(v letech 1980 - 1984 pod názvy Maňana, „bigbít“ a v roce 1986 pod názvem Kolektiv)
(1987 - s přestávkami do roku 1998) Brno
Někdy na počátku 80. let, kdy v Brně začínalo ono hudební vření, jehož důsledkem se stala tzv. brněnská alternativní scéna, existovala skupina, jejíž název se příležitostně měnil stejně jako její obsazení. Chvilku se nenazývala nijak, pak Maňana, chvilku „bigbít“, později Kolektiv.
Tu první, příležitostně se scházející sestavu tvořili: Pavel Fajt (ds, zároveň Ještě jsme se nedohodli a Nucleus), Vladimír "Venca" Václavek (bg, g), Martin Havelka (g, voc), Iva Bittová (voc) a Havelkův pes Brit (štěkot), postupně se v ní ještě objevili i Ida Bittová (voc) nebo Jiří "Kolšák" Kolšovský (g, voc). Skupina se tak nějak přelévala, přeskupovala, chvilku hrál ten s tím nebo s tou, až někdy na přelomu let 1984-85 skončila. Vzniklo mj. duo Bittové &Fajt, Václavek se zase spojil s Ostřanským a utvořili minikapelku E, Havelka se naplno věnoval herectví a Kolšák pil. Nicméně po seskupení Maňana - Kolektiv zůstal zcela nevyužitý hudební materiál, který bylo škoda nechat ležet ladem.
Na prvním Rockfestu v roce 1986 se pod starším názvem Kolektiv tato kapela vynořila znova a způsobila celkem slušný poprask (jako nakonec všechny mimopražské skupiny). Pak občasně koncertovala, ale stále jakoby byla ve stínu dvou svých protagonistů, fenomenálního dua #K2656Bittová & Fajt#. A to se nakonec paradoxně podepsalo na jejím vzestupu. Když bylo totiž po úspěchu prvního alba dvojici nabídnuto okamžité nahrávání další desky, Bittová s Fajtem zjistili, že na ní nemají dost písniček a tak Pantonu nabídli své spolupracovníky z "kolektivu".
Po krátké domluvě se všichni hudebníci dohodli, že se na jeden rok spojí dohromady, udělají několik koncertů, natočí album a zase se opět rozejdou (všichni totiž pracovali na svých projektech). A tento společný „roční“ projekt, vzniklý v říjnu 1987, dostal název Dunaj. Obsazení souboru bylo legendární, vizte: Iva Bittová (voc, zároveň Bittová & Fajt), Pavel Fajt (ds, perc, zároveň Bittová & Fajt), Vladimír „Venca“ Václavek (bg, g, voc, zároveň E, zároveň Domácí lékař), Josef Ostřanský (g, voc, zároveň E, zároveň Domácí lékař), Jiří „Kolšák“ Kolšovský (voc, g, perc) a jako host Pavel Richter (lg, voc, zároveň Pavel Richter Band).
Hudba Dunaje definitivně odvlekla Ivu Bittovou z folklóru a vážné hudby do rocku, přičemž se ukázalo, že Iva, talent od přírody, se v tomto žánru chová, jako by ho zpívala odjakživa. Hudební publicista Petr Dorůžka v recenzi na „dunajské“ LP napsal: „Ukazuje se, že Bittová - vedle ostatních rolí - obstojí velmi dobře i jako rocková zpěvačka. Od jiných osobností své generace se výrazně odlišuje kombinací průraznosti a tvůrčí pokory (rozuměj: opak megalomanie, oslnivých gest), její projev má humor a kouzlo prostoty. Nejlepším testem bývají pomalé rockové balady, kde číhá největší nebezpečí falešných sentimentů. Právě v tomto žánru Bittová nad jiné vyniká čistotou a upřímností, což na této desce ukazuje skladba ´V bílém´…“
Koncerty Dunaje ovšem bývaly řádné jízdy, v kterých se proplétaly Václavkova barevná hra na baskytaru (je třeba ovšem přiznat, že občas do nástroje bušil jako „hluchej do vrat“), Ostřanského střídání funky rytmů s tvrdými někdy až skoro hardcoreovými motivy, Fajtova „inženýrská“ chemie rytmického doprovodu, Kolšákův vypitý hlas (asi někde mezi Tesaříkem a Marianne Faithfull) a divoká čarodějka Bittová, lítající po pódiu v krátkých roztrhaných kožených šatech a křičící jak na lesy: „chyť si mě, tak chyť si mě - pustit musíš!“ A do toho všeho čaroval na kytaru Pavel Richter, díky čemuž byl zvuk kapely označován jako "King Crimson po moravsku, jako kdyby Robert Fripp byl cikán z třineckých železáren" (Publicista Zdeněk Slabý v knize Svět jiné hudby).
