„Ten jihočeskej kraj byl zvlášť takovej jinej. Tam nikdy moc bigbítu a mániček v tomhle smyslu nebylo a tak místní straničtí funkcionáři a bezpečnost asi chtěli ukázat, že ´teda jako u nich ne´, že tam se tohle dít nebude.“
Čuňas v seriálu Bigbít
Dne 30.3. roku 1974 se měl v sále restaurace Amerika v obci Rudolfov u Českých Budějovic uskutečnit koncert pražských skupin Adept, Plastic People Of The Universe a DG 307, přičemž „dégéčka“ měl uvádět známý performer Milan Knížák. Plastici už byli v té době na indexu, takže veškerá pozvání na akci fungovala většinou šeptandou po hospodách. V samotných Českých Budějovicích a okolí pak kdosi vylepil několik malých plakátků zvoucích na tento koncert. Už v pátek 29.3. proběhla ve zmíněném sále normální taneční zábava, na níž vystoupila českobudějovická rocková skupina Infinitas. Tancovačka trvala od sedmi cca do jedenácti večer a obešla se bez jakýchkoli problémů. Ty nastaly až druhý den.
Dle Dokumentu č. 6 vyšetřovacího spisu si někteří občané Rudolfova začali stěžovat už v odpoledních hodinách na podivné vlasaté existence scházející se před hospodou Na Americe. Do kontrolní akce byla tedy vyslána dvojice z dnes už orwellovsky znějícího orgánu KOVP (komise pro ochranu veřejného pořádku) aby analyzovala situaci. A taky jí řádně zanalyzovala a to s očekávaným výsledkem. Vzápětí navštívila dvojka předsedu MěNV v Rudolfově a žádala ho aby koncert zrušil. „Nějakej ten místní předseda národního výboru (myslím), se tam šel podívat a vyděsily ho hlavně ty zjevy, dlouhý vlasy atd. Tak šel volat na místní okrsek VB, aby zasáhli, a oni mu řekli – my jsme tam byli a není důvod zasahovat, tam se nic neděje. On řekl - dobře, tak já volám na kraj. Volal na kraj, no a ti okresní vyjeli taky, protože si řekli – z kraje nás přijedou sprdnout, poněvadž jsme nic nedělali. Takže takhle jeden člověk prakticky rozhejbal obrovskou mašinérii,“ celkem přesně odhaduje tehdejší situaci I.M. Jirous v seriálu Bigbít.
Z Budějovic vyjela tehdy skupina patnácti (dle Dokumentu č. 9 sedmnácti) policistů a před hospodou se setkala s předsedou, dvojkou z KOVP a dvěma esenbáky z místního okrsku, kteří přijeli také, neboť se obávali „sprďára“. Policejní dokument č. 6 od tohoto okamžiku (vědomě anebo z neznalosti) lže, neboť uvádí, že v sále „účinkovala hudba Plastic People Of Universe z Prahy“, což není pravda, stejně jako věta „přitom bylo zjištěno, že se skupinou Plastic People zde účinkovala další hudba z Prahy pod názvem DG 307“ (v dokumentu č. 9 DG 307 a Adept). V sále totiž odehrála část svého vystoupení pouze blues rocková skupina Adept, která přijela společně s androši z Prahy. Soubory PPU a DG 307 se ke hraní vůbec nedostaly. V Dokumentu č. 6 se píše: „Při příchodu bylo v sále 380 mladých lidí (dle vstupenek) a nezjištěný počet jich byl kolem objektu. Hudba hrála divoké hlasité skladby, přičemž někteří hudebníci stáli i na stolech. Dva až čtyři páry tančily výstřední tance. Vzhledem k tomu, že soubor neměl povolení k vystupování, byl vedoucí vyzván, aby sdělil přítomným , že z těchto důvodů se nebude v zábavě pokračovat a požádal , aby opustili sál. Po výzvě začali sál skutečně opouštět a nedošlo k žádné výtržnosti.“
