Nepostradatelný hubitel hmyzu, který si zaslouží ochranu ze strany člověka (1996). Připravil J. Pálka

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Užitečný zástupce hmyzožravých savců obývá především členitý terén s křovisky a divokými travinami, kde nachází dostatek potravy i bezpečný úkryt před svými největšími přirozenými nepřáteli – výrem a liškou. Jedná se o nočního živočicha, který celou zimu tráví spánkem pod listím a mechem. Ježci z podzimních vrhů nicméně mají minimální šanci na přežití zimy a v tomto případě může člověk výrazně pomoci k udržení populace tohoto živočicha. Může se o nenáročného ježka v průběhu zimy postarat doma. Další pomocí je větší pozornost na silnicích, kde se ježci zdržují především za soumraku, protože na prohřáté vozovce nacházejí dostatek hmyzu. Výlet za potravou je bohužel pro mnohé z nich osudový.

Ježek patří mezi nejstarší zástupce řádu savců. Je dlouhý 23 až 28 cm a váží 60 až 120 dg. Má krátký ocas, malé uši vyčnívající oči a na nohou 5 prstů s drápy. Hřbet je pokryt 2 až 4 cm bodlinami dlouhými, jichž má středně velký ježek až 13 tisíc. Pomocí kožního svalstva se dokáže schoulit do klubíčka tak, že bodliny trčí ven. jedná se o obrannou reakci na nebezpečí. Ježci se dožívají asi 8 let.

U nás žijí dva druhy ježků. Ježek východní má více rozježené bodliny a je světlejší. Obličejová maska může být i černá, čenich je špičatý a na břiše má bílou skvrnu. Ježek západní má bodliny o něco uhlazenější, čenich a celé tělo jsou hnědé a břicho béžové.

Černou špičku čenichu má zdravý ježek vždy vlhkou, což mu pomáhá lépe přijímat pachy. Čich je pro něj totiž životně důležitý při hledání potravy. Z čumáku vybíhají dlouhé chlupy pro vnímání blízkých předmětů. Ačkoliv má ježek malé uši, slyší dobře, naopak zrak má špatný, protože ježek mezi noční tvory.

V podvečer a v noci lze v přírodě slyšet strašidelné zvuky, jakoby se křovím plížil nějaký člověk Tyto zvuky však vydávají bodliny při prodírání se křovisky nebo trávou, když se ježek vydává hledat potravu. Požírá různé brouky, housenky, plže a larvy. Jedná se tedy o živočišnou stravu. Známé klišé, ježek s jablkem na hřbetě, je jen v knížkách pro děti. Najdete-li hladového ježka dejte mu krmivo pro kočky, které mu moc chutná.

Ježek potřebuje ke svému životu členitý terén s množstvím křovisek a travin, které mu poskytují úkryt, a jsou plné hmyzu. Ježci proto žijí i v zanedbaných zahradách a městských parcích. Ježek hubí hmyz, je tedy pro lidi užitečný. Už z tohoto důvodu bychom ho měli chránit.

V zimě ježek spí zahrabaný v listí a mechu. Probouzí se v dubnu, kdy dochází k páření. Tento rituál lze pozorovat i v létě. Po spáření se každý ježek vydá svou cestou. Všechny povinnosti přecházejí na samici, ježčí otec se o své potomky nestará. Samice si před porodem staví hnízdo jako pro přezimování. Po 7 týdnech březosti se rodí 2 až 10 slepých a hluchých ježků. V kůži mají ukryté bílé ostny, které během několika hodin začnou vyrážet na povrch. Po 10 dnech mláďata otevírají oči a sluchadla. Samice je kojí asi měsíc v hnízdě. Potom se s matkou vydávají hledat potravu, ale matka je ještě občas kojí. Po 6 týdnech se ježčata osamostatňují.

Někdy mladí ježci z podzimních vrhů nedorostou do potřebné velikosti. Když nemají váhu alespoň 700 gramů, nemohou úspěšně přezimovat. Takového ježka je vhodné si vzít domů a podle pokynů pracovníků ježčích stanic se o něj postarat. Většinu stanic udržují členové Českého svazu ochránců přírody. Postarají se o zraněné a nemocné jedince. Ježci, kteří přezimovali u lidí, musí být na jaře, kdy už je v přírodě dostatek potravy, vypuštěni. Ježek je zákonem chráněný a podle něho ježky můžeme držet v zajetí pouze po dobu nutnou k jeho záchraně.

Ježci nemají mnoho nepřátel. Skutečně nebezpečný pro ně může být jenom výr nebo liška. Nejvíce je však ohrožuje automobilismus, a to zvlášť po slunných dnech, kdy je na teplých silnicích mnoho hmyzu, který ježek požírá.

Stopáž8 minut
Rok výroby 1996
 ST 4:3