Dokument z cyklu výprav za technickými památkami, tentokrát o výrobě ručního papíru ve Velkých Losinách (1985). Připravili: M. Švihálek, T. Krejčík, J. Nekuda a J. Večeřa

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný.
Video není k dispozici.

Klikněte pro větší obrázekToto je příběh o životě a smrti nebohé Barbory Göttlicherové, papírnice z Velkých Losin. Jeseníky. Kraj divoké a pusté krásy. Prý tu v dávných časech řádily čarodějnice, které se slétaly na sabat právě sem na Petrovy kameny. Nevzdělanost, pověrčivost a strach byly živnou půdou, z níž mohla vzrůst nesmyslná báchorka. Na Šumpersku zaplatili inkviziční procesy životem stovky lidí. Hrůzná finále temných příběhů se odehrávala pod střechou losinského zámku. Strašný byl osud nebohých podezřelých. Obviněni, vyslýcháni, odsouzeni, popraveni. Krutá rovnice, ve které byl výsledek předem znám. A hranice planuly živeny krutostí a zlobou. Století upírů platilo svou strašnou daň. A přece. Jen kousek od zámku se už v dobách inkvizičních procesů denně rodil prostředek pokroku.

Velkolosinská papírna. Někdejší majetek Barbory Göttlicherové. Už celé věky se opakuje tento prostý pohyb. Čerpání papíru. Byl vykonáván před mnoha staletími a přežil všechno, čím prošel svět za mnoho generací. Přetrval bídu i lesk lidských osudů a zůstal stejný až po naše časy. 16. století. Tehdy byla velkolosinská papírna pravděpodobně založena. Byla to divná doba. Zmatky, nepokoje, války a smrt. Ale také doba Thomase Morea, který vydal svou Utopii a Martina Luthera, který přibil na vrata kostela ve Wittenbergu Teze proti církevním zlořádům. Rodila se nová éra a renesanční duchové toužili dát novým myšlenkám křídla. Nic z toho nebylo známo Barboře Göttlicherové. Jejím osudem se stalo až 17. století. A tichá úbočí Jeseníků i nadále střežila divná tajemství.

Klikněte pro větší obrázekŘíká se, že prvním papírníkem byl Cai Lun, čínský ministr orby. Už roku 105 n. l. byl za svůj vynikající vynález veřejně pochválen samotnou císařskou kanceláří. Z Číny se postupně papír šířil na západ do Evropy. Pracovní postupy však zůstávaly stále stejné. Holandr je zařízení, které přineslo do papírnictví převrat. Umožňovalo rozmělnit staré hadry s vodou na jemnou kaši. V dobách Barbory Göttlicherové ještě neexistovalo. Bylo sice vynalezeno už v 17. století v Holandsku, ale do Čech se dostalo až po několika desetiletích, neboť Nizozemci svůj vynález úzkostlivě střežili. Postup výroby ručního papíru prozrazují slova staré řemeslnické písně. Z cajku list nabraný snímám, pod lisem pak vodu ždímám. K sušení na půdu listy věším a z jejich bělosti se těším. Pak už se listy jenom hladí neb tak to všichni mají rádi. Stařičké čerpadlo vhání papírovou kaši do čerpací kádě. Čerpání papíru je nejsložitější operací, na kterou mistr papírnický vždycky pečlivě dohlížel. Býval to člověk vážený a ctěný. Obvykle začínal jako učedník a tovaryš u kádě. Dřel od rána do večera, hádal se s adrníky a jeho ruce vybělené vodou bývaly rozpraskané jako ruce starce.

