(1981 - 1990 a od roku 1998, příležitostně dodnes) Praha
Motto: "Když budem mít smůlu, budem tu až do padesáti."
Steve Strange (Visage)
Crazypunkový soubor Ultrapunk vznikl někdy na jaře 1981 v Pikovicích na chatě V. Brennera, zvaného "Brendi". Už se ani neví, kdo z partičky, která se tam tehdy sešla, název vymyslel, ale jisté je to, že inspirace k němu vyšla z obliby kapel Clash, UK Subs, Joy Division. A také trochu z toho, že nikdo z přítomných neuměl na nic hrát, takže onen výraz "ultra" byl nakonec uznán i z čistě praktického hlediska. Zakládajícími členy ansámblu byli Vladimír "Brendi" Brenner (g, voc), Ilja "Kozel" Stříž (g, voc), Jáchym "Jach" Kučera (bg), Miroslav "Petras" Petříček (ds) a Václav "Vopičák" Motyka (ks - dětský ruský syntetizér Pille). Vzhledem k minimálnímu instrumentálnímu umu členů souboru byl Ultrapunk od začátku zcela a jednoznačně míněn jako happeningová záležitost, jako jakási humorná, spíše divadelní odpověď na tehdy se šířící novou vlnu a punk
Premiéru si kapela odbyla již na podzim ´81 v sále koleje 5. května, když před šokované publikum vystoupila ve zvířecích maskách. Tehdy navíc celý koncert uváděl a konferoval samorostlý performer a básník Radomil Uhlíř, známý z pozdějšího působení v souborech Dvouletá Fáma ll a Ženy, takže je dost dobře možné, že došlo k šoku dvojnásobnému. Faktem zůstává, že hned po této první performanci se ke kapele připojil ještě saxofonista Vladimír "Ságo" Prajzler. Tím je výčet členů základní sestavy vyčerpán, nicméně se souborem po celou dobu jeho existence vystupovalo množství hostů nikoli nezajímavých jmen: mj. Ivetta Kornová, Bára Dlouhá, Alena Tesařová, Lenka Vychodilová (alias "Miss rock´n´roll"), dále třeba členové veselé ska party Nahoru po schodišti dolů band bubeník Marek Brodský, řečený "Hrušínský" a akordeonista Milan Hrubý, řečený "Němej". V průběhu osmé dekády pak samozřejmě došlo i k výměně některých postů základní sestavy - zza bicí usedla Ivana Prajzlerová, zvaná "Madre", a na baskytaru začal hrát Ondřej "Alpín" Hrabáň.
Soubor takto složený převážně z živlů nehudebních pak vytvářel divadelní improvizaci na pozadí jakýchsi strukturovaných a mnohdy nestrukturovaných hlukových stěn. Hudební kvalita zde nebyla rozhodující, jednalo se jen o doplněk. Hlavní inspirací byla dekadence, dadaismus a "starý punky". Písničky skládali hlavně Brendi a Kozel, později i další členové "ultra", texty byly buď převzaté od dekadentních básníků, přebásněné, či převzaté v originále, původní texty psali hlavně Ságo a Brendi.
Skupina vystupovala neoficiálně dvakrát až třikrát ročně pouze na po obskurních pražských sálech, jako např. na Deltě, v Divadle Bráník, na koleji 5. května, občas si zahrála s Divadlem Sklep v jeho centru na Dobešce. Její koncerty se stávaly velmi dobrým důvodem k napití hlavně u dekadentních pražských umělců a intelektuálů. Jak píše v knize Excentrici v přízemí hudební publicista Vladimír Vlasák "členové Schodiště na ni vzpomínají jako na období demolice světélkujících robotů, punkové zdravotní sestry, naplno puštěných rádií, televizí, gramofonů, na černochy v mysliveckých uniformách, speakera se zeleně blikajícíma ušima, motokrosového jezdce projíždějícího sálem, hudebníky napojené na kapačky s červeným vínem a tak dále". Zvěsti o případných koncertech se pak šířily šeptandou a byly navštěvovány zejména přáteli a známými samotné kapely. Ultrapunk si dokonce zahrál v zahraničí - v letech 1988 a 1989 dvakrát zavítal do Budapešti, kde se představil ve slavném undergroundovém klubu Fekete Lyuk (Černá díra).
V roce 1990 odjel Brendi na dlouhodobou vědeckou stáž do USA, takže soubor na delší čas přerušil svoji činnost, kterou obnovil až v roce 1998.
Co se zachovalo do roku 1989:
- Fotografie a videa z koncertů