Náš přední orchestr diriguje a hudbu vykládá Václav Neumann (1978). Scénář Z. Vokurka. Kamera I. Bojanovský. Režie M. Macků

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný.
Video není k dispozici.

Šárka je velice dramatická symfonická báseň Bedřicha Smetany. Je naplněná bohatou a rozmanitou hudbou. Její jednotu vytvářejí tehdy módní příznačné motivy obdobně, jak je známe z Wagnerových oper. O nich hovoří charismatický dirigent Václav Neumann a představuje jednotlivé nástroje v orchestru, které jsou nositeli hudební dějové zápletky.

Bedřich Smetana svou třetí symfonickou báseň z cyklu Má vlast vysvětluje takto: „V této skladbě se nemíní krajina, nýbrž děj, bajka o dívce Šárce. Skladba počne líčením rozzuřené dívky, jež pomstu přísahá za nevěrnost milence svého celému mužskému pokolení. Zdáli je slyšet příchod Ctirada se svými zbrojnoši, který táhne na pokoření a potrestání dívek. Už zdáli zaslechnou nářek (ač lstivý) přivázané Šárky u stromu, při pohledu na ni obdivuje Ctirad krásu její, zahoří milostnými city, osvobodí ji, ona připraveným nápoje obveselí a opojí jak Ctirada, tak zbrojnoše až k spánku. Na dané znamení lesním rohem, které v dálce ukryté dívky zodpoví, vyhrnou se tyto ke krvavému činu; hrůza všeobecného vraždění, vzteklost nasycené pomsty Šárky – toť konec skladby.“

Stopáž45 minut
Rok výroby 1978
 4:3
ŽánrHudba