Takový býval i manžel Barbory Göttlicherové. Žili spolu řadu let, než Barbora ovdověla a sama se musela začít starat o celý provoz. Nebyla už nejmladší a istě pro ni nebylo snadné dohlížet na všechny operace tak, aby papírna prosperovala. List za listem ukrajoval zvolna čas jejího života. List ručně vyrobeného papíru má zvláštní kouzlo. Byly na něm psány nejstarší kroniky, listiny králů, paměti moudrých a sdělení budoucím, ale také zápisy inkvizičních výslechů a rozsudky smrti. Z listů proložených plstěncem musí být odstraněna přebytečná voda. Pod tlakem doby se zachvěl i osud Barbory Göttlicherové. Byla zřejmě příliš sama, než aby mohla vzdorovat nelítostným silám. Staré kroniky nám nezachovaly datum, kdy byla Barbora Göttlicherová zatčena. Muselo to však být někdy v dubnu roku 1680, neboť tehdy její jméno poprvé padlo při výslechu jedné z obviněných.

Klikněte pro větší obrázekStředověk dosud nezmizel z prostor velkolosinské papírny. Žádná mechanizace a žádné stroje. Klíh se nalévá ručně. Listy zbavené vody budou teď putovat do klihové lázně. Tam se papír zpevní a nabude příznačné tvrdosti. Má-li být ruční papír dokonalý, musí být napuštěn živočišným klihem. Nikdo neví, kolik kusů dobytka padlo od chvíle, kdy byl tento pracovní postup vymyšlen. Klíh se musí dostat ke každému listu. Musí prostoupit papírovou masu a spojit se s ní. Jenom 2x týdně můžete ve Velkých Losinách vidět tuto operaci. Balíky papírů opět putují pod ruční lis. Lis je starý 3 století. Přesně tolik jako příběh Barbory Göttlicherové. Také skřipec je vynálezem středověku. Jeho princip je totožný s principem lisu. V čarodějnických procesech hrál klíčovou roli. Trpěla na něm i nebohá papírnice. Galantnost byla vzdálena inkvizičnímu tribunálu. Jindřich Boblig z Edelstadtu byl přísný soudce, ale před očima neměl hříchy nebožáků, nýbrž jejich peníze. Na své tolary si přišel i kat. Jenom jeho samotné představení obžalovaného se všemi instrumenty stálo jednu kopu grošů. Honorář samozřejmě hradili příbuzní vyslýchaných.

Tisíce, milióny, miliardy jsou číslice dneška. Jediný stroj vyrobí za hodinu tolik papíru, kolik řemeslníci ve staré manufaktuře za celý rok. Rychlost znamení doby. Člověk téměř zmizel a jeho ruka se dotkne papíru vlastně jenom ve chvíli, kdy se stroj porouchá. Staletí putovala nad střechami Velkých Losin a voda, která protekla náhonem staré papírny, by snad naplnila moře. Sušení listů pod barokním krovem připomíná starodávný obřad. Možná právě při něm zabouchali byřici na vrata. Možná právě tady byla počata jednoduchá rovnice, jejíž výsledek byl předem znám. Obviněna, vyslýchána, odsouzena, popravena. 5. září 1680 vzplála hranice a na ní živý člověk.

Klikněte pro větší obrázekHrubý povrch ručního papíru neodstraní ani závěrečné hlazení. Staré anály dochovaly zápis o zmírnění rozsudku papírnice a čarodějky Barbory Göttlicherové. Ne, neměla se vrátit domů. Rozsudek zněl upálit. Ale aby její utrpení bylo zkráceno, měl jí být na krk přivázán váček střelného prachu. Tak se také stalo. Zbývá dodat, že jediný list losinského papíru prý projde rukama řemeslníků 32x, než se dostane k někomu, kdo na něj začne psát. Na mapě světa zůstalo dnes už jen 7 míst, kde se papír neměří na tuny, ale na doteky lidských rukou. 7 ručních papíren. Tato je poslední ve střední Evropě. List ručního papíru je lehounký jako pírko a váží stejně, ať je na něm napsáno vyznání lásky nebo rozsudek smrti. To jenom v případě Barbory Göttlicherové mělo to druhé větší váhu. Dokonáno jest.

Stopáž15 minut
Rok výroby 1986
 ST 4:3
ŽánrDokument