První dáma poroty
08.12.2008 11:27 (Rozhovory)
Rozhovor s Tatianou Drexler
Kdybyste měla možnost ve StarDance tančit, šla byste do toho?
Já bych tancovala ráda, ale jste si jistý, že by se na to chtěl někdo dívat? Kdybych měla jít tančit, tak jedině s fotbalistou Pavlem Nedvědem.
Čím se dneska živíte?
Mám své taneční studio, kde připravuji tanečníky na soutěže.
Kolik párů máte v parádě?
Padesát a možná i více.
Co vás přivedlo k tanci?
Měla jsem už od dětství vzdor proti tomu jednotnému myšlení. No a zrovna společenský tanec byl v té době takový utlačovaný. Já vlastně tančím náhodou.
Většinu tanečníků znáte osobně. Podle jakého kritéria hodnotíte výkony?
Já se snažím tanečníky ignorovat a soustředím se hlavně na celebrity, protože o ty tady jde koneckonců především.
Jak prožíváte vyřazování?
Strašně obdivuji všechny hvězdy, že do toho šly. Vždycky je mi strašně líto, když musí někdo vypadnout.
Jak dlouho se věnujete tanci?
Vážně to chcete vědět? S tancem jsem začínala přibližně před 36 lety.
V kterém roce jste odešla do Německa?
V roce 1987 jsme emigrovali s mým tehdejším manželem. Oba dva jsme ukončili školu. Už poslední rok jsme měli v plánu, že odejdeme. Využili jsme k tomu taneční soutěž. Byla to pro nás tehdy velice dobrá příležitost. Začátky ale rozhodně nebyly jednoduché. Přišli jsme tam s jedním kufrem a padesáti markami. Mladí lidé jsou trošku blázniví. Dneska byste mě s tímhle obnosem nikam do ciziny nedostali.
V tanci jste byla tehdy velice úspěšná. Jaké byly vaše pohnutky odejít?
Je to dost těžké. Hodně jsem o tom přemýšlela, protože tři roky přede mnou emigrovala sestra do Ameriky. Naši rodiče se nás snažili vychovávat tak, abychom mohli dobře žít v socialismu. Od nich jsme to určitě neměly.
Jaké jsou pro špičkovou tanečnici začátky v cizí zemi?
Nastartovat kariéru v Německu bylo strašně těžké. Odcházeli jsme jako mistři Slovenska a byli jsme tenkrát druzí na mistrovství socialistických států. To byla v té době dost špička. Najednou jsme viděli zápaďáky a šlo jim to nějak lépe. Na prvním mistrovství Německa jsme byli předposlední. Potom jsme dostali dobré trenéry a relativně rychle jsme se zlepšili. Na dalším mistrovství už jsme byli čtvrtí, a tím jsme se dostali do národního týmu.
Jak jste se vy sama v době soutěží vyrovnávala s nepříznivými známkami?
To víte, že těžko. Ale právě těmi zkušenostmi se člověk učí. Myslím, že kdyby se tanečníci od výsledku poroty dokázali odpoutat, měli by mnohem větší úspěchy. Jednoduše je potřeba dívat se dopředu.
