Záběr z filmu Black Panther
Vypadá to hrozivěji, než to nakonec vyznívá, foto: Falcon / Marvel Cinematic Universe

Limity afrofuturismu Černého pantera

Martin Vrba, 12. March 2018

Ve filmové Wakandě došlo jen k velmi mírnému pokroku v mezích zákona

Film Black Panther má ohlas nejen uvnitř afroamerických komunit. Jeho předlohu tvoří stejnojmenný komiksový superhrdina ze šedesátých let. Ovšem změny politického kontextu v průběhu dekád transformovaly tu postavu téměř k nepoznání.

Když před zhruba 66 miliony let dopadl asteroid Chicxulub na území dnešního poloostrova Yucatan, způsobil tím nenadálé a masivní vymírání rostlinných a živočišných druhů. Tak zní jedna z hypotéz, opírající se o existenci geologických vrstev iridia, rozprostřených po Zemi. Tento ušlechtilý kov, hrající na svém povrchu duhovými barvami, je totiž v zemské kůře i ve vesmíru obsažen jen minimálně, a to právě s výjimkou asteroidů. Není tedy nic snazšího než si představit kosmické těleso o průměru deseti kilometrů, které po kontaktu se Zemí za sebou zanechá dvacetinásobně větší kráter, rozmetá v sobě obsažený kov po povrchu planety a způsobí vyhynutí významné části fauny a flóry. V konečném důsledku tím otevře možnost evoluce člověka, který dnes iridium využívá v některých pokročilých technologiích nebo ve výzkumech pro léčbu rakoviny.

Ovšem v marvelovském multiverzu nemusí mít dopad asteroidu kataklyzmatickou podobu: pro fiktivní africkou zemi Wakandu se stal doslova darem z nebes. Meteorit, který jednoho dne dopadl na její území, neznamenal pro tamější populaci hrozbu vyhynutí, naopak jí umožnil vybudovat oázu prosperity uprostřed pouště chudoby, válek a zoufalství, v nichž se zmítá černý kontinent. Kosmický objekt v sobě totiž neskrýval „obyčejné“ iridium, nýbrž svůj fantazijní protějšek – vibranium – díky jehož výjimečným vlastnostem se Wakanda stala technologickým zázrakem, skrytým před zrakem okolního světa iluzivní clonou. Zatímco oficiálně má status chudé pastevecké země, za její oponou se skrývá hypermoderní technologická enkláva, žárlivě si střežící svá tajemství.

Herečky z filmu Black Panther
Oficiální trailer k filmu Black Panther, zdroj: Falcon filmové novinky

Hrdina změněný k nepoznání

Takový je background sci-fi filmu Black Panther z dílny Marvel Cinematic Universe, který se právě snaží dobývat srdce diváků, a nejen uvnitř afroamerických komunit. Ačkoliv předlohu snímku tvoří stejnojmenný komiksový superhrdina, jehož duchovními otci se v roce 1966 stali Stan Lee a Jack Kirby, proměny politického kontextu ho v průběhu dekád změnily takřka k nepoznání. Zatímco původní autorské duo hrdinu vykreslovalo coby exotického a divokého padoucha, jednatřicetiletý černošský režisér Ryan Coogler a scenárista Joe Robert Cole (rovněž afroamerického původu) jej už prezentují jako afrofuturistického hrdinu a moudrého vládce království Wakanda.

Afrofuturismem není nasáklý jen wakandský král T’Challa alias Black Panther, nýbrž celý tento film. Díky tomu efektivně propojuje postkoloniální a feministické myšlení se specifickou kulturní estetikou, pokročilými technologiemi a magickým realismem. Herecké obsazení je tak v drtivé většině černošské a dva přítomní běloši hrají pouze sekundující role: postavu vedlejšího padoucha Ulyssese Klaua ztělesnil Andy Serkis (jehož grimasy posloužily jako předloha pro Gluma z Pána prstenů) a role agenta Everetta K. Rosse se ujal Martin Freeman, známý především jako Dr. Watson ze seriálového Sherlocka. Filmaři rovněž zametli s genderovými stereotypy, takže se setkáme s princeznou, která je povoláním vědeckou inženýrkou, nebo královskou stráží složenou z elitních holohlavých bojovnic. Děj filmu zároveň nenechá nikoho na pochybách, že pomyslná axis mundi (osa světa) tentokrát nevede euroamerickým západem, nýbrž právě africkou Wakandou, která v mezinárodním politickém systému sehrává klíčovou úlohu.

Wakandu tak můžeme vnímat jako projekci fantazií africké diaspory, vycházející z traumat kolonialismu, otroctví a rasismu: o osudu světa se tentokrát rozhoduje v hlubinách černé Afriky, přičemž hlavní dějový střet se neodehrává mezi Wakandou a Západem (ten je zcela odsunut na vedlejší kolej), nýbrž uvnitř oné imaginární africké země. Souboj krále T’Chally (Chadwick Boseman) a Erika „Killmongera“ Stevense (Michael B. Jordan) je v posledku sporem o pojetí černošské emancipace: má probíhat v duchu tradiční retributivní spravedlnosti (pomsty za způsobená příkoří), anebo spravedlnosti restorativní, která chce prostě napravit společenskou nerovnost, aniž by věšela bílé rasisty na kandelábry? Ať tak či onak, Wakanda nakonec musí opustit svůj politický izolacionismus a po vítězství reformátora T’Chally se vydá mírovou cestou sdílení svých technologií a humanitární pomoci směrované do černošských ghett.

