Domov

Václav Cílek

Klikněte pro větší obrázekRNDr. Václav Cílek, CSc. se narodil v roce 1955. Je geolog, klimatolog, spisovatel a popularizátor vědy. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, obor geologie ložisek. Přestože se ve své práci zabývá především změnami klimatu a prostředí, vývojem české krajiny a interakcemi mezi přírodou a civilizací, najdeme v jeho knihách přesahy směrem k literatuře, religionistice, filozofii, teologii, výtvarnému umění nebo hudbě všech žánrů. Za publikace Krajiny vnitřní a vnější a Makom-Kniha míst byl vyznamenán cenou Toma Stopparda za rok 2004. V roce 2007 získal Cenu ministra životního prostředí „za výrazný přínos k popularizaci české vědy, zejména geologie a klimatologie“. Václav Cílek se stal v roce 2009 laureátem Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97.

Domov

V životě jednotlivců, ale taky států, království, říší, nebo civilizací, existují období, kdy vycházíme do světa a tomu se říká globalizace a období, kdy se vracíme domů a tomu se říká lokalizace. Pravděpodobně se nalézáme v bodu toho návratu. Ukazuje to i ekonomika. Klesá počet zahraničních investic, omezuje se zahraniční obchod, firmy se vracejí domů. Už to nám ukazuje, že na tom místě, na místě domova budeme závislí mnohem víc, než jsme si před několika lety mysleli.

Když se zamýšlíme nad tím, co je to domov, tak nám nezbývá nic jiného, než vrátit se k historii slova. Domov je od slova dům, domus. To domus slyšíme i ve slovu dominovat, vládnout. Je to proto, že dům byl vždy definován tak, že pán domu si v něm stanoví svá vlastní pravidla. Ale když se podíváme na anglické slovo home, neboli domov, tak v té staré angličtině to „ham“ znamená dům i s pozemky. Je to místo celého života. Anglické slovo house slyšíme i ve slově husband, manžel. To je zase ten pán domu. To je ten dominus. Paní je domina, je dueňa, je dona. Madona je vlastně naše paní, Our Lady, nebo Notre-Dame, paní našeho domu. Tady v tom pojetí se dům nebo domov stává celým světem.

Co znamená slovo domov z praktického hlediska? Především si myslím, že v té době toho návratu k tomu místu by kraje a obce měly mít větší ekonomickou a rozhodovací samostatnost. Aby si mohly víc řídit své osudy. Myslím si, že by nazpět, pokud to vůbec jde, měly vykoupit svoje vodovody a svoje zdroje, protože ten domov to je doopravdy to dominium. To je to, kde vládnete a nemůžete dost dobře vládnout tam, kde vám nepatří ani cesta, nebo vodní pramen.

Pro většinu Čechů, alespoň těch starších pokolení, domov byla česká krajina. Byl to pevný, jasný Karlštejn. Byl to Tetín sv. Ludmily. Byly to vody, lesy, pole, vůbec jako pocit půdy. To se dnes dost v tom našem digitálním světě změnilo, ale tím, jak se vracíme k těm lokálním ekonomikám, a musíme hospodařit na vlastní půdě, tak se pravděpodobně obnoví ten pocit k místu a s tím místem přijde i pocit historie a kořenů, které sahají hluboko do minulosti.

Široký svět obvykle pro nás znamená svobodu. Domov pro nás znamená něco malého, ale bezpečí. Když mluvíme o domově, tak skoro vždy vzpomínáme na své dětství. Na dobu, kdy jsme byli obklopeni jídlem, teplem, předivem laskavých vztahů. My se teď z toho světa svobody, která ale přestává být svobodou, vracíme do světa bezpečí, které ale také trochu přestává být za této ekonomické a politické situace bezpečím.

Co s tímhle vším máme dělat? Ostrov pod Tetínem známe z fotografií z 19. století. Znovu se objevuje v r. 2002 po povodni z bouřlivých vod. Od té doby zarůstá, každým rokem se proměňuje, neustále na něj útočí nové a nové vlny, nové a nové povodně. Je jako ten náš domov, o který se musíme starat, ale který je tak jako trošku ohrožován, ale je velmi krásný, je v krajině, která je plná historie, stromů, polí, kytek a dokonce i plcha zahradního.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2015
 P ZJ ST HD