V 42. týdnu uvádíme:

herec

Viggo Mortensen

narozen 20. října 1958

Herec, hudebník, fotograf, básník a malíř Viggo Mortensen se narodil v roce 1958 v New Yorku do americko-dánské rodiny Grace Gambleové a Viggo Petera Mortensena Sr. Má ještě dva mladší bratry Waltera a Charlese. Dětství měl pestré, neboť rodina hodně cestovala: nejprve žila krátký čas ve Venezuele, pak v Dánsku a nakonec v Argentině, kde Viggo junior chodil do základní školy. Díky tomu plynule hovoří španělsky i dánsky. Když mu bylo jedenáct, rodiče se rozvedli a on se s matkou vrátil do USA. Začal chodit na střední školu ve Watertownu ve státě New York a hodně vynikal ve sportu – hrál tenis a byl kapitánem plaveckého týmu. V roce 1976 školu absolvoval a vzápětí nastoupil na St. Lawrence University v Cantonu u kanadských hranic, ve které v osmdesátém získal titul bakaláře v oborech španělština a politologie. Následně odletěl do Evropy – tam žil postupně ve Španělsku, Anglii a Dánsku. Psal poezii a živil se všelijak, třeba jako dělník v docích, řidič kamionu nebo prodavač květin. Pak se zase vrátil do USA, konkrétně do New Yorku, kde pracoval jako barman a zároveň začal chodit do hereckých kurzů. V polovině dekády opustil NYC a přestěhoval se do Los Angeles; stal se jedním ze zástupu bezejmenných, kteří tlučou na pomyslná vrata Hollywoodu.

Po štěku v jedné méně známé komedii byl Mortensen více vidět ve vedlejší roli Amišského farmáře v dramatu Svědek (1985). Následovala jedna z hlavních rolí vězně Burka v průměrném hororovém dramatu Věznice (1987). V devadesátém se herec objevil v roli Camerona Dovea, staršího bratra hlavního hrdiny, v podivném thrilleru Zrcadlivá kůže, o rok později skvěle zahrál vyšilujícího veterána z Vietnamu Franka Robertse, spějícímu k vražednému běsnění, v drsném dramatu dvou zcela odlišných bratrů Vyvrhel (1991). Malá rolička bývalého zločince, posléze paraplegika Lalina na něj čekala v jedné z nejlepších gangsterek vůbec, krimi dramatu Carlitova cesta (1993), a hlavní úlohu Davida Brandta, agenta FBI infiltrovaného do japonské jakuzy působící v USA, si zahrál v akčním snímku American Yakuza (1993).

V ponorkovém dramatu Krvavý příliv (1995) měl menší, ale výraznou úlohu poručíka Wepse Inceho, titulní roli bývalého automobilového závodníka Jimmy Kowalskiho pak bral v televizním remake slavného dramatu Vanishing Point (1997). Svými skutečnými autorskými obrazy pak Mortensen přispěl do známého krimi thrilleru Dokonalá vražda (1998): v něm si zahrál malíře Davida Shawa, jehož burzovní obchodník najme k vraždě své manželky, která je zároveň malířovou milenkou. Dekádu pak dokončil rolí sympatického prodavače košil Walkera Jeromeho v romantickém snímku Procházka po měsíci (1999), odehrávajícím se v roce 1969 v době konání hudebního festivalu Woodstock. Mortensen byl v té době sice známý, jeho herecké výkony oceňovala kritika, ale do velké hvězdné slávy mu ještě dost chybělo. To se však brzy mělo změnit.

Světový věhlas si herec vydobyl jednou z hlavních rolí ve velkoryse natočené fantasy trilogii dle knihy J. R. R. Tolkiena Pán prstenů. Ve třech dílech – Společenství Prstenu (2001), Dvě věže (2002), Návrat krále (2003) – s patřičným charismatem zpodobnil hraničáře a rytíře Aragorna, následníka gondorského trůnu, jenž s dalšími společníky doprovází malého hobita Froda na jeho cestě do říše zla, kde má zničit magický prsten Moci. Všechny tři snímky se staly zásadním filmovým spektáklem začátku nového tisíciletí a Mortensen za ně získal několik hereckých cen (ovšem Oscara nikoli). Z koně herec nesesedl ani v následném dramatu Ohnivý oceán (2004), odehrávajícím se na konci 19. století – hraje v něm amerického mestice, kovboje Franka Hopkinse, jenž se se svým mustangem zúčastní náročného koňského závodu kdesi v arabské poušti. Další nominace na ceny pršely za mysteriózní thriller Dějiny násilí (2005), v kterém ztvárnil muže dvou tváří – klidný majitel restaurace Tom Stall, obklopený spokojenou rodinou, je totiž zároveň bývalý gangsterský zabiják Joey Cusack, na kterého si vzpomene jeho bývalý šéf, jemuž něco dluží. Španělštinu pak herec využil ve výpravném španělském historickém dramatu dle předlohy Artura Péreze-Reverteho Kapitán Alatriste (2006), kde v hlavní roli nájemného šermíře čelí protivníkům, intrikám i zradě v prostředí španělského království sedmnáctého století

