínají a poklidně sedí v drahých kupé vlaku hudební stagnace, takže pochopitelně nemají důvod se snažit vyhodit ho do povětří. Jak píše hudební publicista Aleš Opekar v knize Excentrici v přízemí: „Rozmělňování rockových a jazzových podnětů v soukolí populární hudby je zákonitým jevem. Má význam i z vývojového hlediska – vyzývá nastupující generace k další revoltě.“
U nás tehdy na konci osmdesátých let nedošlo ani tak k nějaké generační revoltě, jako spíše ke konfliktu žánrů. Proti popové nové vlně se postavily kapely druhé generace českého punku a nově se rodící party hardcorové. Ovšem styl, který jí na čas zcela smetl, pocházel z opačného spektra tvrdé muziky a nazýval se heavy metal. Ale to už jsme se dostali do přelomu 80. a 90. let.
Vraťme se tedy do první poloviny osmdesátek a vyjmenujme si některé novovlnné soubory. Jelikož o některých kapelách (Zikkurat, Energie G, Hlavy 2000, Antitma 16, Kečup, A 64, Suchý mozky a F.P.B.) píšeme v kapitole o punku, vynechejme je a věnujme se formacím, které měly velký vliv na domácí rockové vření roku 1982.
Nejvýraznějšími představiteli první generace české nové vlny byly tedy až na dvě výjimky skupiny amatérské. Tou první profesionální výjimkou byl soubor Pražský výběr, v jehož čele stáli význační instrumentalisté - klávesista Michael Kocáb a kytarista Michael Pavlíček. Původně jazzrockové těleso oba přetavili v čistě novovlnný band, jehož nejvlastnějšími zbraněmi, s kterými vytáhl do boje proti absurdnosti režimu, bylo šaškovství, úšklebek, bláznivý humor, a to celé podpořené kvalitní instrumentací. V roce 1982 byl Pražský výběr asi nejpopulárnější českou rockovou skupinou.
Stejně vysokou pozici (zejména v Praze) jako PV mělo v tom roce amatérské seskupení, které si říkalo Jasná Páka. Kapele tehdy vévodil punkově vyřvaný vokál Dády Albrechta a ze "stounů" a rhythm&bluesového pub rocku vycházející hra kytaristy Michala Ambrože. Kapela také obohatila svůj sound vokálním dívčím duem (říkalo se jim "ječivky" nebo "šmizetky") podle vzoru B-52´s. Nejhlavnějším působištěm Jasné Páky se stal proslulý žižkovský Junior klub Na Chmelnici.
Na stejném místě, tedy Chmelnici, často hrála i další skupina, která snad jako úplně první na svých plakátech uváděla pod názvem kapely styl "nová vlna" - pražské Letadlo, jehož největší autorskou osobností byl ex-kytarista skupiny Garáž Josef Vondrášek. Band dostával publikum svými sloganovitými popěvky a až punkově jednoduchou muzikou.
Všechny tyto tři jmenované kapely také nejvíce postihl paličský článek smyšleného redaktora Jana Krýzla "Nová vlna se starým obsahem" v komunistickém týdeníku Tribuna v březnu 1983. Pražský výběr byl na základě článku příslušnými kulturními orgány umlčen na dva roky, přičemž náklad už natočeného alba "Straka v hrsti" šel do stoupy. Amatérské kapely na tom byly relativně lépe - Jasná Páka se půl roku po zákazu přejmenovala chytře na Hudbu Praha a Letadlo na Jižní pól. Jejich slibné rozjezdy byly nicméně zastaveny. Hudba Praha se sice z krize vykřesala, ale Jižní pól se léta potácel ve zmatcích, až se nakonec rozešel. Vondrášek pak nový Jižní pól postavil až v roce 1987, jako čistě kytarovou muziku, jakousi českou odpověď na irské U2.
Z dalších českých novovlnných kapel žánru by bylo na místě jmenovat třeba Dvouletou Fámu, zřejmě jednu z nejosobitějších tuzemských akvizic žánru. Její kompozičně i rytmicky komplikovaný sound s občasnými punkovými výbuchy byl zpočátku přijímán s nadšením - pozdějise tato instrumentálně velice schopná jednotka ovšem uchylovala stále častěji k složitým improvizacím, takže nejenom, že se vzdalovala od svého původního soundu ale pohříchu též i od svého publika.
Z trochu jiného soudku byla další pražská parta - Garáž. V ní se střetával hudební vliv punku a rock´n´rollu, který přinášel Karel Habal, s undergroundovým zázemím vedoucího Ivo Pospíšila a "plastikovského" skladatele písniček Garáže, Mejly Hlavsy. Posléze Habal odešel a s příchodem nového frontmana, "dřeváka" Tony Ducháčka undergroundové vlivy v kapele převládly.
Když už jsme nakousli underground – Vlček do české nové vlny zařazuje i soubory tzv. brněnské alternativní scény, která se začala formovat na začátku 80. let. K obecné definici nové vlny se ale vážou pouze dobou svého vzniku, a také tím, že se jednalo o proud „nových“ kapel v kontextu nějakého regionálního rámce. Jejich hudební východiska byla totiž poněkud odlišná. Samy se ztotožňovaly spíše s plastikovským undergroundem a přímo navazovaly na pražskou alternativní scénu 70.let, což je z jejich tvorby více než patrné. Přesto bychom z jejich středu mohli vyjmout alespoň čtyři formace, u kterých je ovlivnění novou vlnou (hudební nebo designové) patrné. Určitě by sem patřil havířovsko-brněnský „kraftwerk“ zvaný Třírychlostní Pepíček, dále študácká recesistická skupina Podchodem vchod, máničkovská odpověď na Talking Heads Třetí vlna bavlna a reggae a ska ovlivněný Klikoroh.
