Antonín Zápotocký
Antonín Zápotocký se ještě jako předseda vlády zapsal do historie legendárním vánočním projevem k dětem: "Malý Ježíšek, ležící ve chlévě na slámě vedle volka a oslíka, nad chlévem zářící betlémská hvězda, to byl symbol starých Vánoc. Proč? Měl připomínat pracujícím a bědným, že chudí patří do chléva. Když se mohl ve chlévě narodit a bydlet Ježíšek, proč byste tam nemohli bydlet vy, proč by se tam nemohly rodit vaše děti? Tak mluvili k chudým a pracujícím bohatí a mocní. Proto také v době kapitalistického panství, kdy bohatí vládli a chudí se dřeli, pracující namnoze ve chlévech bydleli a jejich děti se tam rodily. Doby se ale změnily. Nastaly mnohé převraty. I Ježíšek vyrostl a zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho Děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný, je pěkně oblečený v beranici a kožichu. Nazí a otrhaní nechodí již dnes také naši pracující a jejich děti. Děda Mráz přijíždí k nám od východu a na cestu mu září také hvězdy – nejen jediná betlémská. Celá řada rudých hvězd na našich šachtách, hutích, továrnách a stavbách. Tyto rudé hvězdy hlásají radostně, že vaši tatínkové a maminky splnily na svých pracovištích úkoly čtvrtého roku první Gottwaldovy pětiletky." Právě začátkem 50. let komunistický režim tvrdě postupoval proti církvím, podobná rétorika tehdejšího ministerského předsedy zapadala do schématu komunistické propagandy.
Vyučený kameník Zápotocký se podle historika Jiřího Pernese podílel i na kamenické výzdobě chrámu sv. Víta. Syn jednoho z průkopníků dělnického hnutí u nás Ladislava Zápotockého byl u organizování kladenské stávky v roce 1920, několik měsíců pak strávil ve vězení. Z něj ho dostala amnestie prezidenta Masaryka. Od 20. let se angažoval v komunistické straně, byl i jejím generálním tajemníkem. Po vyhlášení protektorátu se snažil podobně jako mnozí jiní komunisté uprchnout do Sovětského svazu, byl ale zatčen a uvězněn. Následoval dlouholetý pobyt v koncentračním táboře Sachsenhausen.
Když se vrátil domů, byly už hlavní funkce mezi komunistickými straníky rozděleny. Po válce se tak stal předsedou Ústřední rady odborů. V roce 1948 po Gottwaldovi obsadil křeslo předsedy vlády a o pět let později se po Gottwaldovi logicky dostal i na Hrad. V předvečer měnové reformy ujišťoval, že československá měna je pevná. Za pár hodin přišla rána, která lidi připravila o životní úspory. Proti protestům státní moc tvrdě zakročila. "Dělnický táta" přišel o svou masku. Prezident, který před lidmi hrál na skromnost, bodrost a lidovost, se ukázal jako lhář. K tomu je potřeba připočíst i Zápotockého podíl na politických procesech. Jeden malý příklad: jak připomíná historik Pernes, komunistický politik Rudolf Slánský byl těsně před svým zatčením na oslavě u manželů Zápotockých – bylo by neuvěřitelné, kdyby Zápotocký nebyl informován o tom, co se chystá a co Slánského čeká po návratu domů. To jen vypovídá o Zápotockého chladnokrevnosti, kdy byl ochoten hodit bývalého kolegu přes palubu a bez mrknutí oka sledovat proces, který přesně podle předem narýsovaného plánu vedl k Slánského popravě.
Zápotocký napsal několik knih – vedle Rudé záře nad Kladnem například Barunku. Pro svou literární činnost ale nenacházel příliš pochopení v Sovětském svazu, musel prý sovětskému vedení vysvětlovat, že psaním neukrajuje čas, který má věnovat politice.
Brzy po zvolení prezidentem přišel mocenský zápas s Antonínem Novotným, který Zápotocký nemohl vyhrát – spor se řešil v Moskvě a skončil, jak bylo tehdy zvykem, Zápotockého sebekritikou. Funkce prezidenta se v porovnání s vedením KSČ v 50. letech ukázala jako méně důležitá.