Ostrovy zapomenutého klidu

Boubínský prales

Dokumentární cyklus o naší přírodě (1992)

Jsou místa, která bereme jako samozřejmost. Jako by tu byla od nepaměti. Ochrana Boubínského pralesa se úředně počítá od roku 1858. Tehdy kníže Schwarzenberg vyhlásil část Boubínských lesů v revíru Zátoň za chráněné. Zvláštní režim tu ale existuje už od druhé poloviny 40. let 19. století. Schwarzenberský lesní, J. John, založil v pralese pod Boubínem výzkumné plochy. A tuto část lesa vyjmul z plánované těžby. Tehdy bylo na Šumavě přes 18 000 ha člověkem nepěstovaných a netěžených pralesů. K. Klostermann poznamenal: „Nikde ve střední, jižní a západní Evropě neexistují tak ohromné souvislé lesní plochy. Rozkládají se tu v přijatelné vzdálenosti, jakoby stejnavé ve tvaru i vzezření. A přece je každá jiná.“ J. John, pozdější lesní ředitel vimperského panství, si uvědomoval, že osud šumavského pralesa se chýlí k závěru. Svědek dávných časů zmizí. Bude nahrazen pěstovaným lesem. Pokusil se tedy ještě ve vybraných částech porostů vyzkoumat zákonitosti vývoje přirozených lesů.