Migrace hudebníků mezi kapelami

Pavel Richter a Mikoláš Chadima hráli spolu ale i v dalších kapelách, 1982

Motto: „V Praze je sto kapel ve kterejch hraje sto muzikantů“
(lidový bonmot, který koloval mezi pražskými hudebníky ve druhé pol. 80. let)

Tento trend se mezi pražskými hudebníky začal objevovat někdy kolem roku 1983 a vrcholu a masovosti nabyl ve druhé polovině osmdesátých let. I jeho počátek má své opodstatnění - v tento čas bolševická mašinérie pěkně zahýbala s naší rockovou scénou článkem „Nová vlna se starým obsahem“, jehož důsledkem byly zákazy (Pražský výběr, ale i Mišík), přejmenování (Letadlo - Jižní pól, Jasná Páka - Hudba Praha) či rozpady kapel, takže hra na „škatule, škatule, hejbejte se“ mohla začít. Dalším důvodem byla i skutečnost, že hudebníci, kteří jen tak pro zábavu hráli v mnoha amatérských skupinách, končili svoje studia a jelikož se nechtěli úplně vzdát svého koncertování - proč taky, jestliže dosavadní dráha souboru se úspěšně rozvíjela - bylo pro ně cílem se profesionalizovat (Žentour, Bossanova).

V některých kapelách se zase třeba objevilo několik výrazných osobností, které měly svůj vlastní názor na hudbu, kterou by chtěly dělat, a tak se prostě rozhodly odejít a založit si svoji formaci, kde by tyto názory mohly více prosazovat (Abraxas - Tango).

Prostě: od určité doby už se přestalo lpět na jméně souboru a naplňování jeho legendy, neboť pro hudebníky začala být důležitější jejich vlastní seberealizace. Souviselo to také s tím, že pokud byla možnost se hraním živit a „mít na to štempla ve vobčance“, jednodušší bylo působit ve více formacích, než jen v té jediné „základní“.

Muzikantská migrace je celkem normální záležitost. V 60. letech se běžně přetahovaly beatové skupiny o zdatné hudebníky či zpěváky a přitom bylo známo, že životnost jednotlivých kapel není příliš dlouhá. Muzikant „s velkou slávou“ (poněkud relativní pojem - platil pouze v rámci bigbítu) přestoupil do skupiny, kde si zahrál třeba jenom půl roku a s další velkou slávou se odebral hrát zase někam jinam. Zásadním rozdílem oproti 80. létům ale byla ta skutečnost, že pokud kdy nějaký hudebník přestoupil k nějakému tělesu, hrál pouze v něm. Vystupovat ve dvou kapelách najednou bylo prostě nemyslitelné - tehdy velmi záleželo na jméně souboru a beatoví fanoušci se chovali tak trošku jako fotbaloví fans. S fanfárami a transparenty táhli skalní za bandem svého srdce, přičemž svým „bigbítovým nepřítelem“ zhluboka opovrhovali. Známými příklady byla třeba soupeření Olympic proti Matadors nebo Primitives Group proti „všem“.

Obvyklá je též muzikantská migrace v rámci určitého hudebního ghetta - v 70. letech toto naplňoval jak underground tak především pražská alternativní scéna. Hudebníků v těchto společenstvích nebylo mnoho a protože se postupně profilovali v celkem výrazné osobnosti, okamžitě nastávaly situace „kdy ten nemůže hrát s tímhle a ten zase s tímhle“, takže co jiného zbývalo než založit další skupinu. Alternativní scéna proslula velkým množstvím ať už dlouho působících či marginálních souborů, v nichž neustále šíbovali ti samí hudebníci a nebylo vůbec nenormální jestliže existovaly persóny působící zároveň ve třech či čtyřech projektech najednou. Jen pro příklad: Pavel Richter a Lesík Hajdovský hráli se Švehlíkem, F.O.K. a Amalgámem, Mikoláš Chadima s Extempore, Kilhets či s Classic Rock´n´roll Bandem, a Vlasta Marek s kdekým.

Je také celkem jasné, že onu muzikantskou migraci mezi kapelami - a nyní máme na mysli kapely stylově různorodé - je možné uskutečnit pouze tam, kde je hudebníků vysoký počet, tedy jen v těch největších městech. Nu a v 80. letech se tímto hlavním místem stala celkem zákonitě Praha. Barevnost a náhlý velký stylový rozptyl rocku v tomto období přinutil mnohé hudebníky k putování napříč žánrovým spektrem a na první pohled svým zaměřením zcela odlišnými kapelami. Příklady: „jasnopákovský“ kytarista Bohouš Zatloukal se octl u Luboše Pospíšila v „dospěláckém“ rocku 5P, jeho kolega David Koller bubnoval postupně s 5P, se Semelkou v S.L.S., poté v novopopových souborech Žentour a Lucie, jazz & hard rockový Karel Jenčík začal drtit thrash u heavy metalu Arakain, původní basák Vitacitu Karel Adam přestoupil do novolnného Mopedu a pak do pop metalového Kreysonu, bicman Pavel Skala cestoval z novovlnného OK Bandu, přes pop rockový Karamel až k Mišíkovým Etc… a odtud zase do popového Žentouru, atd. atd.