Příběh duhových bojovníků - Greenpeace

15. září 1971 vyplula z vancouverského přístavu malá rybářská bárka Phyllis Cormack. Na její palubě bylo dvanáct mužů, kteří se rozhodli protestovat svou plavbou proti americkým jaderným pokusům na Aleutských ostrovech. Jeden z posádky lodi, Bob Hunter, si s sebou vezl knížku starých indiánských pověstí a mýtů kmene Krí: Nastane čas, kdy země bude pustá, kdy moře bude černé, ptáci spadnou z nebe, potoky budou otrávené a ryby v nich vymřou. Pak se indián spojí s bílým mužem a naučí ho ctít zemi. Spolu se stanou bojovníky duhy. Většině mužů z posádky ta kniha změnila celý jejich život...

6. srpen 1945 změnil historii celé planety. Za jasného rána explodovala nad japonskou Hirošimou atomová bomba. Válečné trauma poznamenalo celý svět. Vznikla řada protiválečných organizací, které nechtěly již nikdy připustit hrůzy II. světové války. Bohužel, výsledek Jaltské konference a rozdělení světa mezi dvě velmoci představoval napětí od samého konce války. Výsledkem toho pak byl konflikt v Koreji a následně ve Vietnamu. Kulturní a společenská krize konce 60. let přispěla ke vzniku alternativního způsobu života a myšlení. Protiválečné demonstrace začaly poukazovat i na ekologické problémy.

Co udělali Greenpeace vlastně špatně? Od počátků kampaně tvrdili jediné: žádné firmě nesmí být dovoleno beztrestně znečišťovat moře. Navíc kampaň Greenpeace proti potopení plošiny Brent Spar byla založena na číslech, která poskytl sám Shell. Potopení plošiny bylo jako kdybyste hodili do moře 6000 osobních aut. Po proniknutí policie na okupovanou plošinu byli všichni aktivisté zatčeni. Po celé Evropě začaly demonstrace proti společnosti Shell. U jejích čerpacích stanic přestal tankovat i německý ministr zahraničí. Účastníci okupace byli nakonec propuštěni.

Aktivisté Greenpeace se nebáli pro zamezení zla nasazovat vlastní životy. Tuto metodu boje si již v počátcích své činnosti vzali od americké pacifistické křesťanské náboženské skupiny - kvakerů. Jejím základem bylo svědčit o určitém negativním jevu svou přítomností přímo na místě, kde k němu docházelo. Obraz dobrovolníků v červených overalech, připoutaných k vrtným plošinám nebo protestujících na gumových člunech, zůstane pravděpodobně navždy v povědomí většiny obyvatel naší planety. Stejně jako loď s duhou na přídi - Rainbow Warrior, která se nakonec stala předmětem pumového atentátu francouzské tajné služby v aucklandském přístavu.

Dnes Greenpeace představují největší ekologickou organizaci na světě. Mají pobočky v desítkách zemí světa. V některých se těší velké úctě, jinde je mají za agenty západu či za placené provokatéry. Demokratické řízení hnutí mělo za následek vznik obrovského aparátu, který v poslední době často zabraňuje přímým radikálním akcím, kterými si Greenpeace získali veřejnost v 70. a 80. letech. Hnutí tak ztrácí řadu svých příznivců. I když po posledních obrázcích z Antarktidy, kde japonské lodě opět začaly v chráněné rezervaci s lovem kytovců, se zdá, že Greenpeace opět nalézají svou skutečnou tvář.

Greenpeace od doby, kdy dvanáct rozhněvaných mužů protestovalo proti jaderným pokusům, urazili dlouhou cestu. Každý den se všichni střetáváme s dalšími projevy devastace té jediné planety, kterou máme zatím k dispozici. Naše problémy za nás ale nevyřeší nikdo jiný než my sami. Je zapotřebí už začít...