Propagandistický pořad zabývající se požáry některých hospodářských budov v letech 1986–1988. Jsou zde připisovány na vrub Charty 77

Komentátor diváky v úvodu seznamuje s požáry v Severočeských papírnách, v Agrozetu Roudnice nad Labem a mělnickém cukrovaru, které vznikly v letech 1986–1988. Po všech zůstala velká škoda a ohrožená výroba a export. „Už vyšetřování prvního požáru ukázalo, že vypátrat a usvědčit pachatele bude mimořádně složité“, říká komentátor, „následoval druhý a vzápětí třetí požár. Specialisté jednoznačně prokázali, že všechny byly založeny úmyslně. Fakta svědčila o tom, že příslušníci SNB mají co dělat s organizovanou skupinou, jejíž členové přísně dodržují zásady konspirace.“

Autoři pořadu předkládají záběry další hořící továrny z března 1988 a komentátor dodává: „Plameny vyšlehly v Kaučuku Kralupy nad Vltavou, přímá škoda dosáhla výše 19 milionu korun. Pachatelé byli postupně zadrženi. Kdo jsou a jaké měli cíle? Pro odpověď se musíme vrátit o několik let zpět.“

V roce 1983 se, podle autorů pořadu, ve Štětí „zformovala profašisticky orientovaná skupina mladých lidí, říkali si wehrvolfové – vlkodlaci.“ Obrázky současného Štětí střídají archivní záběry spálenišť v Ústí nad Labem z roku 1945 a komentátor sděluje, že „jejich vzorem byly stejnojmenné teroristické bandy německých fašistů, které krátce po osvobození naší republiky prováděly záškodnickou činnost v západním pohraničí.“

„Pohrobci Wehrvolfů ze Štětí si kladli stejné cíle jako jejich předchůdci – poškozovat národní hospodářství, vyvolávat neklid mezi obyvatelstvem, ale i něco navíc: napomáhat k přípravě celospolečenské krize“, praví komentátor, „už v roce 1984 byli nejaktivnější z nich zadrženi a odsouzeni pro trestný čin podpory a propagace fašismu. O jejich tehdejší činnosti svědčí i výpověď jednoho z nich.“ Kamera zabírá stránky z vyšetřovacího spisu a komentátor čte společně s námi: „Dále si každý musel sehnat zbraň a naučit se s ní zacházet, protože, kdyby došlo k převratu, nebo se u nás v Československu něco semlelo, abychom byli připraveni a mohli se přidat k těm, kteří převrat udělali.“ Vyšetřovací spis na obrazovce střídá usnesení Okresního soudu v Litoměřicích: „Soud dospěl k závěru, že obvinění dosáhli už určitého stupně organizovanosti, vázaly se různými dohodami ohledně svých setkání a dalších činností. Nelze proto podceňovat společenskou nebezpečnost jejich jednání.“

Komentář pokračuje: „první trest jim nestačil. Činnost znovu obnovili. Vedení skupiny vyžadovalo bezvýhradný souhlas členů se vším, co skupina dělala“. Střih. Detail podobenky mladého muže z občanského průkazu střídá odpudivý snímek obličeje zavražděného. „To se stalo osudným jednomu z nich, který začal pochybovat“, sděluje komentátor, „vedením skupiny byl odsouzen a zavražděn. Bylo mu sedmnáct let“. V době vraždy, tzn. v roce 1985, podle autorů pořadu, „začala skupina připravovat konkrétní záškodnické akce. Z původně malé skupinky se stala organizovaná skupina sdružující několik desítek osob“.

Druhá část pořadu se odehrává v kanceláři SNB. Redaktoru Televizních novin na jeho otázky odpovídá náčelník odboru vyšetřování SNB Litoměřice mjr. Miloslav Novák. Ten sdělil, že kvůli požárům bylo „zadrženo a trestně stíháno více než 30 osob.“ Nejvíce jich bylo ve věku kolem 20 let, ostatní ve věku 25–30 let a několik osob ve věku 40 let.

Redaktor pokládá otázku, že „ve veřejnosti se objevily názory, že skupina byla někým přímo řízena“, což náčelník Novák potvrzuje „vyšetřováním bylo prokázáno, že záškodnická činnost skupiny byla řízena osobami, které vystupovali jako stoupenci Charty 77.“ A autoři pořadu to dokazují videoukázkou z výslechu obviněných, kterou pořídily „orgány SNB“, kde první obviněný nepřesvědčivě přiznává, že: „za celou akcí stála prostě jedna organizace, která se – její název je prostě Charta 77“.

Další obviněný pak pevným hlasem odhaluje, že „chartisté byli si příliš jisti, tím že i když se to prozradí, že na ně nikdy nepadne jednak podezření a jednak o nich nikdo nikdy nebude mluvit, protože už samotné spojení lidí našeho typu s nimi to prostě – vypadá to nemožný pro ně i pro lidi normálně, protože Charta vlastně hlásá – tito muži, kteří se za Chartu schovávají, hlásají úplně něco jiného, než ostatní smýšlí.“ Major SNB Novák uzavírá „organizátoři byli vzati do vazby a dalšími důkazy, především pak provedenými domovními prohlídkami byly zjištěny takové materiály, které napojení osob na Chartu 77 potvrzují.“

Tento pořad se stal součástí kampaně Československé televize proti disidentům a lidem angažujícím se v nezávislých strukturách v druhé polovině roku 1989.

Stopáž9 minut
Rok výroby 1989
 P 4:3