KILHETS

(1978 - 1980)

Jednou z nejzvláštěnjších skupin v celých dějinách tuzemského rocku je bezesporu projekt Kilhets "stehlíkovského" bubeníka Petra Křečana. Jeho základní myšlenkou bylo skloubit několik druhů umění najednou a vytvořit jakousi neuchopitelnou koláž, v níž by se vzájemně prolínaly prvky divadla, výtvarna a improvizované hudby. Tříšť zvuků, barev a situací, které by implicitně vyjadřovaly chaos, zmatení a "klipovitost" současného života. Všech osm koncertů, které soubor odehrál, vyvolalo značně rozporuplné reakce, vycházející ze skutečnosti, že nic podobného tady do té doby (snad kromě Aktualu) nikdo nehrál.

V první sestavě, která se premiérově představila v listopadu 1978 v sále U Zábranských se vedle Křečana (ds, prep g) na pódiu objevil Dan Fikejz (p, zároveň Combo FH), Luboš Fidler (bg, zároveň Švehlík), Mikoláš Chadima (sax, zároveň Extempore) a David Koller (ds). Vystoupení, ve kterém se za svitu svící improvizovalo do přednatočeného pásku, z nějž zněly básně Fr. Halase namluvené hercem Františkem Husákem, bylo bohužel nedotažené, sami hudebníci ještě zatím netušili jak si s tímto hudebním tvarem poradit.

Zato druhá sestava Petr "Q" Křečan (ds, perc, prep g), Mirek "W" Šimáček (g, perc, ds, horn), Mikoláš "X" Chadima (sax, perc, ds) už předvedla v březnu 1979 U Zábranských ten správný čoud. Skupina vystoupila v kápích a roztočila divokou free improvizaci, jejíž součástí byla i dvacetiminutová skladba "Ticho", během níž zahalení hudebníci opustili jeviště a čekajíce v zákulisí, sledovali prozatimní reakce publika. Chadima pak zážitky z koncertu popsal ve své knize Alternativa: "Stáli jsme v zákulisí a přiblble na sebe koukali, jako kdybychom se nikdy předtím neviděli. A pak někdo řekl: ´To byl nářez!´ a v tu chvíli jsme začali mluvit jeden přes druhýho a sdělovat si o překot svoje dojmy. Byli jsme na tom všichni stejně. To, co se dělo, si nikdo z nás nebyl schopen vybavit. Uvědomovali jsme si pouze, že nikdo z nás ještě při hraní nezažil takový pocit radosti, extáze, svobody a komunikace. Byli jsme přesvědčení, že to je tím, že jsme byli od obecenstva izolováni maskama. Já měl například kápi, v které byl otvor jen pro saxofon. Cítil jsem se v ní báječně. Díky tomu, že jsem prakticky neviděl, mohl jsem se naprosto soustředit jen na zvukový vjemy...!

Kilhets byli poté pozváni, aby si v květnu v rámci 8. PJD zahráli ve sportovní hale Na Folimance. Na tomto vystoupení si všichni tři hudebníci zaplácali obličeje nánosy černé, modré a zelené barvy a zopakovali prakticky stejný scénář jako U Zábranských. Z jejich vystoupení byl hodně paf i host PJD, anglický bubeník Chris Cutler, který na nich hrál se skupinou Art Bears. O skladbě "Ticho" pak jeden nejmenovaný rockový kritik prohlásil, že se jednalo o "nejkrásnější chvíli československého rocku".

Čtvrtá performance improvizovaného sdružení Kilhets proběhla znovu U Zábranských v říjnu 1979. Na tento koncert si Křečan vyrobil podivnou kytaru, kterou nazval "chleba" - nástroj měl dva krky, ovšem nikoliv nad sebou, ale proti sobě (sic!), jeden kytarový, druhý měl pražce udělané podobně jako u sitaru. To celé se pyšnilo asi jedenácti strunami a doplňkem různých kytarových krabiček s echy, chorusy a dalšími vyráběči zvukových efektů. Na samotné vystoupení se soubor rozšířil o další členy - perkusistu a bubeníka Frantu Skálu Jr. (obsluhoval též housle zvané poschette), Lesíka Hajdovského (zároveň Švehlík, F.O.K.), jenž ovládal upravený dětský ruský syntetizér "Pille"; Křečanova kamaráda, radiooperátora, jenž pracoval s rádiem a Jana Richtera se svojí dívkou, kteří měli na starost hlasovou složku (mluvení, mumlání). Koncert byl později nazván "elektrickým" - do kolektivní improvizace byly pouštěny ruchy z rádia (např. přenos ze zápasů naší hokejové ligy) a i upravené "pille" znělo hodně zajímavě - a v rámci kapely patřil k těm nejúspěšnějším.

Pátý koncert Kilhets, který proběhl v listopadu opět Na Folimance v rámci 9. PJD, představil kapelu opět ve čtyřech: "Q" Křečan opět s bubny a "chlebem", "X" Chadima pouze se ságem, "W" Šimáček s preparovanou kytarou a percussions, a Franta "Y" Skála znovu bubnoval a hrál na poschette - housle. Agresivní nálada, předznamenaná přítomností příslušníků VB a vnitráckých složek v civilu, které šly jednoznačně po členech Extempore, pak vyvolala konflikt mezi hudebníky a publikem, postupně rostla během vystoupení a přenesla se i do samotné hudby Kilhets. Chadima v knize Alternativa: "Po Petrově pozdravu ´Nazdar prasata!´ se spustila bouřka, v které jsme si vybíjeli zlost na všechno, co se dělo kolem nás, v hale i v jejím okolí. Já tentokrát neměl vůbec chuť hrát. Jen se vyřvat. A tak jsem celou dobu foukal jen přefuky. Dohromady z toho vylezl apokalyptický kus muziky, který nás při poslechu překvapil svojí ukrutností. Když jsme skončili, obecenstvo bylo zaražený. Netleskalo, ale zústalo sedět na sedačkách a po oznámení konce a sporém potlesku mlčenlivě opouštělo hlediště."