Spoustu cen i nominací, včetně nominace na Oscara pro nejlepšího herce, získal Mortensen za svou roli ruského zabijáka Nikolaje Lužina, pracujícího v Londýně pro jednu ruskou gangsterskou rodinu, v dalším mysteriózním thrilleru Východní přísliby (2007). O rok později se ukázal v dramatu Good (2008), ve kterém je coby spisovatel a profesor literatury Halder vtažen do sílící mašinérie NSDAP v předválečném Německu a neustále se rozhoduje mezi dobovým oportunismem a vlastním morálním imperativem. Další déšť nominací na herecké ceny se na něj spustil po jeho úloze v ponurém postapokalyptickém thrilleru Cesta (2010), filmovou adaptací románu Cormaca McCarthyho: v něm coby Muž (bez konkrétního jména) putuje se svým malým synem zničeným a patřičně děsivým světem.

Co se týče cen, to samé v bledě modrém včetně nominace na Zlatý globus za nejlepší herecký výkon čekalo na Mortensena za jeho ztvárnění Sigmunda Freuda v životopisném dramatu Nebezpečná metoda (2011). V menší roli další historické postavy, spisovatele Williama S. Burroughse, literárně pojmenovaného Old Bull Lee, se herec objevil v road movie Na cestě (2012), vzniklé dle předlohy beatnického autora Jacka Kerouaca. Pak dodal hudbu a produkčně zaštítil existencionální drama Jauja (2014), odehrávající se v Patagonii na konci 19. století: v této pusté zemi coby Gunnar Dinesen, dánský inženýr a projektant argentinské armády, hledá svoji ztracenou dceru. Inspiraci v povídce Alberta Camuse mělo francouzské drama z počátku alžírské války Daleko od lidí (2014): v něm Mortensen hraje evropského učitele, který dostal za úkol eskortovat vesničana obviněného z vraždy. Rok 2016 a další spousta nominací za herecký výkon včetně Oscara (opět nezískal), to je Mortensenovo resumé za hlavní roli Bena Crashe, svérázného eko-hippýckého tatíka, jenž svou rodinu vychovává dle svých vlastních představ v lesích mimo civilizaci, v komediálním dramatu Tohle je náš svět.

Viggo Mortensen patří k tomu typu herců, kteří jdou při učení role takříkajíc „až na krev“. Při své inteligenci a výborné fyzické kondici dokáže přesvědčivě ztvárnit typ sympatického příjemného chlapíka od rodiny nebo submisivního univerzitního profesora stejně dobře jako vylízaného psycho zabijáka, kterého divák nenávidí až za hrob. Navíc do vínku dostal mnohajazykovou výbavu (kromě uvedených řečí zvládá ještě francouzštinu a italštinu, rozumí švédštině a norštině), lásku ke zvířatům (zejména ke koním) a schopnost rychle se něco naučit a být v tom opravdu dobrý: například když se učil v Pánovi prstenů šermovat, dosáhl takové kvality, že je dodnes v branži považován za jednoho z nejlepších šermířů.

Z části příjmů z Pána prstenů pak založil Mortensen vydavatelství Perceval Press, které umožňovalo mnoha umělcům vydat svá díla. Navíc se v něm realizuje i on sám ve svých projektech: literárních (poezie), výtvarných (abstraktní malířství a fotografie, často spojené dohromady) a hudebních. Je totiž velmi tvůrčím člověkem – napsal několik sbírek poezie (např. Ten Last Night, 1993, Winter Songs, 2010), vydává knihy fotografií (mj. Hole In The Sun, 2002, Miyelo, 2003, Linger, 2005), publikace se svými obrazy či katalogy ze svých výstav (např. Recent Forgeries, 1998), alba, většinou experimentální hudby spojené s poezií (mj. One Less Thing To Worry About, 1997, společně s kytaristou Bucketheadem Pandemoniumfromamerica, 2003 a Please Tomorrow, 2007) anebo všechno dohromady (Sign Language, 2002, Coincidence Of Memory, 2002, 45201, 2003, Skovbo, 2008). Dále se o něm ví, že je velkým fanouškem fotbalu, fandí Argentině a Dánsku, z klubů pak argentinskému San Lorenzo a anglickému Fulhamu, jeho oblíbenými hráči jsou Héctor „Bambino“ Viera a Diego Maradona. V hokeji přeje Montrealu Canadiens.

Viggo Mortensen byl jednou ženatý – v letech 1987 až 1997 s Exene Cervenkovou, zpěvačkou kalifornské hardcore-punkové skupiny X, přičemž spolu mají syna Henryho Blakea. Od roku 2009 žije se španělskou herečkou Ariadnou Gil.