„Tanec je pro mě španělská vesnice“
03.12.2008 11:06 (Rozhovory)
Rozhovor s Vladimírem Kratinou
Byl jsem lehce zmatený. Abych řekl pravdu, nevěděl jsem přesně, o co se jedná. Taneční soutěže znám jen z filmu Koně se také střílejí, kde se tančí až do vyčerpání těla. Pak jsem si vzpomněl, že se v téhle soutěži objevili Vašek Vydra a Jiří Schmitzer. Řekl jsem si, že asi potřebují podobného doyena. Chvíli jsem váhal a nakonec jsem si řekl, že se stejně živím vystupováním na veřejnosti, tak proč to nezkusit zase trošku jinak?
Jaké máte ambice?
Neupadnout a nezalehnout svou taneční partnerku. Náš výškový a váhový rozdíl je přece jen značný (smích).
Jaké jsou vaše první dojmy z Laury?
Bezvadné. Jsem nadšený. Laura je strašně roztomilá, má se mnou trpělivost a je to pohodářka. Je mi na ní sympatické, že má smysl pro humor. Na trénincích se spolu dost nachechtáme.
Jaké máte zkušenosti s tancem?
Minimální. Na plese jsem byl snad jedenkrát v životě, a to jsem ho ještě stejně strávil v baru. Mám zběžnou představu o tom, jak by měla vypadat polka a valčík, ale to je tak asi vše. Taneční svět je pro mě španělská vesnice.
Jak vypadala vaše první tréninková hodina?
Když mě poprvé Laura ukázala chacha, tak jsem se válel smíchy asi půl hodiny. Jsou to pro mě zcela nepřirozené pohyby, které později dotažené do určitého tvaru můžou vypadat pěkně. Tanec je pro mě zcela nový svět, který objevuji, a pořád se nestačím divit. Konec konců jsem se tomu už jednou upsal, takže mi nic jiného nezbývá.
Co vám řekla Laura po vašich prvních tanečních krocích?
Co by říkala? Jen se smála.
Jak jste na tom s fyzičkou?
Myslím, že s tou bych neměl mít problém. Ukázalo se, že s dechem navzdory svému věku problémy nemám.
Co vás po tréninku nejvíce bolí?
Trochu mě bolí nohy a někdy v zádech. Vyspím se a druhý den bývám v pohodě.
Sedí vám více latina nebo standard?
To si vůbec netroufám odhadnout. Trénovali jsme zatím chachu a teď nás čeká quickstep, ze kterého mám docela hrůzu. Když je tanec moc rychlý, tak se ztrácím. Přece jenom jsem docela velký. Než dojde ta moje myšlenka z hlavy do nohy, někdy to docela trvá.
Jak se cítíte na vysokých podpatcích?
Docela fajn. Trošku mi ta speciální taneční obuv připomíná boty mé babičky (smích). Když mi je obuli poprvé, taky jsem se smál. Stejně jako když mi ukázali taneční dres, který se zapíná mezi nohama. Tyhle věci jsem viděl poprvé v životě a fascinují mě.
Jak vzpomínáte na svoje taneční?
Chodil jsem spíše za taneční než do tanečních a peníze jsme s chlapci užívali trošku jiným, veselejším způsobem. Byla to úžasná konspirace. Vždycky jsem vyrazil v obleku, rychle se převlíkl a zpět domů z hospody se vracel zase v tanečním. Na prodloužené maminka chtěla, abych ji provedl a mně dalo velkou práci se vymluvit. Naštěstí jsem tam tenkrát měl nějaké vystoupení s kytarou, takže jsem měl alibi.
Jak reagujete, když vás ženy nutí k tanci?
Nedám se. I když si vzpomínám, že mě jednou Mahulena Bočanová s Jitkou Asterovou přemlouvaly, abych s nimi šel na diskotéku. Nejdřív do mě musely nalít půl litru vodky no a pak si mě tam odtáhly.
Co říkala vaše žena s dcerami, když se dozvěděly, že byste měl jít do StarDance?
Holky mě to tohoto projektu vlastně navezly. Sledovaly obě řady v televizi a teď se těší, že mi budou fandit. Řekly mi, že bych to měl zkusit. Připadal jsem si v tu chvíli jako ten pán, co ho v cirkuse požádají, aby si stoupnul před terč, krátce před tím, než se začnou vrhat nože (smích).
Cítil jste se na parketě trapně?
Vzhledem k tomu, že si opravdu nemůžu vybavit, že bych stál někdy v obleku a lakýrkách na parketě, myslím, že určitě ne. Manželka občas chtěla na ples, ale já jsem to rezolutně zamítnul. Společenský oblek není můj styl. Mně je dobře v sandálkách.
