Tvůrci
Juraj Jakubisko – scénář a režie
Nejvýznamnější filmový a divadelní režisér České a Slovenské republiky
Narodil se 30. dubna 1938 v astrologickém znamení Býka. Muži v tomto znamení jsou charakterizováni jako praktické, klidné a rozvážné povahy, co nejvíce opatrné. To možná někdy evokuje myšlenku, že jim chybí romantická stránka, což je absolutní omyl, hlavně u Juraje Jakubiska. Na druhé straně se říká i to, že Býk je tvrdohlavý. Ale tvrdohlavost obrácená „vzhůru nohama“ je trpělivost, což je vzácná vlastnost, ovšem je rozhodně jedním z režisérových charakteristických rysů.
Pochází z východoslovenské vesničky Kojšov nedaleko Košic. I když dnes žije v Praze, velkou část svého díla vytvořil na Slovensku, a proto zůstává stále česko-slovenským režisérem, přestože tento stát už dávno neexistuje.
Ve svém mládí, ještě před nástupem na umělecká studia, se věnoval mnohým a skutečně různorodým zálibám: maloval, psal básně, komponoval, hrál amatérské divadlo, běhal, závodil na kole, byl leteckým modelářem, skákal s padákem, létal na větroni.
V roce 1962 po skončení UMPRUMu byl přijat na pražskou FAMU, obor režie. Už během vysokoškolského studia pracoval jako režisér experimentálního divadla Laterna Magica. Svými filmovými experimenty – Posledný nálet, Každý deň má meno, Mlčanie, Dážď, Čakanie na Godota získal úspěchy na mnoha mezinárodních studentských filmových festivalech.
Svůj první celovečerní film Kristove roky natočil v roce 1966. V období po vpádu sovětských vojsk v letech 1968–1969 dokončil filmy Vtáčkovia, siroty a blázni a Zbehovia a pútnici. Cenzurou byl ale v roce 1970 těsně před dokončením zastaven jeho další film – Dovidenia v pekle, priatelia. Díky italskému producentovi Morisovi Ergasovi se však negativ natočeného materiálu uchoval v Římě, a tak film mohl být, i když až po 22 letech, dokončený.
Okolnosti jeho dokončení byly dosti kuriózní. Ergas se už v Římě snažil film sestříhat, ale protože se režisér při natáčení nedržel striktně scénáře a hodně improvizoval, na základě negativu nebylo možné film sestříhat. Juraj Jakubisko sice do Říma propašoval jakýsi „návod“ na střih, ale protože nebyla k dispozici ani hudba a i dialogy byly italské, vznikl ne velmi kvalitní film. Definitivně dokončený byl až po revoluci, v roce 1990, samotným režisérem, který navázal na svoji vlastní verzi střihu i scénáře.
Pro Juraje Jakubiska nastalo zároveň těžké období. Slovenská filmová tvorba mu zakázala natáčet filmy, v roce 1975 mu komise dokonce doporučila odejít ze SFT, kromě jiného u něho „nebyly předpoklady, aby vytvářel ať už hrané, anebo krátkometrážní filmy, kterými by se angažoval pro uskutečnění politiky KSČ“.
Po dlouhé době dostal sice povolení točit, nicméně v roce 1979 jeho snímek Postav dom, zasaď strom slavil mezinárodní úspěch na filmovém festivalu v Amsterdamu a vzápětí se ocitl na seznamu zakázaných filmů – a režisérovi bylo znovu zakázáno natáčet.
Z manželství s modelkou a právničkou Ľudmilou Vášovou se mu v roce 1975 narodila dcera Žaneta.
V roce 1985 přišla svatba s herečkou Deanou Horváthovou a v tomtéž roce se jim narodil syn. Poté ještě téhož roku roce natočil filmovou pohádku Perinbaba s Giuliettou Masini, manželkou režiséra Federica Felliniho, v hlavní roli.
V roce 1989 obsadil do svého nového filmu Sedím na konári a je mi dobre poprvé manželku Deanu. O rok později získal první významné ocenění – českoslovenští filmoví novináři zvolili za nejlepší film 80. let jeho dílo Tisícročná včela. Zároveň v tomtéž roce (1990) konečně dokončil i film Dovidenia v pekle, priatelia.
Roku 1992 začal pracovat na dalším filmu – Lepšie je byť bohatý a zdravý, ako chudobný a chorý, kde si opět jednu z hlavních postav zahrála i jeho manželka.
V roce 1993 opustil i s celou rodinou Slovensko a definitivně se usadil v Praze, o rok později založila jeho žena Deana producentskou společnost Jakubisko film s.r.o., aby se stala producentkou jeho filmů.
Už pod hlavičkou nové společnosti vznikla v roce 1996 Nejasná správa o konci sveta, která vzápětí získala množství mezinárodních i domácích filmových ocenění.
V roce 1999 se Juraj Jakubisko stal členem Evropské filmové akademie, v roce 2000 byl oceněn jako Nejlepší slovenský režisér 20. století. Za významný přínos k rozvoji filmového umění získal zároveň Zlatou pečeť jihoslovanské kinotéky.
V roce 2001 byl jmenován docentem FAMU, zároveň získal Cenu za celoživotní uměleckou činnost Masarykovy akademie umění.
Za dlouholetý umělecký přínos získal cenu ČFTA – Českého lva v roce 2002.
Do té doby natočil celkem 13 celovečerních hraných filmů. Všechny byly prezentovány na domácích i zahraničních festivalech a dohromady získaly víc než 80 ocenění.
V roce 2003 převzal z rukou prezidenta SR Rudolfa Schustera Nejvyšší státní vyznamenání Slovenské republiky, Pribinův kříž.
Zatím posledním dokončeným filmem Juraje Jakubiska je Post coitum z roku 2004.
V současné době pracuje na finálních úpravách projektu Bathory, který bude mít premiéru na začátku roku 2007.
Kromě práce na filmech a divadelních představeních, není možné nevzpomenout i jiné neméně významné režisérovy aktivity. V první řadě jde o výtvarnou činnost, ve které určitě nezůstává v průměrnosti. Svoje práce prezentuje na samostatných výstavách obrazů, nebo ve spoluúčasti na vernisážích při nejrůznějších příležitostech.
Díky svému typickému rukopisu, plnému alegorií, fantazie a vizionářské obraznosti se o Jurajovi Jakubiskovi píše jako o umělci, který svým magickým realismem v této části světa znamená ve filmu to, co Gabriel García Marquez v literatuře Latinské Ameriky. Mezi jeho časté přívlastky v mezinárodním tisku patří i přezdívka „Fellini východní Evropy“.