Hrady a zámky - bílá místa naší historie

Věrně a stále

Dokument o šlechtickém rodu Kolowratů (1994). Připravili: R. Bajer, J. Plesník a L. Klega

První Kolowrat Albrecht se v českých dějinách objevil v roce 1347. Zakladatel jednoho z nejmocnějších a nejvlivnějších rodů byl královským maršálkem, hejtmanem Vointlandu. Založil klášter v Področově a hlavně zanechal 6 synů. Již za něj se rod rozdělil na řadu větví.

Zakladateli rodu patřil např. hrad Libštejn na řece Berounce. Husité jej nemohli dobýt a jeho obránce v roce 1425 museli vyhladovět. Dnes ze slavného hradu zbylo jen těchto pár kamenů. Po dalším mohutném hradu Krakovci získala jméno dodnes žijící větev rodu Kolowratů. Hrad však vstoupil do historie již dříve. V roce 1414 poskytl na Krakovci útočiště mistru Janu Husovi Jindřich Lefl z Lažan. Hus na hradě napsal díla Obrana neboli knížky proti knězi Kuchmistrovi, Listy veřejné a 3 obhajovací řeči: řeč o míru, o postačitelnosti Kristova zákona, výklad a pojednání o víře a napsal zde také Listy Pražanům. 10. 10. 1425 sepsal poslední vůli, aby o den později odjel na svou poslední cestu na koncil do Kostnice. Kolowrati hrad koupili v roce 1445. V prvním desetiletí 16. století jej královský sudí Jindřich z Kolowrat opravil a v podhradí postavil pivovar. Po hradu zbyly jen romantické trosky, po pivovaru snad jen žízeň.

Jedno z prvních sídel Kolowratů se nacházelo v srdci Čech na řece Berounce. Byl to Krašov nedaleko Libštejna. Hrad na ostrovu Berounky a Bradaslavského potoka měl rozsáhlé předhradí s velkou sociální vybaveností: zeleninová zahrada, lázeň, krčma, pivovar, sladovna, kovárna, cihelna. Chyběl snad už jen dům pro povětrné ženštiny. Teprve potom se přešlo přes padací most do samého hradu.

Kolowratům patřil Chlumec hlídající jeden z nejdůležitějších přechodů přes Krušné hory. Buštěhrad – zde rád lovil Vladislav II. Jagellonský. Jméno Kolowratů je spojeno s Dobříší, Rabštejnem, Zbirohem, Světlou nad Sázavou, kde v roce 1752 založili brusírnu na české granáty, a také s Plasy. Klášterství Plaské dostal Hanuš z Kolowrat od císaře Zikmunda. Původní cisterciácký klášter zde založil Vladislav II. už před polovinou 12. století. Původní románská bazilika je zachována ve zdech dnešního barokního chrámu.

Se jménem Kolowratů je spjata jedna z nejzajímavějších zahraničních politických aktivit, jaké kdy vzešly z českého území. Její realizace začala zde, v českém městě Plzni. Král Jiří z Poděbrad, první volený král v Evropě, byl stavy dosazen na trůn 2. 3. 1458. Protože potřeboval mezinárodně upevnit své postavení i postavení Českého království, vytvořil koncepci mírové unie evropských panovníků. Jejím nejvyšším orgánem měl být stálý kongres a soudní dvůr. S texty návrhů vypravil poselstvo k evropským dvorům. To vyrazilo v úterý po sv. Kateřině 30. 11. 1465. První zastávkou na cestě byl Norimberk, druhou Kolín nad Rýnem. Do města vjeli tehdejší nejpokrokovější poslové na lodi po vlnách Rýna. Bylo to prvního dne roku 1466. Zatím se však vraťme do Čech.

Nejkrásnější kolowratský zámek najdeme v Rychnově nad Kněžnou. Starý zámek postavil Trčka z Lípy koncem 16. století. V roce 1784 byl přestavěn na pivovar. Po stavovském povstání byl zámek zkonfiskován a měl různé majitele. Např. v roce 1635 jej vlastnila královna Eleonora, od ní jej koupil místokancléř Království českého Albrecht Libštejnský z Kolowrat a jeho syn František Karel postavil zámek nový. Byl jednou z nevýznamnějších osobností své doby: prezident apelačního soudu, moravský zemský hejtman, nositel Řádu zlatého rouna. Roku 1658 byl povýšen do hraběcího stavu. Dva roky poté zprostředkoval mír mezi Švédy a Poláky. Postavil kostel Nejsvětější trojice a roku 1714 založil piaristické gymnázium, tehdy čtvrté ve východních Čechách.

