Většina lidí nerada prohrává. Jakákoliv prohra je chápana jako selhání. Tato selhání můžeme prožít ve hře, v práci, ve vztazích, v životě. Může prohra přesto přinést něco pozitivního?

Prohry

Nemám rád prohry. Jako malý jsem je doslova nesnášel. Když mi moje sestra vyhodila figurku ve hře „Člověče, nezlob se!“ těsně před domečkem, bral jsem to jako největší křivdu v dějinách lidstva. Jenže v mém životě nezůstalo jen u té vyhozené figurky. Prohraný zápas gólem v poslední minutě, který padl po mé chybě. Neudělaná zkouška. Slečna, co mi řekla, že už mne nemá ráda.
Prohry k člověku prostě patří.

Prohra je opak vítězství. Prohrát se dá např. ve válce, ve hře či sportu. Prohru můžeme zažít ve škole, v práci, v podnikání, ve vztazích, prostě v jakékoli oblasti svého života. Opravdu se může stát, že nedopadnou věci tak, jak jsme chtěli, že to co jsme si pracně budovali, se v jedné vteřině zhroutí. Ano, může se stát, že to, na co jsme se dlouhodobě upínali, nedopadne, že celoživotní úsilí vyzní úplně naprázdno.

Prohru obvykle doprovází vztek či smutek. Člověk má pocit, že je k ničemu, že se na nic nehodí, že je všechno ztraceno, že by to měl totálně zabalit. K prohrám patří pochybnosti. Pochybnosti o sobě, o svých schopnostech. Prohra přináší i obviňování. Sebe i druhých. Porážka nám otráví naše myšlení, má vliv na naše pocity a dopadne i na náš tělesný stav. Po prohrách někdy člověk vypadá, jakoby skoro umřel.

Henry Ford prohlásil, že prohra je jen příležitost k tomu, abychom začali znovu a inteligentněji. Jeden muž byl ve svých 32 letech poražen ve volbách do zákonodárného sboru. Ve svých 34 letech byl totálně na mizině. V 35 letech mu zemřela přítelkyně. V 36 letech byl psychicky na dně. V 38 letech byl poražen v místních volbách. V 43, v 46 a v 48 letech byl poražen ve volbách do kongresu. V 55 a 56 letech nezvítězil ve volbách do senátu. V 58 letech byl opět poražen ve volbách do senátu. V 60 letech byl zvolen prezidentem Spojených států amerických. Tento muž se jmenoval Abraham Lincoln. Je jedním z nejznámějších osobností naší planety. Stal by se prezidentem, kdyby své porážky považoval za prohru?

Jedna lidová moudrost říká, že každá prohra je poloviční vítězství, pokud se poučíš z boje. V Bibli je mnoho příběhů o lidech, kteří zdánlivě prohráli. Josefa prodali jeho bratři do otroctví. Proroka Jeremiáše jeho vlastní lidé hodili do studny. A Ježíš Kristus, místo toho, aby se stal králem, skončil na kříži. To je prohra jako hrom. My křesťané věříme, že vstal z mrtvých, a když se dnes podíváte do historie a také do současnosti, najdete mnoho miliónů jeho následovníků. Z prohry se stalo neuvěřitelné vítězství.

Už nejsem malý a z vyhození figurky v „Člověče, nezlob se!“ se už nehroutím. Proher jsem se však ve svém životě nezbavil. Ano, potkám se občas s neúspěchem. Ale naučil jsem se, že neúspěch lže, když říká: „To je konec“. Pochopil jsem, jak pravdivé je to staré otřepané, že prohrát bitvu neznamená prohrát válku. Došlo mi, že brečet mi nepomůže, že stojí za to zvednout se a jít. A taky jsem se naučil své prohry sdílet s tím, kdo o tom něco ví, s Ježíšem Kristem. Protože v perspektivě Boha mají naše neúspěchy jiný význam.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2018
 P ZJ ST HD