8. března 2015

Historie středočeského města Buštěhrad se začala psát už ve 13. století, tehdy už totiž historické prameny zmiňují osadu pojmenovanou Buštěves. Patřila Buškovi z Braškova. O dvě stovky roků později byla povýšena na město. Minulost tu dodnes připomíná řada starých staveb. Zastavíme se například v místech, kde stával svého času největší hrad v Čechách. V 17. století byl ale pobořen a vypálen a v jeho ruinách si místní obyvatelé začali stavět domky. Panstvu později sloužil zdejší zámek, který čeká na dokončení rekonstrukce zahájené na počátku našeho tisíciletí. Za návštěvu stojí obnovený zámecký park. Mezi zajímavými domy nás Buštěhradem provede naučná stezka a připomeneme si i skutečnost, že tu kus života prožil spisovatel Ota Pavel.

Včely patří k nejpracovitějším tvorům. Naši předci už dávno věděli, že med, který produkují, je nejen výborným sladidlem, ale využívali i jeho léčivé účinky. Získávali ho nejprve od divokých včel v lese, což se naučili od medvědů, kteří ho vybírali z dutých stromů. Pak přišli první pokusy o chov. Nejstaršími úly byly kusy kmenů uříznuté v lese, takzvané špalky. Úly v podobě, v jaké je známe dnes, se objevily v 15. století. A pak lidé vymysleli kláty. Ty si taky začali různě zdobit. Nahlédnout do světa včel teď můžeme v Národním zemědělském muzeu v Praze, kde jsou k vidění zajímavé výtvory chovatelů. Při prohlídce se dozvíme i to, že rostoucí obliba vína a dovoz třtinového cukru ubraly včelařství na oblibě. Věrni mu ovšem i v horších časech zůstali faráři, kteří potřebovali vosk na svíčky.

Před víc než sto lety začal v zimě hlídat náměstí v krkonošské Jilemnici Krakonoš. V roce 1909 tam totiž vyrostla jeho první socha ze sněhu. A její stavění se stalo velkou tradicí, kterou místní dodržují dodnes. Jen jedinkrát vládce hor nahradil lyžařský šampion Jan Buchar, a to v roce 1913. Dřív to měli stavitelé ze sněhu o dost jednodušší, protože zimy bývaly na nadílku vloček štědřejší, přesto i v té letošní socha náměstí ozdobila. Seznámíme vás s Josefem Dufkem, který se její stavbě pravidelně už 15 let věnuje, zjistíme, jestli má nějaký vzor, podle kterého tvoří a taky to, kolik sněhu ke své práci potřebuje. Mimochodem, stavební materiál se sváží z celého města, aby ho byl dostatek. A pokud vás zajímá, kam a proč Krakonoš hledí, slibujeme, že vám to prozradíme.

Do Vrbna pod Pradědem se vypravíme za výtvarnicí Ivetou Strnadovou. Před lety jí učarovaly vitráže vznikající technikou Tiffany a dodnes se jejich tvorbě věnuje. Absolvovala kurs, na kterém se seznámila se základy práce a pak už dala prostor svému výtvarnému cítění a fantazii. Budeme sledovat, jak se pod jejíma rukama rodí mozaika tvarů a barev a dozvíme se, jaký materiál používá nejraději. Jsou jím speciální americká opálová skla. Nejprve z nich nařeže jednotlivé části, které brousí, aby do sebe co nejlépe zapadly. Po zalití cínem pak spoje ještě potře roztokem, který jejímu dílu dodá patinu. Vytváří šperky, ale taky různé postavičky, třeba anděly. Ti vznikají ze dvou kousků – hlavy a těla, k nimž pak přibývají vlásky a další doplňky. K nejnáročnějším dílům pak patří lampy.

Bílou stopou tentokrát budeme putovat krajinou Šumavou podél bavorské hranice. Připomeneme si její dávnou historii těchto míst, zejména pohnuté časy po válce, kdy tu po odsunu sudetských Němců osiřela spousta kdysi rušných obcí. Část oblasti pak zabral vojenský výcvikový prostor Dobrá Voda a většina vesniček, které dřív stávaly na jeho území, zanikla úplně. Náš výlet odstartujeme v největší obci u nás, v Prášilech. Ty jsou taky na celé trase bodem s nejnižší nadmořskou výškou. Zastavíme se na místě, kterému se říká Zlatý stoleček, a dozvíme se, že u velkého balvanu skrytého pod sněhovou peřinou se tu kdysi potkávali pašeráci z Čech a Bavorska a vzájemně si vyměňovali zboží. A pak vyrazíme k jezeru Laka a dopřejeme si výhled na vrcholky Alp.

Do světa batolat i dětí školou povinných nás zavede výstava v Přerově. Je věnována především dětské módě. Prohlédneme si kupříkladu takzvané chovací šatičky, do kterých dřív oblékali bez rozdílu kluky i malinkaté slečny. Čeká nás zajímavá kolébka nebo dřevěný vozíček, v němž na vesnici převáželi své ratolesti předtím, než se i mimo města rozšířily kočárky. Zajímat nás bude, čím se inspirovali tvůrci oblečení pro nejmenší v dřívějších časech, připomeneme si legendární námořnické oblečky, ale taky dobu, kdy děti přestaly být zmenšeninou dospělých a jejich oděvy kopií těch rodičovských. Řeč bude i o době, kdy díky dostupnosti šicích strojů začaly modely pro své potomky tvořit nebo přetvářet samy maminky a nemineme ani teplákovou éru.