Ano, toto je pravda. V autentickém záznamu z Rudolfova, pořízeným P. Prokešem, jsou po třech písních Adeptů do mikrofonu organizátory koncertu proneseny tyto věty: „Na příkaz národního výboru a sboru veřejné bezpečnosti musíte všichni do desíti minut vyklidit sál. Neblbněte, fakt to nemá cenu. Vopravdu do deseti minut vykliďte sál… Chtěli bysme, aby to nějak bylo uvedený do pořádku – během toho asi přijedou teda ty příslušníci… Prosím vás, je to opravdu ve vašem zájmu, tak jako v našem zájmu, abyste do těch deseti minut vyklidili sál… Prosím vás, opravdu zvedejte se a vejděte aspoň před budovu…“
Máničky vyšly před hospodu, ale nerozešly se a mnoho z nich začalo reptat, že není důvod ke zrušení a že chtějí tedy vrátit vstupné. Okolo osmnácté hodiny VB začala vytlačovat mládež ven na silnici, přičemž došlo k použití obušků a také KASRU. A zřejmě tehdy někdo uvědomil pohotovostní oddíl v Lišově, kde zrovna probíhalo školení příslušníků-psovodů. Začaly první bojůvky a vlasatá mládež, která dost rychle pochopila, že půjde do tuhého, se snažila hlavně prchnout do Budějovic, kde byla lepší možnost se rozptýlit po hospodách. Ale nebylo jí to nic platné a z níže uvedených výroků zjistíme, že spíše naopak. V centru ČB totiž nastala jatka, při kterých byly máničky honěny jako štvaná zvěř. Takhle na tento „budějovický masakr“ vzpomínali někteří z účastníků koncertu v seriálu Bigbít:
Josef Janíček z PPU: „Ti lidi tam dostali dost do držky. I naši známí, třeba Miluška Števichová byla ve vazbě v Budějovicích asi čtrnáct dní. To byla strašně jemná holka, která se tam dostala jenom proto, že se policajtů ptala proč mlátěj nějakýho kluka.“
„Magor Jirous: „Studentka Helena Kropíková, tak tý se rozvázala tkanička u boty, klopýtla a zavazovala si jí a zezadu ji policajt praštil pendrekem. Ona si ulevila, řekla – gestapo! A zavřeli ji za napadení veřejnýho činitele…“
Oldřich Šíma: „I několik lidí, s kterýma jsem chodil tenkrát do hudebky a který vůbec tenkrát nevěděli co je to bigbít a na Americe nebyli, tak mělo docela slušně zvalchovanej hřbet, protože třeba byli v centru města v tu dobu, kdy tam policejní eskadra vlítla a mlátila to těma dlouhýma salámama. Prostě vlastně i ty děti třináctiletý. Vím, že kamarád nastupoval do trolejbusu a dostal strašnou nakládačku, protože byl poslední a před ním ti lidi nastupovali pomalu. (Policajti) šli zrovna kolem, tak ho zmalovali.“
František „Čuňas“ Stárek: „Na nádraží byl ještě takovej policejní kordón, kterej uvnitř vytvořili, a tam ty lidi zmlátili. Často pochopitelně koho čapli, tak ho zmlátili. Prostě: bylo to o fyzickým mlácení.“
Josef „Vaťák“ Vondruška (Umělá hmota): „Poprvé jsem skutečně cítil znovu pocit, jak jsem se bál jako dítě, když nás krmili filmama z koncentráků – jak dělali transporty Židů. Ještě dnes ta vize toho nádraží, těch psů, těch skrumáží, kde prostě bili lidi pendrekama, to byl nejbrutálnější zážitek mýho života.“
Mlátička na budějovickém nádraží byla asi nejbrutálnější. V jedné ze práv (Dokument č. 5) je věta o tom, že druhý den „byli čtyři (vlasatci) předvedeni na okresní oddělení VB“ a „pokyny orgánů VB prováděli s veškerou ukázněností. To lze přičítat zákroku dne 30.3.1974 v prostoru nádraží.“ Zážitek z mlácení jim vzal jakoukoli lidskou důstojnost a ochromil je neustupujícím strachem.