Navzdory současnému politickému kontextu Spojených států (nebo možná právě proto) autoři filmu s rozmáchlými politickými gesty šetří. Black Panther tak místy může připomínat poměrně plochou a nedotaženou spekulativní fikci, jakkoliv se samozřejmě vtírá otázka, nakolik je legitimní chtít po marvelovském blockbusteru něco víc. Asi nikoliv, nicméně vyplývají z toho určité limity. Své kořeny mají už v samotném afrofuturismu, často vzhlížejícím k éře egyptské říše (ne už tolik třeba k období Kartaginské republiky), která představuje dějinnou sekvenci, během níž se (severní) Afrika ocitala na špičce civilizačního vývoje. Sám T’Challa má v podstatě status faraona, kdy podobně jako on disponuje nadlidskými schopnostmi (získanými ze srdčité rostliny plné vibrania), a zároveň je absolutním světským vládcem.

Stabilita politického systému Wakandy se tedy neopírá o širokou lidovou legitimitu či o dělbu moci, nýbrž stojí na aristokratických ctnostech vládnoucí dynastie v rámci docela tradičního klanového systému. Ostatně i proto může Killmonger po své inauguraci získat prakticky absolutní moc, zničit dosavadní tradice Wakandy a stát se jakýmsi černošským Napoleonem, obtížně skrývajícím imperiální ambice za požadavek všeobecné emancipace afrických menšin po celém světě.

Záběr z filmu Black PantherBlack Panther – vypadá to hrozivěji, než to nakonec vyznívá. V podstatě běží „jen“ o další střípek do čím dál pestřejší mozaiky afrofuturistického umění, foto: Falcon / Marvel Cinematic Universe

Bez politické agitace

Fiktivní Wakanda si tedy ve filmu prošla obdobně fiktivní a zploštělou modernizací, kdy technologickou revoluci nedoprovázela revoluce politická a sociální (bylo by něco takového vůbec možné?). Politická imaginace zde citelně chybí a samotná africká hypermodernita je tu identifikována výhradně s vědeckotechnickou vyspělostí. Důsledkem střetu mezi Black Pantherem a Killmongerem je nakonec to samé společenské uspořádání, jež stálo na začátku jejich souboje, ale „to samé“ je nyní o něco osvícenější a otevřenější. Podobný (ne)vývoj můžeme již znát například z filmu Temný rytíř povstal, kde zlo přichází do nefunkčního nebo znejistělého světa převlečené v hávu falešného osvoboditele. Gothamský Bane (v podání Toma Hardyho), stejně jako wakandský Killmonger, představují revolucionáře, jejichž funkcí v dějinách je být slepými uličkami, které si však vynutí nezbytné reformy stávajícího řádu.

V případě Wakandy se jedná o zmíněné opuštění vlastního tradičního izolacionismu a spuštění humanitárních projektů, politický systém ale zůstane nedotčen; Black Panther T’Challa nadále zůstává absolutním monarchou své země. Možná ovšem právě tím se stává superhrdinou v čisté podobě: zatímco postavy typu Batmana, Supermana nebo některých X-menů představují naprosto „paralelní“ vykonavatele přímé spravedlnosti obcházející nefunkčního a mnohdy zkorumpovaného molocha justičně-policejní byrokracie, T’Challova pozice je integrální součástí politického systému Wakandy. V případě T’Chally tak můžeme vůbec nejlépe vidět, čím „neparalelní“ superhrdinové ve skutečnosti jsou: ztělesněním naší fantazie po svrchované a suverénní autoritě, tvořící bezprostřední výjimku ze všech vůči nám odcizených a abstraktních pravidel. Jsou nositeli populistické spravedlnosti, která jako jediná dokáže vykonat to, co nedokáže zvládnout všechen neschopný a nepřehledný establishment, který se mezitím stal součástí problému.

Snad proto se autoři Ryan Coogler s Joe Colem tolik krotili v politickém vyznění svého filmu, a obloukem se díky tomu vyhnuli riziku, že by přivedli na svět příliš kontroverzní politickou agitku. Kvůli umírněnému poselství nakonec Black Panther na prvním místě představuje „jen“ další střípek do čím dál pestřejší mozaiky afrofuturistického umění. Ostatně černošská postava naposledy lidstvo zachraňovala před dvaceti lety ve filmu Blade (který je taktéž marvelovskou postavou) v podání Wesleyho Snipese. Takže byl nejvyšší čas…

Autor je doktorandem na AVU a FHS UK v Praze

Black Panther (USA, 2018, 134 minut)
Režie: Ryan Coogler, scénář: Ryan Coogler, Joe Robert Cole, kamera: Rachel Morrison, hudba: Ludwig Göransson, hrají: Chadwick Boseman, Michael B. Jordan, Lupita Nyong’ová, Danai Gurira, Martin Freeman, Daniel Kaluuya, Letitia Wrightová, Winston Duke, Sterling K. Brown, Angela Bassettová, Forest Whitaker, Andy Serkis, Florence Kasumbaová, John Kani, David S. Lee, Rodney Luis Aquino a další.

TÉMATA

Recenze
Film
Afrofuturismus

A/Z SOUVISEJÍCÍ