Antonín Novotný pohledem Martiny Lustigové

Antonín Novotný soudruh prezident

V komunistické straně byl Antonín Novotný aktivní od jejího založení, za druhé světové války pracoval pro KSČ v ilegalitě, ale byl zatčen a podstatnou část války vězněn v Mauthausenu. Po návratu se stal vedoucím tajemníkem KSČ v Praze a podílel se tak na únorovém převratu v roce 1948. Ve stranické hierarchii stoupal vzhůru, až se v roce 1953 stal prvním tajemníkem KSČ a v roce 1957 prezidentem.

Prezidentem byl vlastně na vedlejší úvazek – na prvním místě byla stranická funkce. Svůj čas dělil mezi Hrad a budovu ÚV KSČ, kde se skutečně rozhodovalo. Podle historika Jiřího Pernese Novotný trávil v prezidentském úřadě dopoledne v pondělí, ve středu a v pátek. Ostatně Novotný byl první hlavou státu, která se nechávala oslovovat „soudruhu prezidente“. Za jeho éry bylo Československo prohlášeno socialistickou republikou. S mírnou nostalgií se dnes vzpomíná na kulturní "zlatá šedesátá". Novotného éra paradoxně bez Novotného přičinění přinesla určité uvolnění, které pak vyústilo v Pražské jaro.

Jako prezident udělal mnohými dnešními politiky možná těžko pochopitelný krok – snížil si plat, protože ho považoval za zbytečně vysoký. Zároveň ale zavedl něco dnes stěží představitelného: systém bílých obálek – různě velkými finančními obnosy si kupoval loajalitu a poslušnost svých spolupracovníků.

Problematický byl vztah Novotného ke Slovensku, mohlo by se hovořit i o averzi. Dokonce zakázal manželce přijmout slovenský dar se slovy: "Božka, nic neber!" Slovní projev nebyl silnou stránkou tohoto vyučeného strojního zámečníka, nejen výslovnost delších nebo cizích slov mu dělala problémy – legendárním se stal například Novotného novotvar "zemedělci". A když například sliboval, že maso bude vbrzku, ptali se lidé, kde to Brzko vlastně je. (Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století)

Dlouhá léta byl Novotný považován za moskevskou loutku. Zdeněk Mlynář v knize Mráz přichází z Kremlu připomněl Novotného tehdejší charakteristiku: "Antonín Novotný, ke všemu ochotný." O podporu Moskvy ale na konci 60. let přišel. Antonín Novotný byl ve druhé polovině 60. let považován za hlavní brzdu reformních kroků. Jak píše historik Karel Kaplan, Novotný varoval například před oslabením centralizovaného řízení společnosti a zdůrazňoval, že kritické hlasy se ozývají pod vlivem nepřátelské ideologie, třídních odpůrců nebo zpravodajských centrál. Novotný také kritizoval přílišnou liberalizaci. "Demokracie máme v životě až až…," nechal se slyšet komunistický lídr koncem roku 1967. (K. Kaplan: Československo v letech 1967–1969) Generální tajemník KSSS L. I. Brežněv se při své návštěvě Prahy v roce 1967 za Novotného nepostavil. Výstižně to charakterizuje Brežněvův dnes už legendární výrok: "To je vaše věc."

Začátkem roku 1968 se funkce šéfa KSČ a prezidenta rozdělila, ale ani na Hradě už Novotný nevydržel dlouho a v březnu 1968 abdikoval. Dokonce mu bylo pozastaveno členství ve straně, kam se v tichosti vrátil až začátkem 70. let. Podle Karla Kaplana byl Novotný přístupný řadě reforem, ale ty nesměly oslabit komunistický monopol moci. Vývoj ve druhé polovině 60. let se vymykal Novotného chápání i představám: "Myslím, že kdybych na XIII. sjezdu KSČ (v roce 1966), když se podívám zpět, plně pochopil tento proces, který začíná, měl jsem na XIII. sjezdu dát kdispozici svoji funkci prvního tajemníka." (K. Kaplan: Československo v letech 1967–1969) Po nástupu Gustáva Husáka se mezi lidmi na Novotného tak trochu nostalgicky vzpomínalo se slovy: Sorry Tony.