(1986 – dodnes) Brno
Skupina Zeměžluč vznikla v Brně někdy v říjnu nebo listopadu 1986 a jejími zakladateli byli baskytarista a zpěvák Pavel „Šoty“ Zachoval, kytarista Roman Kubík (tihle dva spolu již několik let hráli „v různých bezejmenných pokusech o cosi“) a zpěvák a kytarista Tomáš Bělka (předtím působil ve folk-rockové formaci Bosá pointa). V únoru 1987 se ke trojici připojil i bubeník Martin „Malcev“ Maleček a tím byl zrod první sestavy završen. Název vznikl z nádherně punkového výrazu „žluč“, který navrhl Šoty, doplněného Tomášem o „zemi“. Takže žádné asociace na polní rostlinu zeměžluč lékařskou (Centaurium erythrea L.), jak by se na první pohled mohlo zdát.
Soubor poměrně dlouho zkoušel, než se poprvé představil na veřejnosti. Vyplývalo to mimo jiné z toho, že Malcev po svém vstupu na vysokou školu začal souběžně působit v thrash corové formaci Insania. Kapela si také nebyla jistá svým konečným zvukem – na přelomu let 1987-88 několik měsíců koketovala s tím, že by stávající sestavu mohl obohatit i saxofon (obsluhoval ho tehdy Josef Mašek). Koncertní premiéru si Zeměžluč odbyla ve známém brněnském rockovém klubu v Křenové až v červnu 1988. To už ale hrála naopak jen ve trojici, neboť předtím na jaře odešel R. Kubík. Poté se koncertně prezentovala jak na podzemních tak i na oficiálních akcích většinou v Brně a okolí (Brno-Tuřany, Okarec, Jihlava, Svitavy, nejvíce s dalšími brněnskými punkery Vzor 60) – zahrála si ale mj. i v nejznámějším pražském klubu Na Chmelnici (únor 1989) nebo se slovenskými punk kapelami v Bratislavě (léto 1989). Jejím domovským klubem však zůstávala Křenová.
Punk Zeměžluče vycházel z klasického „stylu 77“ a byl poměrně dobře instrumentálně zvládnutý. Skladby vznikaly standardní cestou – to znamená „že někdo vždy donesl hudební kostru, která pak byla společnými silami dotvořena“. Všechny texty psal mozek bandu Šoty a není třeba příliš hádat, čím se tématicky zaobíraly. Je ovšem celkem zajímavé, že na jeho tvorbu měl velký vliv člověk z úplně jiné hudební oblasti – americký protestní zpěvák Bob Dylan.
Na jaře 1989 skupina natočila svoje první demo „Zemežluč“, které v šedesáti minutách shrnovalo její dosavadní tvorbu (nahráno napůl studiově, napůl živě). Právě v tomto období vystřídal Tomáše na postě kytaristy člen brutálního spolku Krabator Jiří „Jetel“ Novák, který si ovšem v této death-metalové formaci nechával říkat „Necros“ a působil v ní jako baskytarista.
Do devadesátých let vstoupila Zemežluč s jedinou změnou – Nováka u kytary vystřídal Karel „Eda“ Florián, bývalý člen S.R.K.. Ale už během podzimu '89 začal vznikat nový materiál, ostrý jak břitva a o hodně rychlejší než „older works“ (že by vliv thrasherů Malceva a Jetela-Necrose?), což kapelu v rámci stylu katapultovalo mezi drsné hard core-punkové brusiče, typu Šanova nebo Telexu. A tomuto rachotu zůstala Zeměžluč věrná dodnes.
Co se zachovalo do r. 1989:
- Audio:
Zeměžluč: „Zeměžluč – demo ´89“ (1989, polovina studiovky, polovina z koncertů Na Chmelnici a Brně-Tuřanech)
„Stále stejné oběti – Always The Same Victims“ (1989-90, Zeměžluč písně: „Cesta ke štěstí“, „Kdo stojí na chodníku“, „S prstem“)