Dejme ještě slovo P. Dorůžkovi: „Dunaj má zcela specifickou zvukovou tvář, danou jasnými kovovými barvami kytar, repetitivními figurami i kouzly hostujícího kytaristy Pavla Richtera. Komorní zvuk a ekonomické aranžmá se nesnaží vás oslnit množstvím not, které hudebníci dokážou zahrát. Vedle minimalistického podtextu na desce zčásti přetrvává i novovlnná inspirace: Skladba ´Zrcadlový sál´ prozrazuje jistou spřízněnost s Pražským výběrem…“
Je zajímavé, že texty psal Dunaji hlavně „psavec morbidit“ Karel David, člen dalšího brněnského bandu Ještě jsme se nedohodli a jak to komentoval Josef „Zub“ Vlček v Gramorevui (1989), „ani se nechce věřit, že autor syrových obrazů našeho společenského klimatu píše i tak křehké, Skácelově poezii blízké texty“. Prostě přesně vystihovaly atmosféru skladeb ve své náznakovosti, symbolice, nekonkrétnosti a obrazech věčného bloudění a déja vu.
Iva Bittová, přesně tak jak bylo dohodnuto, z kapely někdy na počátku roku 1989 odešla a věnovala se svým dalším hudebním aktivitám. Po jejím odchodu se stal hlavním zpěvákem Jiří Kolšovský, jehož syrový vokál se od té doby stal hlavním poznávacím znakem skupiny. Skončil samozřejmě i Richter, který se vrátil do svého meditativního Richter Bandu. Ke Kolšákovi, Václavkovi, Ostřanskému a Fajtovi se připojil klávesista Zdeněk Plachý (ex-Art Inkognito).
Díky kameramanovi Jordi Niubovi (dnes režisérovi dokumentů) se zachovalo několik obrazových záznamů z koncertů Dunaje, takže i v dnešní době máme díky nim možnost vidět jak soubor tehdy hrál a jaká byla atmosféra jeho vystoupení.
Ono nepravidelné fungování Dunaj provázelo i po vstupu do devadesátých let, neboť všichni jeho protagonisté se stále vraceli ke svým osobním projektům (E, Domácí lékař). Přesto ale jako pomalu "valící se koule" pokračoval s občasnými přestávkami a personálními změnami až do Kolšákovy předčasné smrti v roce 1998.
Co se zachovalo do r. 1989:
- Video:
video z koncertu v Praze - Na chmelnici (1988, vlastní Jordi Niubo), video z koncertu v Zahrádce (1988, vlastní Jordi Niubo), TV-clip „Rosol“ (1989),
- Audio:
Dunaj, Iva Bittová: SP (Panton) - „Zrcadlový sál“/„Plné nebe“ (1988)
Dunaj, Iva Bittová: „Iva Bittová + Dunaj“ (1988, LP, Panton, vyšlo 1989, reedice LP, Pavian records, 1991)
- V seriálu BIGBÍT písně:
„Plné nebe“ (1988)
„V bílém“ (1988)
„Roztočená“ (1988)
