S generálem Ludvíkem Svobodou (1895-1979), který byl parlamentem zvolen na post prezidenta Československé republiky po rezignaci Antonína Novotného v roce 1968, si mnoho občanů spojovalo velké naděje. Impozantně působící bělovlasý muž v uniformě obklopený nimbem válečného hrdiny se jevil jako mimořádně vhodná pro vykonávání reprezentativní funkce, které však většina obyvatelstva tradičně přikládala mimořádnou důležitost. V době srpnové okupace patřil Ludvík Svoboda mezi představitele, které veřejnost vnímala jako symboly legální a suverénní československé státní moci a kterým byla také běžnými občany poskytována maximální podpora. Většina lidí věřila, že starý důstojník, trojnásobný Hrdina Československa a Hrdina Sovětského svazu se dokáže účinně postavit proti snahám zničit československou samostatnost. Svoboda sice skutečně odmítl plány na ustavení dělnicko-rolnické vlády, ale vůči nárokům okupační moci se stavěl s mimořádnou ústupností a stal se ochotným vykonavatelem sovětských požadavků a přání. I proto také generál Svoboda svoji vysokou popularitu v následujících letech rychle ztrácel. V osobě nového generálního tajemníka ÚV KSČ Gustáva Husáka, kterého sám prosazoval do vedoucích funkcí, mu vyrostl mimořádně silný konkurent, který se poohlížel i po jeho křesle. Svobodův zdravotní stav se navíc po několika mrtvicích prudce zhoršil a znemožňoval mu do značné míry funkci vykonávat. Přesto prezident na svůj úřad ze zdravotních důvodů rezignoval až po velkém nátlaku. Zemřel o čtyři roky později, 20. září roku 1979.ČSFT 1975/23; Československo 75; 1975; Krátký film, ČST