A zase zpět do Prahy. Pod vlivem novovlnného substyĺu new romanticism začal na naší scéně v roce 1982 působit soubor Precedens klávesisty Martina Němce a zpěváka, kytaristy a vynikajícího textaře Jana Hedla "Sahary". Soundu tu dominovaly hlavně klávesy, do morků kostí se zařezávající Hedlův hlas a po příchodu teenagerky Báry Basikové i její hřejivý, sférický vokál. Kazeta Precedensu "Co nám zbejvá" ze čtyřiaosmdesátého roku bývá kritiky hodnocena jako vůbec nejlepší amatérská nahrávka české nové vlny vůbec.
Jedinou dívčí novovlnnou skupinou byl pražský Plyn, který se v roce 1983 raději preventivně přejmenoval na Dybbuk. Zprvu téměř punkový charakter písniček se postupně změnil v nadrzlou kytarovku s jemným nádechem soundu šedesátých let. Na konci dekády se kapela přetransformovala do dalšího dívčího souboru Panika.
Poněkud zvláštní postavení na naší novovlnné scéně měl OK Band, v němž se postupně vyprofilovaly osobnosti baskytaristy a klávesisty Vladimíra Kočandrleho a zpěvačky Marcely Březinové. Kapela se zpočátku k nové vlně živě hlásila (hudbou i oblékáním), po tlaku kulturních orgánů na punk a novou vlnu však rychle otočila korouhvičku a začala se věnovat celkem nezajímavému disco-popu. Podobným vývojem prošel i Žentour Janka Ledeckého a Jana Černého. Zpočátku (1982) byl čistě novovlnnou provokací, o tři roky později se dostal do zářivé pozice jedničky kapel, jejichž hudbě se začalo říkat "nový pop". Do této škatulky bychom mohli zařadit ještě další kapely jako například Dr. Max, Bossanova, Lucie a Ratataplán.
A nyní se vraťme na začátek - vedle Pražského výběru tu existoval ještě jeden profesionální novovlnný soubor - pražský Abraxas. V něm byli asi nejzajímavějšími hudebníky kytarista Slávek Janda a zpěvák Miroslav Imrich. Stejně jako PV i tento exotický motýl přilétl do české nové vlny z jiných krajin - konkrétně z krajin pinkfloydovského art rocku. V prostoru nové vlny se začal zabydlovat někdy kolem roku 1980 a svůj vrchol prožil o dva roky později, zejména díky albu "Box". Poté se bohužel ponořil do plytkých vod poklidného pop rocku. Imrich v roce 1983 po odchodu z Abraxasu založil "crazy-vlnnou" kapelu Tango.
Po útoku Tribuny na českou novou vlnu, kdy bolševik předpokládal, že se tato jemu nesympatická hudební scéna rozpadne, došlo ale k naprostému opaku. Díky "popularitě" článku se o novou vlnu začali zajímat mladí lidé , kteří by s ní jinak nepřišli ani do styku. A samozřejmě vznikly další novovlnné skupiny. Jmenujme jich alespoň několik: s bizarními maskami a obleky vyrazili převážně na neoficiální podia Lorenzovi OZW, ve třiaosmdesátém vznikli komičtí Nahoru po schodišti dolů band, kteří ve své hudbě spojovali prvky reggae, ska a nové vlny. V tomtéž roce dorazila z Kutné Hory a Kolína do pražských klubů Divišova dechová jazzárna Krásné nové stroje. Mezitím se už bezmála dva roky snažila propagovat novou vlnu na venkovských tancovačkách příbramská skupina Bon Pari a z vedlejšího Berouna do pražských klubů zajížděla skupina Moped.
Ve stejné době se na pódia po třech letech vrátil Zajptův Omnibus. O rok později se z různých skupin (mj. i z Omnibusu) vyprofilovala první česká opravdová reggae kapela Babalet s výrazným frontmanem Alešem "Ali" Drvotou. V Babaletu také působili kytarista Jiří Charypar a klávesista Karel Babuljak zvaný "Bubol". Právě tihle dva spolu už delší čas působili v elektronickém projektu, skupině, která si říkala Máma Bubo. Ve čtyřiaosmdesátém pak vznikla jakási česká odpověď na kytarový postpunk - skupina STP. A na konci pětaosmdesátého se zrodily dvě mimopražské legendární skupiny, které už ovšem vstupovaly do zcela jiného kulturního prostředí, než jaké tu bylo v tzv. "temných letech" 1983-85. V období relativního uvolňování se skvěle adaptovaly a protože se prezentovaly hudbou, jakou tu zatím nikdo neprodukoval, dokázaly prorazit. Jedna z kapel byla z Mostu, hrála jakousi kombinaci rock´n´rollu, funku a nové vlny a jmenovala se Laura & její tygři, druhá pocházela z Českých Budějovic a kombinovala syntezátorový sound nového-romantismu s Bonovským vokálem jejího frontmana. Ta si zase říkala Oceán. Ale to už je jiná kapitola.