Z dokumentů krajské správy VB v Českých Budějovicích vyplývá, že zásah byl dokonce tak tvrdý, že místní orgány dostaly ze svého brutálního počínání „bobky“. V dokumentu č. 2 je sice věcně ale zjevně se skrytými obavami popsána neověřená informace, že máničky (ve zprávě označené jako „chuligáni“ nebo „vlasatci“) mají k dispozici fotografický materiál ze zásahu, který chtějí odeslat na Západ. V dokumentu je psáno, že sraz houní proběhne 31.3. v pražské hospodě u Glaubiců.
Jak ale situace v ČB probíhala dál? Do vlaků na Plzeň a Prahu byly nasazeny hlídky se psy aby kontrolovaly spořádaný odjezd. Čuňas v seriálu Bigbít doplňuje své vzpomínky: „Ve vlaku ještě lidi fotografovali a vyslýchali - v takovým tom rychlíku do Prahy, kam to všechno nasadili. A ty lidi, který sebrali a odvezli na fízlárnu, tak jim pod různými záminkami ostříhali vlasy. A to tenkrát něco znamenalo. Ty vlasy – na tom to tehdy dost stálo.“
Někteří z těch, kterým se podařilo uprchnout, volili jinou cestu než do Budějovic; uchýlili se na taneční zábavu v Ločenicích, ležících asi dvacet kilometrů na jih od jihočeské metropole. Ani toto však nebylo dobré místo úkrytu neboť orgány VB je vyhmátly i tam. Máničky totiž netušily že zásah v Rudolfově zaktivizoval neuvěřitelnou policejní akci, takže v průběhu večera začala být monitorována prakticky polovina jihočeského kraje. Nakonec bylo na útvary VB předvedeno 105 a zadrženo ve věznici v Českých Budějovicích 39 účastníků neoficiálního koncertu. Z nich byly dvě osoby propuštěny.
Socioložka Dana Němcová pak v seriálu Bigbít vysvětluje své domněnky proč k takhle masivní akci orgánů bezpečnosti vůbec došlo: „Výsledek toho Budějovického zákroku, který byl velice brutální, byl ten, že bylo zperlustrováno asi na šest set lidí. Pak nás postupně volali v Rudolfově k pořádkové komisi a tam jsem celkem našla vysvětlení pro celý ten další postup, protože mi říkali: ´Prosím vás, nepovídejte nám, že šest set mladých lidí z celé republiky od Aše až po Košice se sejde jen pro spontánní zájem. To je tajná organizace. My, když chceme dostat dohromady tolik lidí, tak k tomu potřebujeme celý aparát.´“
A ještě jedna věc možná způsobila ono mocné a rychlé nasazení policie – v těch dnech bolševická vláda zdražovala benzín a obávala se nespokojenosti občanů, která by mohla vést k živelnému „rozkrádání socialistického majetku“.
Na závěr ještě několik názorů ze seriálu Bigbít:
Čuňas: „Do Budějovic přijeli diváci a ten společnej osud, jak je tam zmlátili a ostříhali, tak to je dostalo dohromady. Ti se už potom k sobě chovali jinak než (běžní) diváci na koncertě…“
Oldřich Šíma tehdy třináctiletý: „Pro mě to byla osvěta. Já jsem během roku zjistil, jak se věci mají a věděl jsem, co se třeba hraje.“
Čuňas: „Ta třetí cesta, co potom byly kapely kolem Jazzový sekce, to v tý chvíli prostě nemohlo nastat. Nic mezi tím. Buďto budete s režimem anebo budete proti. A pak nebudete existovat. To bylo poselství Budějovic.“