Tereza Kostková
01.10.2008 17:55 (Moderátoři)
moderátorka
výška 168 cm
32 let
Když jste začínala před dvěma lety s taneční show StarDance, napadlo vás, že budete po dvou letech moderovat třetí řadu?
Znělo by krásně vizionářsky, kdybych řekla, že napadlo. Občas se dá běh událostí odhadnout. Právě u StarDance jsem tohle tušení neměla. No a vida? Jsme u trojky a já doufám, že magické.
S jakými pocity vstupujete do třetí řady?
Trochu se těším jako domů. A stejně jako loni jsem hodně zvědavá, co nového přinese nová konstelace účinkujících. Už mám zkušenost, že to bývá přínos zásadní.
Taneční poradce Petr Čadek se nechal slyšet, že vám připraví nové a neotřelé taneční choreografie. Co vy na to?
Když on se nechal slyšet, já se nechám tančit a uvidíme, co z toho vzejde.
Jak jste se cítila jako blondýnka při natáčení znělky?
Ale víte, že kupodivu dobře. Připadala jsem si křehká a tak trochu maskovaná. Tedy, ne že bych nebyla křehká brunetka. Matu tělem. Někdy až moc úspěšně. Ale měnit barvu určitě nehodlám.
Prohlásila jste, že jste závislá na čokoládě. Tušíte, kolik čokoládových bonbonů jste spořádala při natáčení kampaně?
Kdybyste se mě zeptali bezprostředně po dokončení reklamního spotu, popřela bych nejen závislost na čokoládě, ale i chuť na ni. Po čtrnácti poměrně výživných čokoládových kouscích mi čokoláda skutečně lezla nejen ušima, ale i krkem. Jako odvykací terapie to ovšem nezafungovalo. Už mi zase chutná (smích).
Už jste Toníčka naučila základy nějakého tance?
Ten tančí pořád jako divý. Vážně! Řekla bych, že obratně míchá standard s latinou a vypadá to hlavně jako poskočná říznutá dupákem. Sousedé mají radost a já ještě větší.
V jakém nejkurióznějším prostředí jste tančila?
Nic extravagantního nečekejte. Na kašně.
Přišel v uplynulých dvou ročnících moment, kdy vás přešel pověstný optimismus a humor?
Všichni, kdo byli přítomní na posledním loňském přenosu, mají jistě v živé paměti, jak jsem ničeho netuše, přeskočila celé závěrečné hodnocení poroty po společném valčíku. Když mě na to Marek taktně upozornil v následné vteřině mezi příspěvkem, kdy se ze šoku dostávala asi i režie, myslela jsem, že se ve mně krve nedořeže a už nepromluvím. Přenos jel ovšem vesele dál a nakonec se ukázalo, že časově to pořadu vlastně prospělo. Mě je ovšem zle ještě teď, když si na to vzpomenu.
Jak odmítáte muže, když vás požádají o tanec, a vám se nechce na parket?
Když něco nechci, umím to říct nahlas. Slušně, ale zřetelně. Nejen co do artikulace (smích). A to se samozřejmě netýká jen tance.
