Úvod » Československo » Články

Teď, když jsme si rozdělili pražskou hudební scénu na škatulky, bychom mohli ke každému stylu přiřadit ohrádku, jenž by obsahovala informaci, které kluby z té či které škatulky nejvíc zobaly. Jenomže to až na výjimky není možné, protože žánrové přesahy v jednotlivých klubech bývaly samozřejmostí - nikdo z pořadatelů a hudebních dramaturgů tehdy neměl zájem vytvořit jednostranně zaměřený klub (to nakonec potvrzuje i šéf Chmelnice Luboš Schmidtmajer). Což bylo způsobeno hlavně tím, že zajímavých kapel různých žánrů neustále přibývalo, ale prostor, kde by si tyto soubory mohly zahrát, příliš mnoho nebylo. A pokud už se prostory našly, tak kapelám v hraní házely klacky pod nohy různé kulturní instituce, inspektoři, úředníci a kdoví jaká další státem kontrolovaná „kulturní“ verbež.

V podvědomí publika se však přesto časem vytvořily určité obecné charakteristiky těchto klubů, jež vyplývaly z vcelku zřetelných stylových preferencí klubové dramaturgie. A tak byl například Klub Na Chmelnici obecně spojován hlavně s novou vlnou a punkem, Opatov s alternativou, Barča (KD Barikádníků) s heavy metalem, Strahovský klub 007 na konci dekády s post-punkem a gotikou, Petynka s folkem atd… Tato obecná charakteristika samozřejmě vyplývala, řekněme, i z určitých „kapelových“ společenství - tedy z toho, kdo s kým rád vystupoval, které soubory byly spřízněny stylově či lidsky, záleželo i na vedoucích klubu, kterému hudebnímu žánru dávali přednost. V 80. letech v Praze tedy vládla viditelná pospolitost určitých kapel, klubová propojenost a jistý pocit, řekněme, stylové sounáležitosti.

Ale zpět ke klubům - možná, že jediným společným znakem těchto rockových (spíše hudebních) klubů a sálů byla ta skutečnost, že se většinou nacházely mimo centrum, mnohdy v obrovských sídlištních celcích.

Performer Milan Knížák o tom hovoří v seriálu Bigbít: „Když si vezmete první polovinu 80. let, tak zjistíte, že všechny významné věci se děly na okraji Prahy. Poněvadž sídlišti bylo už od začátku něco odpouštěno. Sídliště se chtělo humanizovat, mocipáni měli pocit, že tam musí vznikat nějaká kultura. A tak vznikla jakási ´tamnější´kultura. Prostě na odporném místě v odporném domě byly třeba zajímavé výstavy moderního umění. A samozřejmě spousty kapel hrály v těchto sídlištních kulturních domech.“

Jmenujme alespoň některé z nich: Na Jižním městě Kulturní centrum Opatov, o stanici metra dál Litochleby, na Lhotce KD Novodvorská, v Liboci-Ruzyni klub Delta, V Kobylisích KD Ládví, o kousek dál na východ Klub Prosek. Strahovské koleje se mohly pyšnit studentskými kluby, z nichž nejznámější byl asi ten s „bondovským“ číslem 007. Další kluby či kulturní zařízení, v nichž bylo možné hrát, sice neležely uprostřed sídlištních měst, ale přesto na odlehlých místech, daleko mimo centrum, jako např.: vysočanský klub Gong, o kousek dál ležící Lidový dům, slavný Junior klub Na Chmelnici nacházející se v žižkovské lokalitě Jarov, KD Barikádníků, lidově zvaný „Barča“, ležící ve Strašnicích, poblíž v Zahradním městě KD Cíl, či vršovický Eden nebo nuselský sál U Jaurisů. Stranou také ležely nad Bráníkem se nacházející Dobeška či trojská Rokoska. Koncerty se dařilo uspořádávat i v holešovickém Parku kultury a oddechu (tehdy ještě s přídomkem Julia Fučíka, konaly se tam kupř. soutěžní „Beatsalony“) nebo v kulturáku v Bohnicích.

V centru Prahy hudební kluby prakticky neexistovaly, sálů, kde bylo možné rockovou hudbu slyšet bylo jen několik: kupříkladu tím nejslavnějším je dodnes Lucerna, nacházející se pár kroků od Václaváku. Na konci 80. let bylo možné zahrát si v létě v amfiteátru na Žofíně („Rocková zahrada“), některé punkové koncerty se podařilo uspořádat v klubu U Melouna na Starém městě. Hrálo se samozřejmě i v Malostranské besedě, poblíž ležící Baráčnické rychtě a ve stylově příbuzné Petynce, které se jakožto folk-bluesové kluby začaly otvírat rocku také až na konci dekády (festival „Břehule“). Dobré rockové koncerty se konaly třeba v KD Dopravních podniků (metro Vltavská) nebo v DK Kovoprůmyslu a v tom samém domě sídlícím klubu Futurum (dříve Music f clubu) na Smíchově.

Androši a punkeři též ku svým produkcím rádi objednávali parník, který rozrážeje vody Vltavy, býval často ušetřen různých nepříjemností ze stran Stb a SNB. První undergroundový rockový klub „Kotelnu“ začali budovat alternativně smýšlející lidé okolo skupiny Michael´s Uncle na přelomu let 1989-90 v ulici Na Příkopě.

Samostatnou kapitolu v pořádání rockových koncertů tvořil i nechvalně známý Palác kultury, jehož role v pražském rockovém dění byla spojena pouze s každoroční třídenní přehlídkou nazvanou Rockfest (1986-89).