David Přílučík

PRESENT, PERFECT, CONTINUOS (2015)

Natočeno v jednom z největších nábytkových showroomů v České republice. Autora inspirovaly aktivity firem, které po rozpadu komunistického východního bloku začaly i v ČR nabízet – s příslibem seberealizace a vybudování lepšího světa – své výrobky a služby ve vybavených přehlídkových obchodech. Jejich klienti mají sice na výběr množství jednotlivých produktů, můžou je volně kombinovat, nicméně tato práce na domácí idyle je spíše upevňováním iluze samostatnosti než skutečné budování nového světa.

PLACEN ZA STÁNÍ/DEBOUT PAYÉ (2016)

Popis skupinové performance, jež proběhla v pražském obchodním centru Palladium: Skupina lidí stojí v kruhu směrem ven. Podávají si mezi sebou mobil, na který natáčí své okolí. Uprostřed skupiny stojí performer a čte úryvek textu z knihy Placen za stání (Debout payé) od francouzského autora jménem Gauz. Úryvek textu popisuje dění v obchodním středisku z pohledu bezpečnostní služby, tzv. sekuriťáků. Akce končí v momentě, kdy právě tato služba skupinu požádá, aby odešla.

CHTĚJTE SVŮJ ČAS ZPĚT (2016)

Projekt Chtějte svůj čas zpět vznikl coby úvaha nad podobami směny a práce. Odvíjí se od fenoménu časových bank. Vznikly jako reakce na principy tržní ekonomiky. Tyto principy staví akumulaci zisku nad životní podmínky lidí, kteří tento zisk vytváří. Časová banka přichází s alternativou: směnnou hodnotou nejsou peníze, nýbrž náš čas. V praxi to znamená, že za hodinu, kterou někdo pracoval pro vás, budete vy pracovat hodinu pro něj. Tímto sdílením společného času má dojít ke zkvalitnění vztahů mezi jednotlivci a proměnění žebříčku hodnot.

Autor tuto koncepci ověřuje ve světě umění, kde se pozornost, která je vám věnována, stává klíčovou komoditou – má totiž ve značné míře vliv na uměleckou existenci: umělec nabízí divákům svůj čas za čas, který diváci stráví u  jeho díla.

V době, kdy hranice mezi lidskou prací a dalšími sférami činností člověka není již jasně stanovena a tím pádem se zdrojem zisku nestává pouze „deklarovaná“ práce v zaměstnání, nýbrž vlastně jakákoliv jiná aktivita, tedy i život sám, můžeme tuto umělcovu jednoduchou přesmyčku vnímat jako jakousi strategii přežití. Je potřeba hledat jinou měnu k instrumentalizaci lidského jednání? A nebo přehodnotit jaké důsledky takové uvažování vnáší do naši každodenní zkušenosti?

PRÁCE NA PÍSKOVIŠTI (2013)

Projekt vznikal v průběhu jednoho roku, během něhož autor navštěvoval zlínská sídliště s identickým půdorysem. V tamních dětských pískovištích tvořil různé objekty, „bábovky“, jejichž existenci vsazoval do historického a sociálního kontextu města.