Jak vyrostla a co všechno viděla „pražská Eiffelovka“ (1995). Připravili J. Gogola a M. Hošt

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Příběh Petřínské rozhledny začíná v roce 1889. Do konce století zbývá 11 let. Paříž je dějištěm Světové výstavy. Mezi návštěvníky jsou i Češi, členové Klubu českých turistů. Tento spolek založil pan Vojta Náprstek. Ze složené zálohy na cestu do Paříže zbylo 1 000 zlatých. Padlo rozhodnutí založit fond pro stavbu „pražské Eifellovky“. Měla by prý stát někde na kopci nad Prahou. Za nejvhodnější místo byl považován Petřín. Věž měla být dokončena do léta roku 1891. Měla být součástí plánované Zemské jubilejní výstavy.

Roku 1890 bylo rozhodnuto, že věž s městem spojí lanovka. První souprava lanové dráhy vyjela v červenci roku 1891. Podíváme se na místo, kde měla rozhledna stát. Měla se tyčit v nejvyšším bodě Petřína. Lanovka měla vést na Ferdinandku, nynější Národní třídu. Svah se však ukázal pro stavbu nevhodný. A tak byl navržen příhodnější terén.

Pro financování projektu byly zvoleny podílnické listy. Věž i lanovka měly po šedesáti letech připadnout městu Praha.

Konstrukce věže byla zadána Českomoravským strojírnám. Konstrukce firmy byly známé po celé Evropě. Technický ředitel zpracoval projekt během tří měsíců. V dubnu se už konstrukce odvážela na staveniště. Tam teprve začínaly zemní práce, zpožděné tuhou zimou a stávkou.

Přesto již 21. srpna Vojta Náprstek pronesl otevírací slavnostní řeč. Připíjelo se české inteligenci, dovednosti, práci dovedných rukou. Připíjelo se úžasné době dějin, které právě teď vrcholí. Někteří Pražané stavbě říkali „ta obluda“. Ale peníze za vstupné během pár měsíců pokryly náklady na stavbu. Od roku 1891 tu byl výtah, který jezdil na tlak plynu. Byl v provozu až do roku 1932, což byla poměrně dlouhá doba.

První patro věže obsadili v roce 1939 němečtí vojáci. Instalovali zde radarovou protileteckou obranu. Kromě 1. patra však byla rozhledna zcela přístupná. Hitler chtěl rozhlednu odstranit. Viděl v ní totiž viditelnou ukázku české státnosti. České firmy však demontáž odmítaly. Rozhlednu naopak stále opravovaly. Byla měřena rychlost větru a její vliv na stabilitu konstrukce. V květnu 1945 sem přišel pražský Policejní sbor. Policisté vyvěsili vlajku a lidé slavili konec války. Jenže v Praze se začalo střílet. Rozhledna si musela ještě pár dní na osvobození počkat.

Rozhledna fungovala do roku 1952. Pak tady byla zřízena televize. Televize přestavěla pro své potřeby i prostory bývalé restaurace. Tak skončila po 60 letech hezká epizoda Pražanů. Symbolickou korunu na špici nahradila dvanáctimetrová anténa. Anténní nástavec vyřadil bohužel z provozu výtah. Pak byla rozhledna na 13 let uzavřena. Za dalších 30 let velmi zchátrala. V roce 1968 sem přijeli Rusové. Vypadalo to tu skutečně jako ve vojenském ležení. Když Rusové odešli, musel se celý Petřín vydesinfikovat.

Co se týče sebevražd, je Petřín zcela vyjímečný. Je zaznamenán jediný pokus o sebevraždu z roku 1947. Dotyčná žena se tehdy jen potloukla. Ten pohled na Prahu je tak krásný, že sebevrahy nepřitahuje.

V 70. letech byl osud rozhledny ohrožen podruhé. Rozhlednu měla nahradit televizní a rozhlasová věž. Tedy podobné monstrum, jaké dnes trůní na Žižkově.

V květnu 1991 se rozhodlo o znovuotevření rozhledny. Iniciátory byli organizátoři Jubilejní všeobecné čs. výstavy. Jedním z prvních návštěvníků byl starý šedivý pán. Odmítl zaplatit vstupné s tím, že mu část rozhledny patří. Ukázal krásně zachovalý akciový podílní list zakladatele…

Stopáž15 minut
Rok výroby 1995
 ST 4:3
ŽánrDokument