Takzvaná následná kreditní krize Vladimír TOŠOVSKÝ, ministr průmyslu a obchodu; Milan ZELENÝ, ekonom; Jan ŠVEJNAR, ekonom; Martin ŘÍMAN, bývalý ministr průmyslu a obchodu /ODS/; Milan URBAN, bývalý ministr průmyslu a obchodu /ČSSD/ Václav MORAVEC, moderátor -------------------- Když budeme srovnávat mezi Spojenými státy a Českou republikou a bavit se o dalších rizicích, víme, že ve Spojených státech trhají statistiky rekordy v nesplácení hypoték a úvěrů. To znamená, další fáze možná kreditní krize, to nazvěme. Rekordních víc než 12 % amerických domácností mělo v prvním čtvrtletí zpoždění ve splácení hypotéky nebo jim byl dokonce zabavován majetek kvůli nesplácení. To vyplývá z údajů americké asociace hypotéčních bank. Do jejich statistik se dostane každý, kdo má zpoždění se splácením hypotéky nejméně 1 měsíc. I v Česku začíná být tento problém, začíná se objevovat. Není však tak vážný. Když se podíváte na ta data, což je tedy vyjádření v miliardách, tedy vidíte, že jde o procenta, která se týkají toho, jak se nesplácení v Česku hypotéky, tak jde o velmi nízká čísla. Ale trend začíná být podobný. počet nesplácených hypoték roste, respektive zpožďování plateb za hypotéky a problémy se splácením. Ještě se podívejme na České údaje týkající se problémů se splácením úvěrů, tedy podnikatelský sektor. Guvernér České národní banky Zdeněk Tůma už před necelým měsícem v Otázkách jasně řekl, že míra zadlužení firem i domácností v Česku není takový problém jako na západ od našich hranic. Tady opět vidíte zhruba dvě miliardy korun, které jsou spláceny se zpožděním. Je zřejmé, že číslo nesplácených úvěrů v Česku také není příliš velké, ale počet nesplácených úvěrů v důsledku ekonomických potíží roste. Ten trend opět zřejmý, jak ho můžete vidět v našem grafu. Páni profesoři, je možné tedy problém nesplácených úvěrů označit za v České republice téměř bezvýznamné riziko toho budoucího ekonomického vývoje, pane profesore Zelený? Milan ZELENÝ, ekonom -------------------- Já si myslím, že takový postoj není potřebný a není ani nutný. Já si myslím, že bychom měli brát všechny ukazatele a všechny okolnosti kolem této krize vážně, že bychom neměli se snažit hledat nějaká čísla, která to trochu budou pro nás zlepšovat. Já si myslím, že často se říká, že tato krize není naší vinou, že k nám byla dovezena a tak dále a tak dále. A ni to se nedomnívám, že je dobrý postoj vůči té krizi. Ono, když se na to podíváte takhle, tak i ta předchozí konjunktura byla vlastně dovezena. Tehdy jsme neříkali, že to je dovezený, říkali jsme, že to je naše zásluha, ale to byl dovoz, to my jsme exportní ekonomika navíc, celá řada podniků nebo většina podniků nám z vlastnického hlediska nepatří. To znamená, že neprovádíme ta vlastnická rozhodnutí o strategických polohách a tak dále. Čili my skutečně jsme na tu ekonomiku napojeni natolik, že nějaké takové snahy z nás udělat nějaký ostrůvek nějakého menšího dopadu, ty by musely probíhat už i během tý konjunktury. Čili já bych před tímhle chtěl varovat, že to není zrovna ta nejlepší psychologie, kterou potřebujeme v tuto chvíli. Václav MORAVEC, moderátor -------------------- A rizika, která vidíte pro ten budoucí český vývoj jako vývoj ekonomiky, která je závislá na exportu, na vnějších vlivech a není ostrůvkem uprostřed Evropy. Jaká rizika to jsou? Milan ZELENÝ, ekonom -------------------- Tak tady jsou rizika, na které jsem už trošku se jich dotkl. Dle mého názoru jsou problémem toho vlastnictví. Jinými slovy, dneska už nejde jen o obnovení, řekněme, automobilového průmyslu, když bych užil příklad, ale i také o přechod a transformaci na nové typy automobilů, na nové typy produktů, nové typy služeb s tím spojených. A tam my jsme v pozici, kdy nemáme o tomhle rozhodovací jaksi tu přednost. Jinými slovy, dneska se ve světě rozjíždějí hybridní automobily, zřizují se elektrické automobily. V Americe už elektrické automobily přešly do masové výroby. I General Motors má ten Volt, který za dva roky bude spouštět do masové výroby a tak dále. Já si myslím, že jelikož my nemáme přes toto kontrolu, kdybychom tady měli svoje vlastní automobilový národní vlastníky, národní kapitalisty, kteří by řekli: Ano, my se na ten svět napojíme. Půjdeme do této nové automobilové éry naplno, tak bych neměl takové obavy. Ale jelikož my toto nemůžeme, tato rozhodnutí dělat, tak jsme vlastně odsouzeni opět na ten vnějšek, co jak oni se rozhodnou a má zkušenost mi říká, že tyto nové velmi perspektivní dlouhodobé produkty si budou spíš držet u těla a my budeme spíš dostávat ty výjezdový série. Václav MORAVEC, moderátor -------------------- Rizika z pohledu Jana Švejnara? Jan ŠVEJNAR, ekonom -------------------- Já myslím, že to je ty statistiky, které jste ukázal, jsou vážné, ale nejsou zas tak znepokojující v tom smyslu, že banky si vedou celkem dobře. Naše rodiny a jednotlivci jsou méně zadluženi než jednotlivci v západních ekonomikách, takže normálně během recese probíhá toto navýšení, které vidíme, ale banky to celkem očekávají, mají oprávky, mají k tomu přístup, který vidíme, takže já myslím, že to není to podstatné, pro nás to nebezpečí je, jestliže si západní Evropa nepovede dobře, potažmo celá celosvětová ekonomika, tak tím, že jsme exportně otevřená ekonomika, tak to na nás bude mít velké dopady. V tom smyslu si myslím, že ten fiskální stimul je dobrý na úrovni celé Evropy. Nejlépe na úrovni celého světa velkých ekonomik a pro nás doma potom k tomu doprovodná opatření, která pomohou našim podnikům, aby přestály tu krizi, kterou procházíme.