Dalším ze zdejších vládců byl František Antonín. V první čtvrtině 19. století byl nejvyšším purkrabím. Velkou měrou se zasloužil o založení Českého národního muzea, kterému odkázal knihovnu o pětatřiceti tisících svazcích. Stal se císařovým ministrem vnitra a politicky byl ostře proti kancléři Matternichovi. V tradicích rodu pokračoval i Jan Karel - kurátor Matice české, mecenáš divadla a českých spisovatelů a také Boženy Němcové. Ta jej v Pohorské vesnici zpodobnila jako hraběte Hanuše Březenského. Dnešní podoba zámku je podle návrhu Giovanni Santiniho. Kolowrati na zámku umístili sbírky obrazů, také sbírku rodových portrétů. Ta je zajímavá tím, že zde můžeme sledovat vývoj šlechtického portrétu od 15. až hluboko do 19. století. Rychnov však zdaleka nebyl jen zámek. Hlavně to byly lesy a také rybníky a polnosti.

Ale vraťme se do roku 1465 k poselstvu krále Jiřího z Poděbrad. Vedl je králův švagr Lev z Rožmitálu a členy poselstva byli významní čeští šlechtici: Burian ze Švamberka, pan Pětipeský, vladyka Kovarský, Bořita z Martinic, Václav Šašek z Bířkova a také patnáctiletý Jan Žehrovský z Kolowrat. Přes Cáchy dojelo poselstvo do zemí vévody burgundského a pak navštívilo hlavní město Brabanské – Brusel. Výprava vyslaná Jiřím z Poděbrad byla široce koncipována a její trasu by asi rád zkopíroval nejeden dnešní turista. Aloisi Jiráskovi sloužila za námět populární knihy Z Čech až na konec světa. Tehdejší český král, daný do papežské klatby, bránící se křížovému tažení, nazývaný králem husitským, se na tehdejší dobu pokoušel o nemožné – o sjednocenou Evropu. A výprava tak z Bruselu dospěla do Callé, odkud se přepravila do Londýna. Copak by asi říkal mladý Jan Žehrovský Kolowrat na dnešní free-boat společnosti Sealink?

Podle dochovaných zpráv se poselství všude dostávalo vlídného přijetí. Větší pozornost než Jiřího návrhy však vzbuzovalo poselstvo samo o sobě a zvláště mladý Kolowrat, ten získával pověst nejsilnějšího muže v Evropě. V Bruselu porazil obra zápasníka, kterému panovník do té doby platil 500 zlatých ročně právě za neporazitelnost. A Kolowrat své válečnické umění předváděl i ve městě na Temži. Jak už to v historii bývá, jeho silné paže šířily slávu českých zemí daleko lépe než geniální myšlenky českého krále. Zpět na pevninu se poselstvo dostalo v bretaňském Saint Mallo. Na tu dobu to byl slušný cestovatelský výkon. Však o něm také člen poselstva Václav Šašek z Bířkova napsal knihu – cestopis, dodnes jeden ze základů české literatury.

Pak pokračovali dále po významných evropských dvorech a městech. A všude pan Žehrovský z Kolowrat zápasil. Jeho nejoblíbenější výstup byl útok bojovým dřevcem proti hradební zdi. V plném trysku do zdi narazil, dřevec se roztříštil, kůň si sedl na zadní a pan Žehrovský seděl nepohnutě v sedle. Následovala nezbytná prohlídka, zda není připoután a pak nastaly ovace a hostiny s nezbytným ohýbáním podkov a lámáním mečů. Kolowrat určitě navštívil v Tour chrám sv. Martina a když se učinilo všem povinnostem zadost, jelo se dále.

Cílem zamýšlené organizace, který poselstvo propagovalo, bylo ustavení spolku křesťanských panovníků, který by odvrátil tureckou expanzi a zajistil mír v Evropě. Ale oč větší úspěch získávala výprava na poli kulturně-sportovním, o to hubenější byly výsledky diplomatické. Žehrovský předváděl své umění v Luccinonu, Olmedu, Salamance, Barceloně, Miláně, Perpinonnu, Narbonnu, Brescii, Gratzu a kdo ví, kde ještě. Také v kouzelném španělském městě Segovii. Podle Aloise Jiráska se výprava dostala až sem, na nejzápadnější výběžek kontinentální Evropy, na Cappe Finisterre – na konec tehdejšího světa. Kolik Čechů tam od té doby bylo po Žehrovském z Kolowrat? Z jeho cestovatelské krve a nezlomné síly jakoby něco přetrvalo do současnosti.