Standardní tance
01.10.2008 18:19 (Tance)
Představení tanců Walz, Tango, Valčík, Slowfoxtrot a Quickstep
WALTZ
Tento romantický tanec se vyvinul ve dvacátých letech z amerického tance boston. Přirovnává se k procházce mladičkého zamilovaného páru parkem. Často se tančil jako tanec na rozloučenou, který zamilované ještě více roztouží. Charakteristickým krokem je přísun ve třetí době, který umožňuje párům zdvihnout se na špičky, ze kterých se pak mohu v dalších krocích lehounce a pomalinku snášet. K největším vynálezům na tanečním parketě patří waltzové otáčky o 3/8, které umožňují diagonální pohyb a napojování otáček vpravo a vlevo.
Waltz je oblíbeným tancem Marka Ebena, Jany Doleželové nebo Bohouše Josefa. Podle Jana Ondera a Jana Klimenta je taneční laiky nejlehčí naučit právě waltz.
TANGO
Příchod tanga z argentinských přístavních tančíren do Evropy způsobil ve dvacátých letech minulého století doslova tangománii. Díky své smyslnosti bylo tango dlouho zakázaným tancem. Není divu, že chtěl každý okusit potlačovanou tím pádem ještě větší vášeň, která sváděla až k sebevraždám. Těsné držení, ostré pohyby nohou a hlav v kontrastu s mrazivým klidem v zastaveních a pózách vyvolávají dramatickou atmosféru. Formálně se jedná o ovládání pohybově dokonale fungujícího ženského těla, které se často napodobuje v kabaretech i tancem s figurínou.
Tango řadí mezi nejerotičtější tance Jaromír Bosák, Dana Batulková, Bohouš Josef nebo Jana Doleželová.
VALČÍK
Je králem všech tanců už od dob Straussů a zároveň také prvním společenským tancem, který se tančil v objetí a vysloužil si za tuto nemravnost od církve odsouzení a zákaz. Vířivý pohyb okolo sálu vyvolává pocit vznášení se a závratě. Ve skutečnosti valčík zahrnuje pouhých šest kroků, ale ve velké rychlosti otáčení na ně musí stačit pouhé dvě vteřiny. Zajímavostí je bezesporu fakt, že mezi standardní tance se dostal až jako poslední.
Valčík si z tanečních matně pamatují Dana Batulková, Vladimír Kratina nebo Jana Doleželová.
SLOWFOXTROT
Je založen na přirozené lidské chůzi s rovnoběžnými chodidly a byl vlastně vzpourou proti umělým krokům s nepřirozeně baletně vytočenými chodidly, které vyžadovali taneční mistři v devatenáctém století. Pomalá hudba klasických bigbandů vyžaduje precizní práci nohou a jemnou souhru v páru. Za vrchol je považována chůze vzad a specielní obraty na patách.
Slowfoxtrot vzbuzuje velký respekt u Evy Krejčířové a Jana Ondera. Nejraději a prý nejlépe jej tančí Michal Necpál.
QUICKSTEP
O quickstepu se říká, že je jako nevybouřené mládí. Plný energie, zvratů a nečekaných efektů. Je přitom fyzicky náročný a jako poslední soutěžní tanec bývá přirovnáván k závěrečnému běhu desetiboje. Vyvinul se z kdysi oblíbených tanců shimmi a charleston, které získaly popularitu v době, kdy se ragtime vyvinul do swingu. Je plný poskoků, běhů a obtížných krokových kombinací, které tanečníky i publikum zaručeně pobaví.
Z Quickstepu mají největší obavy Laura Klimentová a Michal Kostovčík.
