Havlovy paradoxy Václav HAVEL, bývalý prezident České republiky Václav MORAVEC, moderátor -------------------- Tisíce stran byly popsány hodnocením prezidentské éry Václava Havla. Václav Havel zažil v prezidentské funkci hvězdné okamžiky i chvíle nezáviděníhodné. Připomeňme dva takové okamžiky. /ukázka/ osoba /Washington 21. 2. 1990, Kongres/ -------------------- Členové Kongresu, je pro mne velkou ctí a potěšením osobním představit vám jeho excelenci Václava Havla, prezidenta Československé socialistické republiky. osoba /Bratislava 28. 10. 1991/ -------------------- Po sedmnáctém listopadu jsme si řekli o svobodu, a té jsme dostali mnoho. Zapomněli jsme si ale požádat o toleranci, vzájemný respekt a lásku. Úlohou morálních a státnických autorit je neúnavně v takových chvílích o takový vztah bojovat. redaktorka /Bratislava/ -------------------- V těchto chvílích, jak sami vidíte, přichází prezident České a Slovenské federativní republiky Václav Havel. Václav HAVEL, bývalý prezident /Washington, Kongres/ -------------------- Moji poradci mi poradili, abych při této významné příležitosti promluvil česky. Já nevím, proč. Dámy a pánové, jsem prezidentem teprve dva měsíce a nechodil jsem do žádné prezidentské školy. Mou jedinou školou byl život. redaktorka /Bratislava/ -------------------- Pan prezident odešel, a to přesto, že byl připravený na ledacos. Přenos končíme, na shledanou. Václav HAVEL, bývalý prezident /Washington, Kongres/ -------------------- Thank you. /konec ukázky/ Václav MORAVEC, moderátor -------------------- Projev v americkém Kongresu v roce 1990 i bojovně naladěná demonstrace v roce 1992 v Bratislavě jsou, Václave Havle, ty dva, jeden hvězdný okamžik a jeden, který vám opravdu nebyl zapotřebí závidět, nebo byste zvolil jiné? Václav HAVEL, bývalý prezident České republiky -------------------- Možná bych zvolil trochu jiné. Já jsem takových projevů měl mnoho na různých parlamentech, na univerzitách, v exteriéru, v cizích jazycích a podobně a dovedl bych najít to, co z mého vnitřního hlediska cítím jako větší úspěch. Tady to trošku bylo způsobeno souběhem těch situací a těch pohybů historických. Byl jsem první nekomunistický prezident. Byl jsem první, kdo přivezl do Kongresu zprávu, že komunismus se zhroutil, že železná opona spadla, že chceme budovat demokracii. To je něco, co se tam neoznamuje každý den, taková zpráva takového významu, to znamená, že to byl i souběh takových historických pohybů, nebyla to jen nějaká moje zvláštní zásluha osobní, a to si jaksi naléhavěji uvědomuji, nebo důrazněji uvědomuji teď s odstupem těch let. Naopak u těch vajíček v Bratislavě s odstupem času mám pocit, že to bylo vlastně takové familiérní. Václav MORAVEC, moderátor -------------------- Tak jak jste se tvářil na těch archívních záběrech, to se nezdálo, že byste tehdy přemýšlel nad tím, že to bylo familiérní. Václav HAVEL, bývalý prezident České republiky -------------------- Já jsem se musel tvářit vážně, že. Kdybych já se tam smál, jak lítají ta vajíčka, tak já bych se posmíval čemusi, čemu jsem neměl právo se posmívat. S odstupem času po tom všem, co se stalo, co jsme prožili, se mi zdá, že na Slovensku, kam se teď v brzkých dnech opět chystám, že na Slovensku, jelikož je trochu menší, hodně se mezi sebou lidé znají, je všechno takové trošku familiérnější a že i to házení vajíček na tribunu bylo takovým vlastně nevinným téměř zpestřením té někdejší některé návštěvy. Václav MORAVEC, moderátor -------------------- Poznamenal jsem si tady sousloví vnitřní okamžik, který považujete za hvězdnější než to vystoupení v Kongresu. Který by to byl? Václav HAVEL, bývalý prezident České republiky -------------------- Když bych to vzal jaksi z hlediska historie světa, tak asi byl důležitější okamžik, kdy jsem jménem předsednické země na posledním summitu Varšavské smlouvy v Praze oznamoval, že tato smlouva právě sama sebe zrušila. To bylo velmi důležité, protože tím okamžikem opravdu skončilo to bipolární, ostré rozdělení světa na zájmové sféry. My jsme přestali být součástí jakéhosi impéria, stali jsme se vskutku samostatnou zemí, která se svobodně rozhoduje o svém osudu, o svých mezinárodních vazbách, o politickém systému, o který bojuje. Ono dneska už mladý lidi ani nevědí, co to byla Varšavská smlouva a nezakoušejí to tak intenzivně, ale nebyla to vůbec žádná legrace to rozpustit, že, a cítím to jako okamžik významný. Takových okamžiků bych mohl samozřejmě jmenovat vícero.