Příběh neznámého vojína

Ti, kteří padli za naši svobodu (1995). Připravili: P. Hofman, P. Beňa a M. Hošt

Dva roky po skončení 1. světové války byl jeden z neznámých vyzdvižen ze společného hrobu u francouzského Verdunu a pochován v centru Paříže. Tak začal příběh Neznámého vojína, symbolu všech padlých za svobodu. I ostatní vítězové si vyvolili svého prvního vojáka. Spojené státy, Anglie, Rumunsko, Itálie. I Československo se cítí být vítězem v této válce, ač většina Čechů a Slováků bojovala za poražené Rakousko-Uhersko. Kdo a odkud bude naším Neznámým vojínem bylo od počátku jasno. Bude to muž, který bojoval v československých legiích a zúčastnil se bitvy pokládané za zrod novodobé Československé armády.

2. července 1917 u ukrajinského městečka Zborova zaútočilo 3500 legionářů na pozice rakouské armády, které hájila čtyřnásobná přesila. V oslnivém útoku pronikli českoslovenští dobrovolníci do hloubky 5 kilometrů nepřátelské obrany. Získali na 3000 zajatců a ukořistili množství zbraní. Na zborovských pláních ale zanechali 190 svých bratří. Většina z nich nalezla odpočinek v hromadném hrobě.

Na jednoho z těchto mužů čekal ještě další osud: osud Neznámého vojína. V květnu 1922 přivezl Oskar Nedbal prsť ze zborovského bojiště a spolu se zemí přivezenou z dalších míst bojů našich legionářů byla zazděna do stěny Staroměstské radnice. V červnu byla vypravena ke Zborovu zvláštní komise, jejímž úkolem bylo vyzvednout ostatky Neznámého vojína. 22. června 1922 provedena exhumace jednoho z pohřbených ve společné mohyle, druhého od kraje ze strany východní. V hloubce 1,5 metru nalezena kostra silné konstrukce muže vyššího vzrůstu. Na temeni a týlu lebky shledáno po jednom otvoru od ručnicové koule z pušky, z větší vzdálenosti vystřelené. Ostatky byly naloženy do zvláštního vagónu a s čestným doprovodem odvezeny do Prahy. Nejprve do panteonu Národního muzea, odkud pak byly převezeny na dělostřelecké lafetě na Staroměstské náměstí a uloženy do radniční kaple. 1. července 1922 v 15 hodin byl Neznámý vojín pohřben podruhé.

Všední dny jako by však nepotřebovaly své hrdiny. Jejich čas nastává teprve s časem ohrožení. Na konci let 30. je Neznámý vojín zahrnut květy, kolem stály davy lidí a zpívaly státní hymnu. Symbol bojovníka za svobodu znovu ožil a tím se stal nebezpečný pro německé okupanty. Z rozkazu státního tajemníka Franka přijel v noci 22. října 1941 do Staroměstské radnice skupina příslušníků SS a gestapa, kovová rakev Neznámého vojína byla rozstříhána, vše zdemolováno, naloženo do beden a odvezeno neznámo kam. Teprve po válce vyšlo najevo, že jeho ostatky byly uloženy v podzemním trezoru sídla pražského gestapa v Petchkově paláci.

Zprávu o jeho dalším osudu zanechal plukovník letectva Jaroslav Plaz, který sem byl jako vězeň přidělen na práci. Z jeho vzpomínek plyne, že se zde asi v polovině dubna 1945, kdy se na gestapu už pálily papíry, objevili esesmani z Terezína, že jim mají být vydány ostatky Neznámého vojína ze Staroměstské radnice. Tak počalo poslední putování ostatků Neznámého vojína. V Terezíně, někde mezi tisíci rovněž neznámých a statečných, byl Neznámý vojín pohřben počtvrté.

V revolučních dnech roku 1945 bylo zničeno i pietní místo na Staroměstské radnici. Neznámý vojín však zapomenut nebyl. Myšlenka o obnovení hrobu byla všeobecně sdílena, stejně tak nebylo pochyb, že bude opět vybrán padlý ze zborovského bojiště. Zbývalo získat povolení sovětských úřadů. Generál Matěj Němec zavzpomínal, že na velvyslanectví nebylo V ničem nevyhověli a řekli, že ať je Neznámý vojín vyzvednut na Dukle, že tam byly větší boje než u Zborova. A pokyny sovětských majorů se stávají po roce 1948 rozkazem.

Ve Vyšném Komárniku byl otevřen hrob a v hloubce 75 cm nalezena kostra bojovníka, jehož smrt byla způsobena střepinou granátu. V nových pořádcích dostává vojín nové jméno, Neznámý bojovník. 11. října 1949 byl uložen na novém místě, v památníku na Vítkově. Za rok je pak nad hrobem vztyčena socha Jana Žižky, za další 3 roky přibývá v jeho sousedství mumie Klementa Gottwalda a z místa připomínky boje za svobodu se stává proletářský panteon.