Vzhledem k tomu, že český venkov v 80. letech v drtivé většině ovládaly tvrdé tancovačkové kapely a tudíž snaha mimopražských muzikantů byla zaměřena k tomuto cíli, je všeobecně spojována česká nová vlna s naším hlavním městem. Důvod je nasnadě - Praha jakožto centrum české rockové kultury vstřebávala nové směry tohoto druhu hudby mnohem snadněji než konzervativní venkov. A co je hlavní - byla na to i vybavena. Jen málokterému městu se v té době poštěstilo vlastnit hudební klub, ve kterém by se mohly konat nejen koncerty oficiálních a zavedených skupin, ale i vystoupení amatérských novovlnných souborů. Pokud tedy vznikla nějaká novovlnná kapela mimo Prahu nastal pro ni problém kde si vlastně zahrát.
Na taneční zábavě, kde se žádal hard rock nebo heavy metal, nebyla šance. Hrát bylo možné jen na venkovských undergroundových akcích (bylo to sice o hubu, ale to riziko za to stálo), ve městě, které hudební klub vlastnilo (těch bylo velmi málo) a nebo v Praze (to bylo velmi obtížné). Proto také mimo Prahu, kromě oné většiny tancovačkových part, vznikaly hlavně undergroundové a alternativní kapely, které hrály na svých občasných soukromých akcích (z příkladů PPU a Extempore věděly, že se stejně moc hrát nedá a nejdůležitější je pořízení nahrávky) kde spřaženy s punkery vytvářely osobité prostředí.
Zřejmě nejdůležitějším pražským prostorem, který se stal takovou mekkou pro čs. novovlnné soubory byl pražský Junior club Na chmelnici (vedoucí a dramaturg Luboš Schmidtmajer), na Praze 3. Dále to byly třeba Opatov (Jižní město, dramaturg Vojtěch Lindaur), Strahovské kluby v prostoru vysokoškolských kolejí, nebo Gong.
Závěr
Na závěr několik slov publicisty Josefa „Zuba“ Vlčka (pozn. - zkráceno): „U nás více než jinde můžeme hovořit o nové vlně jako o jakémsi elektrifikovaném folklóru, který využívá prostředků industriální kultury (především elektronických), k týmž formám sdělení jako kdysi lidová píseň. A chceme-li shrnout vše, s čím kapely nové vlny přišly, do jakéhosi generačního manifestu, pak základním bodem, z něhož musíme vycházet, je téma města. A to nejen proto, že kapely působí v předměstských a sídlištních kulturních domech (Opatov, Rokoska, Gong a hlavně Chmelnice). Pohled z předměstských činžáků a paneláků se stal mladým rockovým kapelám kaleidoskopem, v němž se různě formují barevná sklíčka do obrazu labyrintu světa. Město je začátkem 80. let zdrojem veškeré frustrace a deprese mladého člověka.“