Ještě v tom samém měsíci byla kapela pozvána zahrát si - světe zboř se - na tancovačce! Konala se v pražském hotelu Tichý a improvizační čtyřka si do svého středu pozvala Chadimova spoluhráče z Extempore, baskytaristu a zpěváka Slávu Simona. Přítomné osazenstvo bylo zprvu šokováno: čekalo klasický hard rock a místo toho se z pódia sice linulo cosi, co vzdáleně hard rock připomínalo (zásluha dřívějšího zábavového matadora S. Simona), ale svým provedením také silně degradovalo. Posléze menší část publika odpadla, zatímco ta větší si uvědomila, že to, co slyší, je vlastně dost neuvěřitelný nářez. Nicméně nakonec stop celé tancovačce udělali pořadatelé. "Zamaskovaná kapela, barbarská hudba a posléze nevázaná zábava je natolik vyděsily, že začali jednat. Jak jinak než zavoláním na okrsek VB. Do sálu byli vysláni dva civilové a zábava byla ukončena," napsal Chadima v Alternativě.

Potřetí v tom samém měsíci vystoupili Kilhets v Jazz klubu v Trutnově. Tam členové kapely vystoupili za plentou a svou improvizovanou ale klidnou hudbou se snažili diváky nikoliv drtit jako obvykle, ale spíše přimět ke komunikaci. Koncert měl velký úspěch, bohužel nahrávka z něj se nedochovala.

Poslední koncert soubor odehrál v sále U Zábranských v lednu 1980, ovšem už bez zakladatele Petra Křečana, který před vánocemi ´79 emigroval i se svojí dívkou do Západního Německa. Ke spolupráci si zbylá trojice Chadima (sax, perc), Šimeček (g, prep g, vcl) a Skála (ds) přibrala teenagery z punkové skupiny Energie G, bubeníka Jakuba Cajthamla a jeho bratra, kytaristu Davida, který ovšem na vystoupení hrál na baskytaru. Skupina opět vystoupila v kápích a začala 40-minutovou verzí skladby "Ticho", nejdelší v celé krátké historii Kilhets. Celou druhou polovinu své live show pak odehrála za oponou. Energeticky se jednalo asi o nejsilnější koncert s tím správným "tahem na branku".

Po tomto vystoupení byl ohlášen konec existence skupiny. Trojka Šimeček, Chadima (ten pod přezdívkou "Tommy Posér") a Skála pak chtěli navázat na ducha Kilhets v dalším podobném projektu, nazvaném Autentyckej, ale po několika zkouškách bylo Chadimovi a Skálovi jasné, že to nebude ono a kapelu opustili. Chadima se pak věnoval hlavně svému Extempore, které prožívalo svoje "velkoměstské" období, a Franta Skála se nakonec s Chadimou sešel v jednom z obsazení Mikolášova MCH Bandu.

Skupina Kilhets ve svém experimentování se zvukem došla asi nejdál. Šlo bezmála o poslelství z jiného světa. "Hudba to byla natolik utopická (free rock, anonymita členů, masky při vystoupen), že po čtrnácti měsících musela být existence skupiny přerušena," napsal o ní Pavel Turnovský ve sleeve note ke kazetě Kilhets (1984) a pokračoval: "Význam jejich koncertů spatřujeme mimo jiné v tom, že před nejširším publikem uvedly zcela jinou hudbu, hudbu dokonale osvobozenou od estetických norem a proto hudbu živou." U tvorby Kilhets už nešlo již o normální skladby, či melodie, ale spíše o strukturovaný či nestrukturovaný hluk, který na posluchače působil emocemi. Byly zadány určité zvukové plochy, v kterých se hudebníci mohli volně pohybovat, takže šlo vlastně o free improvizaci. Protože skupina vystupovala v maskách, byla v tomto ohledu srovnávána s nejslavnější světovou anonymní kapelou, sanfranciskými The Residents. Ovšem onen prvotní hudební i vizuální nápad přišel ještě před tím, než tu o Residents kdo kdy věděl...

Co se zachovalo do r. 1989:
Fotografie, němý 8mm film z koncertu na 9.PJD (1979)
Audio:

Kilhets: „Koncert č. 1 - Noc s Hamletem“ (1978)
Kilhets: „Koncert č. 2 - U Zábranských“ (1979)
Kilhets: „Koncert č. 3 - první Folimanka“ (1979)
Kilhets: „Koncert č. 4 - elektrický“ (1979)
Kilhets: „Koncert č. 5 - druhá Folimanka“ (1979)
Kilhets: „Koncert č. 6 - tancovačka v hotelu Tichý“ (1979)
Kilhets: „Koncert č. 7 - poslední“ (1980)

v seriálu BIGBÍT: ukázky z koncertů
„Koncert č.4 - elektrický“ (1979)
„Koncert č.7 - poslední“ (1980)